Roman Bureš – Inferium
ANOTACE:
Existuje peklo? Co se v něm s hříšníky vlastně děje a za jak velká či malá provinění se tam dostanete? A odkud se v Inferiu bere ten dobytek, který rodí země a ze kterého démoni podle chuti odkrajují kusy masa, a to znovu dorůstá, dobytek, který jen bučí a bez odpočinku vykonává tvrdou práci?
V pekelné říši Inferium zazní proroctví, které tvrdí, že lidé spáchají zlo tak veliké, že to ani nebe neunese. Démoni ho však neberou vážně – navíc ani netuší, že jejich dobytek jsou nějací hříšníci. Co by asi tak mohli spáchat? Když je však protržena nebeská blána a ze zemského povrchu se do Inferia nahrnou lidé jako rozzuření sršni, prastarý pekelný řád se otřásá v základech.
Dokáže satanova legie porazit Waffen-SS?
Inferium je napínavý akční román o střetu dvou civilizací, z nichž každá má úplně jiný pohled na svět.
K DOSTÁNÍ V TĚCHTO FORMÁTECH:
Peklo je v rámci fantastiky bezpochyby oblíbeným tématem a posledním, kdo se nám rozhodl zprostředkovat výlet mezi pekelníky je Roman Bureš. Ten ve svém nejnovějším románu představuje čtenářům originální podobu pekla a staví proti sobě satanovu legii a Waffen-SS. Tohle si zkrátka chcete přečíst…
Fanouškům české fantastiky asi Romana Bureše netřeba moc představovat. Jeho trilogie Propast času, kterou mezi lety 2015 a 2018 vydal Knižní klub, vzbudila u čtenářů nemalý ohlas. Bureš zde stavěl především na střetu kultur z odlišných prostředí, ale i z nejrůznějších časových období. Vedle sebe jsme tak mohli potkat mamuty, římské legionáře, ale třeba i nacistické tanky. A podobným způsobem, byť maličko odlišnou formou, Bureš pracuje i ve své nejnovější knize Inferium. Ta dále rozpracovává původní koncept, jenž Bureš poprvé představil už ve své povídce O lidském dobytku, která vyšla v rámci antologie Ve stínu říše.
Není to však jen střet odlišných kultur, na kterém Bureš v knize Inferium staví. Čtenářům kromě něj nabízí především vskutku originální a neotřelý pohled na peklo, jak jej ještě neznáme. Rovnou tak můžete zapomenout na zaběhlé stereotypy, v nichž jde především o pekelný oheň, kotle plné vařících se hříšníků, či všudypřítomný zápach síry. Peklo v podání Bureše totiž připomíná jakýkoliv jiný fantastický svět. Pekelní démoni v něm žijí relativně obyčejným životem, jenž se v podstatě nikterak neliší od toho našeho.
Co však dělá peklo peklem, je utrpení “obyčejných lidí”, kteří však dávno nejsou lidmi. V Inferiu se totiž mění na bučící, tupý dobytek, který dává samotná země. Démoni je posléze využívají na tu nejtěžší práci a zároveň jsou vítaným zdrojem masa. Jejich pánové z nich odkrajují kusy masa, které dobytku zase dorostou. A tím se uzavírá nekonečný koloběh utrpení, který musí hříšníci až do skonání věků podstupovat.
A právě do toho světa Roman Bureš zasadil příběh, v němž se začíná naplňovat proroctví lidé spáchají zlo tak veliké, že to ani nebe neunese. Nikdo této vizi nevěnuje sebemenší pozornost, ostatně co by se mohlo stát, lidé jsou pouze nemyslící dobytek a i kdyby se nebeská brána skutečně protrhla, větší problémy to určitě nepřinese, maximálně bude dostatek chutného jídla pro všechny.
Pak se ale, za přispění dvou nic netušících mladých démonů, nebeská blána skutečně protrhne a do Inferia se nahrnou lidé po zuby ozbrojeni těžkými zbraněmi. Ostatně co jiného by se dalo čekat od Himmlerových pohunků. Prastarý pekelný řád se otřásá v základech a Inferio se chystá na jednu z nejepičtejších bitev všech dob. Kdo z ní vyjde ale jako vítěz? Satanova legie, nebo naopak Waffen-SS, které se rozhodlo vzít peklo útokem?
Bureš, stejně jako v Propasti času, opakuje hojně využívající vzorec střetu dvou kultur na bitevním poli. Kdo jiný by mohl být jedním ze zástupců než samotná německá armáda v době své největší síly, tentokrát však naráží na skutečně rovnocenného soupeře a šance na úspěch jsou více než vyrovnané. Mnohem zajímavější je pak fakt, že tentokrát není ani jedna z bojujících stran nestojí vyloženě na straně dobra, či zla. Stejně jako v životě, ani v tomto románu není nic černobílé, a tak záleží jen a jen na vás, které “bestii” budete nakonec fandit.
Autor navíc rozhodně nevsází na akci a snahu šokovat. Ba právě naopak. Bureš je oproti svým konkurentům přeci jen popisnější a s krvavými scénami vcelku šetří. Ostatně, ono celkové pojetí Inferia se hodně vymyká. Ztvárnění některých démonů, kteří zde nejsou v podstatě nic jiného než obyčejní farmáři, je pro běžného čtenáře hodně netypické. A tak počítejte tedy s tím, že s Burešovým peklem můžete chvilku sžívat. Rozhodně bych to však nebral jako zápor, ba právě naopak.
Peklo v jeho případě možná nepůsobí tak násilným a beznadějným dojmem, jako například v podání Štěpána Kopřivy, rozhodně se však Burešovi nedá upřít odvaha jít svou vlastní cestou. Nemusíte mít však obavu, že by snad Inferium bylo málo děsivé. Ba právě naopak, toto nevtíravé a rádoby civilní pojetí, kdy nás démoni berou jako obyčejný dobytek, je naopak možná daleko děsivější a znepokojivější, než snaha některých autorů šokovat za každou cenu a prolívat hektolitry krve.
Roman Bureš tímto kouskem opět dokázal, že jeho úspěch s Propastí času rozhodně nebyla náhoda. Inferium nabízí čtenářům vskutku neotřelý pohled na peklo, který rozhodně stojí za přečtení. Ostatně, kdo by si nepřál zjistit, jak by asi dopadlo střetnutí satanovy legie s německou Waffen-SS.
