Franck Thilliez – Smrtící DNA

Francouzská detektivka získává na našem trhu pomalu, ale jistě, čím dál tím více silnější postavení. Vzpomenout můžeme na úspěšného Bernarda Miniera a jeho krimi sérii s Martinem Servazem. Toho na konci loňského roku doplnil další bestsellerista ze země galského kohouta  Franck Thilliez se svým Syndromem E. Ten nyní získává další pokračování v podobě Smrtící DNA, která slibuje další výborný zážitek.

Už v Syndromu E dokázal Franck Thilliez skutečně zaujmout a odlišit se od konkurence. A právě tato odlišnost a lehká rozpoznatelnost jej katapultovala mezi nejúspěšnější francouzské krimi autory. Ostatně ani u nás si tento román nevede vůbec špatně, je tedy vcelku nasnadě, že očekávání některých čtenářů v případě Smrtící DNA rozhodně nebudou malá. Již teď vás však mohu ujistit, že dostáváme do rukou více než důstojné pokračování této povedené francouzské krimi série.

Opět se tak na scénu dostává na scénu atraktivní vyšetřovatelská dvojice Lucie Henebelleová a Franck Sharko, se kterou jsme se mohli seznámit již v předchozí autorově knize a na kterou aktuální novinka úzce navazuje. Kromě nového případu se tak autor snaží pokračovat v zápletce, kterou nakousl na konci Syndromu E. Kupodivu se nejedná o hlavní dějovou linii, tu musíme hledat někde jinde. I přesto se však jedná o velice důležitý střípek celkové mozaiky, kterou autor v této knize umně skládá.

Tím hlavním je však případ zavražděné postgraduální studentky Evy Loutsové. Zpočátku se zdá, že ji snad zabilo šílené zvíře, to se však záhy vyvrátí, vše je daleko komplikovanější. Navíc se ukáže, že její smrt má něco společného s jejím výzkumem, který se zaobírá genetikou a paleontologií. Na Francka a Henebelleovou tak čeká další těžká zkouška, která je zavede z deštivé Paříže přes alpské vrcholky až do vzdálené amazonské džungle.

Zatímco se Thilliez v Syndromu E zabýval především tématikou okolo kinematografie a jejímu vlivu na lidskou psychiku, ve svém novém románu se rozhodl zaměřit na trochu jiné odvětví. Tím je tentokrát již zmíněná genetika a paleontologie. Tento nadaný Francouz tak opět potvrzuje svou jedinečnou schopnost skloubit dohromady napínavý a překvapivý děj, s vědeckými poznatky, díky kterým se naprosto odlišuje od konkurence a jeho knihy tak získávají určitý nádech jedinečnosti.

Velmi zajímavý je pohled na přechod mezi oběma díly. V závěru předchozí knihy si, stejně jako řada dalších, autor umně připravil půdu pro další pokračování. Na rozdíl od ostatních spisovatelů však Thilliez kolem této zápletky nevystavil celý další díl, ale je pouze nezbytným zpestřením v daleko větším celku. I v tomto ohledu je tak vidět Thilliezova originalita a snaha vybočit z davu.

Bohužel se občas nedá ubránit pocitu, že autor přeci jen místy moc tlačí na pilu. Ačkoliv se Thilliez i tentokrát snaží držet především vědeckých poznatků, občas mu prostě ujede trochu ruka a mi tak zabrousíme do bezbřehých říší fantasie. Neříkám, že je to nutně špatně, oproti první knize však Smrtící DNA přeci jen působí trochu méně uvěřitelným a místy i lehce překombinovaným dojmem. A tak stejně jako mnohokrát dříve platí, méně je někdy více.

Thilliez ostatně nešetří prakticky nikoho. Čtenáři počínaje a svými hrdiny konče. Těšit se tak můžeme na celou řadu šokujících zvratů, které vám několikrát zcela změní mínění o této knize a jejích hlavních postavách. Ty jsou ostatně stejně jako v předchozím díle propracované do nejmenšího detailu. Při čtení tak nemáte nejmenších pochyb, že na Sharkovi, či Hebenelleové leží doslova tíha celého světa. Možná si někteří čtenáři povzdechnou, že tentokrát zůstává Sharkova “schizofrenie” takřka bez povšimnutí, jakoby se tato nemoc nikdy u tohoto policisty neprojevila a hlavně neřešila. Na druhou stranu tuto absenci vyrovná hned několik důležitých okolností, které se točí okolo hlavních hrdinů, více však prozrazovat nebudu…

Thilliez i ve své druhé knize dokázal, že minimálně v rámci svého žánru patří mezi nejoriginálnější autory, se kterými se můžeme v současné době setkat. Když k tomu připočteme skvěle propracovaný děj v rozmanitém prostředí společně s originálními postavami, dostáváme do rukou skutečně atraktivní mix, jenž by bylo škoda minout. Thilliez tak opět zabodoval a i přes menší zaškobrtnutí se rozhodně vyplatí se do jeho knihy začíst.