Vaddey Ratnerová – Stín banyánu
Píše se rok 1975 a pro sedmiletou Raami ze dne na den končí dětství. Její otec se za rozbřesku vrací ze své pravidelné procházky se zprávou o bojích, které právě zachvátily ulice Phnompenhu, hlavního města Kambodže. Chaos revoluce a následný teror záhy rozdrtí všechny představy, které doposud holčička o světě měla. Ve světě novém, v němž se smrt, hladovění a tvrdá práce na hranici fyzických možností stanou něčím tak hrůzně všedním a všudypřítomným, se malá Raami upne k tomu jedinému, co jí z násilně přervaného dětství zbylo – k tradičním kambodžským mýtům a legendám, které jí vyprávěl otec. V ovzduší brutálního systematického teroru, kde je paměť brána jako nemoc a záminka popravě, se dívka snaží s jejich pomocí bojovat o každý další den, kdy zůstane naživu
…………………………………………………………….
Jsou knihy, které člověka zaujmou svou obálkou, nebo anotací. Pak ovšem nalezneme knihy, které mohou na první pohled klamat. Stín banyánu podle obálky působí jako příjemné a oddychové čtení pro ženy, kteří se vzhlédly ve všech těch iránských, pakistánských a jim podobných autorkách, kteří vypráví svůj neradostný příběh, přesto jsou stále oddechovou literaturou. Vaddey Ratnerová na to jde malinko jinak a přináší čtenářům příběh, který se dotkne nejednoho z nás.
Vaddey Ratnerová má stejně jako hlavní hrdinka její knihy za sebou velmi pohnutý osud. V jejích pěti letech se v Kambodži dostali k moci Rudí Khmerové, kteří nastolili svou krutovládu. Jelikož Vaddey patří do královského rodu potažmo intelektuální elity Kambodži, byla vyhnána z domova a následující čtyři roky otročila a byla vystavena každodennímu utrpení. V roce 1981 emigrovala spolu s matkou do USA. Stín banyánu je její románovou prvotinou, ve které přibližuje právě období hrůzovlády Rudých Khmérů v Kambodži.
Raami je sedmileté dítko, které si užívá své dětství naplno. Navíc pochází z královského rodu, takže její rodina žije v hojnosti a dostatku všeho na co si vzpomene. A i když má obrnu a problémy s nohama, snaží se si nic nepřipouštět a užívat si život naplno. Vždyť Kambodža je tak krásná. Alespoň do osudného dne roku 1975, kdy se její otec vrací domu velmi rozrušen. V ulicích vypukají nepokoje a občanská válka je na spadnutí.
Ze dne na den se tak Raamin život obrací o 180 stupňů. Celá její rodina musí opustit dům, ve kterém žijí a jít tam kam jim poručí vojsko. A právě zde začíná nekonečná noční můra. Strach o svůj život je všudypřítomný, o hladu a bídě nemluvě. Tyto hrůzy dokázaly poznamenat daleko starší a silnější jedince než je sedmiletá holčička. Raami se ovšem nevzdává a bojuje s nepřízní osudu jak nejlépe umí. Na každém kroku tak potvrzuje, že by z ní byla skvělá královna. Možná někde jinde a v jinou dobu…
Hlavní hrdinka knihy v lecčems připomíná samu autorku, vždyť i jejich osud je více než podobný. Díky tomu dostává tato kniha lehce autobiografický nádech.I když se tento příběh čte skvěle a stránky ubíhají jedna za druhou, jedná o trochu náročnější dílko a věřte, že obsah vám dá hlavně po emocionální stránce řádně zabrat. Obzvláště ve chvíli, kdy si čtenář uvědomí, že se tento příběh odehrává na pozadí skutečných událostí a autorka jej napsala díky svým vlastním prožitkům.
Vyprávět o hrůzách války a genocidě za pomoci malé nevinné holčičky může z počátku působit poněkud zvláštně, přesto si vás Raami a její příběh naprosto získá. Hlavně díky její nevinnosti a odvaze tak dostáváme daleko dojemnější příběh, než kdyby ho vyprávěla třicetiletá žena. Autorčiným záměrem ovšem rozhodně nebyla co největší dojemnost její knihy. Stín banyánu je daleko víc, je hluboký, plný emocí a osudů lidí, které dávají dohromady naprosto úžasnou mozaiku, která vypráví o smrti, utrpení, ale také odvaze a naději. A právě v tom tkví jedinečnost a síla této knihy.
Kniha vychází v nakladatelství IkarObjednávat můžete například zde.
…………………………………………………………….
Vaddey Ratnerové bylo pět let, když se v roce 1975 dostali v Kambodži k moci Rudí Khmerové. Jakožto příslušnice královského rodu a intelektuální elity byla s rodinou vyhnána z domova a po následující čtyři roky podrobována otrocké práci a vystavována každodennímu utrpení, což velká část rodiny včetně otce nepřežila.V roce 1981 odešla s maminkou do USA. Vystudovala Cornellovu univerzitu, kde se specializovala na dějiny a kulturu Jihovýchodní Asie a v současné době žije ve Washingtonu.
