Petra Stehlíková – Faja
ANOTACE:
Ilan vstoupila do nížin, které jsou pro ni světem naprosto odlišným od toho sklenářského. Přátelství s kapitánem pětadvacítky je stále nové a Ilan si uvědomuje, že takový vztah nevzniká jen tak. Zvlášť když se jedná o pětadvacet bojovníků, jejichž nohy kráčí po zemi dlouhá léta a kteří za svůj život ovlivnili mnoho dění ve světě. Aby mohla o lidech, kteří zotročili její lid, smýšlet jako o přátelích, musí se hlavně naučit odpouštět.
Klid ve sklenářských městech je ke všemu narušen, když se po mnoha generacích znovu objevuje starodávný nápis, jen krátká věta, která kdysi byla součástí svobodného sklenářského světa. Ale kdo ji píše na zdi palutulů a sklenářských ghett, když ti, kdo znali její význam, jsou dávno mrtví? Jaký příběh vypráví ta tři slova, na první pohled tak jasná, přesto nepochopitelná? Ilan bude muset čelit mnohým nebezpečím, aby odhalila význam starobylého odkazu a objevila v něm nové poselství.
K DOSTÁNÍ V TĚCHTO FORMÁTECH:
Když se v roce 2016 dostal na pulty knihkupců Naslouchač Petry Stehlíkové, způsobil mezi čtenáři nemalý poprask. Příběh šmrncnutý YA bez problému obstál i proti tvrdé zahraniční konkurenci a slova chvály se na něj sypala ze všech stran. Je tedy více než jasné, že očekávání od druhého dílu nebudou vůbec malá. Obzvláště, když se již stalo vcelku dobrou tradicí, že po úvodním fantastickém díle přichází na řadu zklamání. To však naštěstí není případ Fajy, jenž se do prodeje dostal těsně před Vánoci.
Petra Stehlíková to se svým Naslouchačem rozhodně neměla jednoduché. Příběh ji v počítači “zrál” celou řadu let, kde trpělivě čekal na svou šanci. Doba podobným příběhům sice přeje, ale zahraniční konkurence vše naprosto válcuje. V brněnském Hostu se však podobných výzev nebojí, jen díky tomu se mohl Naslouchač dostat i k nám čtenářům. A díky bohu za to. V této knize jsme dostali jedno z největších “literárních” překvapení roku 2016.
Stehlíkové se podařilo najít vyvážený mix jednoduchého, lineárního příběhu, jenž se odehrává v atraktivních kulisách a netopí se v neskutečné záplavě “romantiky” a vzdychání hrdinů po nenaplněné lásce. Vše podpořené úžasnou čtivostí a celkově originálním námětem, byl skvělým receptem na úspěch. A i když jsme zde mohli najít, pár věcí, které by zasloužili vylepšit, Naslouchač si vedl více než skvěle.
Ostatně pár připomínek jsem měl k příběhu i já sám, přesto jsem byl opravdu nadšen a především příjemně překvapen. Vcelku pochopitelně jsem, jednak toužebně, a jednak s menšími obavami vyhlížel pokračování tohoto skvělého příběhu. Před Vánoci jsme se dočkali a s čistým svědomím mohu říct, že druhý díl je snad ještě lepší než Naslouchač! Tohle je zkrátka jízda od začátku, až do konce.
Vracíme se zpět do temného světa za Ilan a Pětadvacítkou, které jsme v předchozí knize opustili ve chvíli, kdy Ilan vstoupila do nížin. Světa kam nepatří, světa obyčejných lidí, pro které není ničím jiným než kusem masa a otrokem. Není to však pouze rozdíl mezi dvěma světy, se kterými se musí Ilan vyrovnat. Nástrah a nebezpečí na ni čeká i tentokrát více než dost. Navíc se zdá, že se ve sklenařských městech schyluje k něčemu znepokojivému. Po mnoha generacích se znovu objevuje starodávný nápis, jen krátká věta, která kdysi byla součástí svobodného sklenářského světa…
Pokud již máte za sebou první díl, budete nejspíše moc dobře vědět co očekávat. Pokud náhodou ne, tak to rozhodně napravte, nemá vůbec smysl začínat až od Fajy. Petra Stehlíková opět rozehrává úžasně čtivý příběh, jenž je na jedné straně sice možná až trochu naivní a začíná sklouzávat ke klasickému klišé, kdy je hlavní hrdinka jedinou nadějí na záchranu, té či oné strany. Ale víte co, v tomto případě to vůbec nevadí a má to i své opodstatně, navíc nás Petra Stehlíková možná ještě něčím překvapí. Zatím totiž není nic pevně dané.
Zatímco jsem v úvodní knize autorce vyčítal odkazy na “reálný svět”, které více méně postrádaly smysl, v druhém díle, díky výletu do nížin dostává vše jasnější obrysy a my tak začneme pomalu, ale jistě chápat i věci, jenž se zpočátku jevili možná trochu nesmyslně, či zbytečně. Na tomto příkladu je krásně vidět, jak moc má Petra Stehlíková svůj příběh a především svět, ve kterém se odehrává promyšlený do nejmenších detailů. Ostatně těch si v případě Fajy užijeme opravdu dosytosti.
Autorka se navíc rozhodla obě linie více odlišit. Zatímco část odehrávající se v Duvalském pohoří nápadně připomíná klasické fantasy, části v domově pětadvacítky si naopak pohrávají se sci-fi prvky. Je to rozhodně atraktivní, i když to nemusí vyhovovat úplně všem. Především zpočátku to navíc může působit lehce chaoticky, když ke knize přistupujete s určitým očekáváním a dostáváte zcela něco jiného. Druhá část knihy však pokračuje již v zajetých kolejích, které známe z předchozího dílu.
Petra Stehlíková tak dokázala zabodovat i na podruhé. Navíc se jí podařilo zařadit se mezi hrstku autorů, kteří pokračování nadějně rozjetých sérií zcela nepohřbili. Ba právě naopak, Faja je dokonce v řadě ohledů lepší a vyzrálejší, než úvodní díl série. Ano, stále bychom našli pár drobných chybek, ty jsou však v celkovém kontextu této série natolik nicotné, že nikterak neovlivní celkový dojem z četby. Nezbývá tedy než smeknout a netrpělivě očekávat závěr této fantastické série. Již teď však můžeme s klidným srdcem říct, že v Petře Stehlíkové dostáváme další úžasný talent, který se bez problému může rovnat se i zahraniční konkurencí.
