Zuzana Strachotová – Vypůjčený čas

by Schefik · 11.8.2023

Česká fantastika zažívá posledních pár let nebývalý boom. Nakladatelé a autoři na nás chrlí jednu zajímavou novinku za druhou a to jak od zavedených jmen, tak od úplných nováčků. Svou trochou do mlýna se rozhodla přispět i Zuzana Strachotová, která se po čtyřech letech od vydání románu Devět nocí vrací na scénu s novým příběhem…

To však maličko předbíháme, nejdříve se zaměřme na samotnou autorku. Ta se nám poprvé představila už v roce 2017, kdy jí u nakladatelství Fantom Print vyšel románový debut Devět dní, na něj navázala o dva roky později již zmíněnou knihou Devět nocí. Tato duologie z běžné produkce domácí fantastiky docela vystupovala a svým pojetím se více než klasické fantastice blížila v této době toliko oblíbeným postapo young adult knihám, které na nás chrlili nakladatelé ze všech stran.

V tvrdé konkurenci se však Strachotová rozhodně neztratila a i dnes se její knihy mohou pyšnit opravdu slušným hodnocením od čtenářů. Je tedy vcelku jasné, že kdo se s tvorbou autorky již setkal netrpělivě očekával další přírůstek do jejího portfolia. Na ten jsme si však museli počkat dlouhé čtyři roky.

Čekání je ale naštěstí u konce a my se tak konečně můžeme pustit do nové knihy této talentované autorky. A i tentokrát se jedná o sci-fi dystopii, oproti předchozím dvěma kouskům však o něco dospělejšího ražení. A na co tedy přesně láká nakladatelská anotace?

Pro Sofii Adlerovou není život procházkou růžovým sadem. Ostatně ve svých dvaatřiceti letech trpí smrtelnou nemocí a zbývá jí doslova posledních pár týdnů života. Naštěstí existuje naděje v podobě experimantálního léku. Jenže ten bude hotov až za půl roku, který samozřejmě naše hrdinka nemá. A tak je její jedinou šancí na život uchýlit se do kryogenní stáze a tam počkat zmíněného půl roku na lék. Jenže jak to tak bývá něco se lehce zvrtne.

A tak místo aby Sofie strávila v kryogenní stázi půl roku zůstane v ní víc než sto šedesát let. Střet s realitou je zdrcující. Sofie Adlerová ztratila doslova vše. Svět, který znala. Lidi, které milovala. Dokonce i vlastní identitu. Její existence se záhy smrskne na pouhé lékařské pokusy. Tedy až do chvíle, kdy ředitelka vývoje bionických organismů zatouží posunout svůj výzkum umělé inteligence a takzvaných bioroidů dál. A na kom jiném vyzkoušet, nakolik lidský může bioroid být, než na osobě, která oficiálně ani neexistuje a navíc je tak odlišná? A to je pořád jen začátek této zajímavé science fiction, kterou si pro nás autorka připravila.

Nutno říct, že čtyřletá pauza je na autorčině stylu rozhodně vidět. Ne snad, že by předchozí autorčiny knihy byly špatné, ale Vypůjčený čas oproti nim působí mnohem ucelenějším a dospělejším dojmem. Díky tomu má autorka šanci zaujmout i novou sortu čtenářů, kteří ji doposud míjeli. Velký důraz je přitom kladen na celkové vykreslení futuristického světa a jeho fungování.

Autorka zde skvěle zobrazuje rozdílné kastovní systémy, které tomuto futuristickému světu vládnou, stejně jako rozdílnost lidských povah, používání a zneužívání moci. A to jak ve svůj prospěch, tak i pokroku lidstva. Příběhu navíc nechybí řada zvratů, nějaké to politikaření, či intriky. Aby se ale nehrálo jen na vážnou notu nechybí ani trocha toho humoru, či popkulturních odkazů.

Na první pohled se tak zdá, že novince od Zuzany Strachotové není moc co vytknout. A je tomu skutečně v podstatě tak. Snad jen když se zaměříme na samotný ústřední motiv “cestování do budoucnosti prostřednictvím stáze” je už v rámci žánru trochu otřepané. Stejně jako lehce nastíněná romantická linie, které ale okolnosti nepřejí.

To je však jen malá výtka ke knize, která si rozhodně zaslouží vaší pozornost a je takovým malým černým koněm v honbě za nejlepší českou knihou v oblasti fantastiky. Konkurence je však velká, přesto se Zuzana Strachotová v tomto boji s Vypůjčeným časem rozhodně neztratí.