Dalibor Vácha – Rudá

by Schefik · 11.10.2021

Je tomu už více než rok, co nám Dalibor Vácha ve své knize Šedá představil svou vizi alternativní reality, v níž Československo stále existuje a stárnoucí agenti StB pátrají po lidech s paranormálními schopnostmi. Nyní nastal čas se do tohoto univerza vrátit, na pultech knihkupců totiž přistála Rudá. Volné pokračování předchozí Váchovy knihy, které slibuje ještě svižnější a zlověstnější děj, než jeho předchůdce…

Ačkoliv se Dalibor Vácha primárně věnuje trochu jinému žánru, než je fantastika, už několikrát nám ukázal, že i tyto jeho příspěvky rozhodně stojí za povšimnutí. A tak když pomineme celou plejádu knih z oblasti odborné literatury, začíst se můžeme například do povídkové sbírky Jizvák Jim, postapo románu Nikam, či loni vydané Šedé, která si u čtenářů nevedla vůbec špatně.

Ano, celkový rozjezd knihy, i proniknutí do problematiky, které se autor v této knize věnuje chtělo od čtenářů trochu času a pozornosti. Ve výsledku se však jednalo o velice zajímavý pohled do alternativní historie, okořeněný originálními fantasy prvky. A u aktuální novinky tomu není jinak. Vzhledem k tomu, že Rudá je volným pokračováním předchozí Váchovy knihy, rozhodně bych Šedou nepřeskakoval a začal pěkně od ní.

Dost už ale o “minulosti”, pojďme se podívat, co si pro nás Dalibor Vácha připravil tentokrát. A věřte, že málo toho rozhodně není. Sovětský svaz se relativně vzpamatoval ze svých problémů a už zase vystrkuje růžky. A opět se samozřejmě zaměřil na střední Evropu, kterou vždy považoval za vlastní. Jenže to je jen špička ledovce. To hlavní se děje okolo jedinců nadaných psychotronickými schopnostmi, navíc se v oblasti odstavené jaderné elektrárny Temelín shromažďuje nepochopitelná substance…

Zkrátka a dobře karty ze Šedé jsou rozdány a nyní přišel čas na to pravé rodeo. A znát je to už od první strany. Tentokrát se Vácha příliš zaobírá postupným rozjezdem a přílišným vysvětlováním toho, co a jak funguje, ale více méně nás rovnou vrhá do děje a akce. A právě té si tentokrát užijeme dosytosti. Až by se chtělo říct, že se nám autor snaží vynahradit rozvláčnější tempo předchozí knihy.

A ono to dokonce skvěle funguje. O tom, že je Vácha velice zdatný spisovatel s bohatými zkušenostmi asi netřeba spekulovat, přesto se dalo Šedé ledasco vytknout. V případě Rudé je tomu ale právě naopak. Jak se zdá, Dalibor Vácha se poučil z konstruktivní kritiky a předkládá čtenářům to, co mají nejraději.

Rozhodně se však nemusíte bát, že bychom v případě tohoto románu dostávali tupou akčňárnu bez hlavy a paty. Na to má Vácha moc velké zkušenosti, které se nebojí využít. I díky tomu zde má vše hlavu a patu. A vy tak ani ve chvílích, kdy budou hrát prim nadpřirozené schopnosti, nebudete pochybovat o jejich pravdivosti a možnosti, že vše takto může fungovat.

Díky všem těmto aspektům je Rudá více než důstojným pokračováním první knihy, jejíž děj posouvá zase o stupínek výš. Pokud bude Dalibor Vácha tímto tempem pokračovat i v dalších knihách, máme se skutečně na co těšit. S tímto světem se totiž ještě zdaleka neloučíme a už podle samotného závěru knihy je více než jasné, že nás minimálně jedno pokračování ještě čeká…