Petr Brožovský – Tanec papírových draků

by Schefik · 29.4.2022

Už se stalo v podstatě tradicí, že nám nakladatelství Epocha každoročně přináší vedle svých zavedených jmen, i nějaký ten příspěvek od nováčků české fantastiky. A ani letos tomu není jinak. Tentokrát zde máme debutový kousek Petra Brožovského. Ten se vzhlédl v úspěchu Jiřího Kulhánka a Františka Kotlety a přináší nám pořádnou akční jízdu. Dokáže však svým Tancem papírových draků konkurovat největším hvězdám žánru, nebo bude jako řada dalších odsouzen k nevyhnutelnému zapomnění?

Odpověď na tuto otázku se pravděpodobně hned nedozvíme a až čas ukáže, zda má plzeňský rodák Petr Brožovský skutečně šanci se prosadit a zabydlet se vedle největších domácích jmen žánru. Přeci jen náš malý fantastický rybníček už pomalu zasmrádá zatuchlinou a tak každé další nové jméno je potřeba přivítat s nadšením.

Když se navíc autor rozhodne jít ve šlépějích mistrů Kulhánka, Kopřivy, nebo Kotlety, je více než jasné, že před sebou nebude mít jednoduchý úkol. Tento žánr již pěkných pár let ve svých otěžích pevně svírá bruntálský řezník a momentálně to nevypadá, že by se na tomto stavu mělo něco měnit. Ano, sem tam se objeví nějaká ta vlaštovka, i přesto je ale vláda Františka Kotlety neochvějná.

Brožovskému však ambice evidentně nechybí a tak nám předkládá pořádnou akční jízdu, ze které stříká testosteron na míle daleko. Zkrátka přesně to, co čeští čtenáři milují a k čemu se tak rádi vrací. Pokud tedy patříte mezi milovníky klasické béčkové literatury, která se nebere příliš vážně a je zde především pro pobavení, měli byste u tohoto kousku rozhodně zbystřit. Svým pojetím Brožovského kniha do žánru skvěle zapadá a první ohlasy jsou více než pozitivní. A co tedy na nás vlastně v Tanci papírových draků čeká?

Dostáváme v podstatě klasický boj dobra se zlem. I když dobro je v tomto případě hodně nadnesený pojem. Hlavní postavou tohoto kousku je totiž plukovník Jakub Kolínský, kterému nikdo neřekne jinak než Mrtvola. A je to právě on, kdo vede tým složený z těch největších šílenců a vyvrhelů zaštítěný značkou PSZÚ – Policejní Sledovací a Zásahový Útvar (nebo taky Parta Slizkých Zkurvených Úchylů – což je vzhledem k tomu, že součástí týmu je sériový vrah, pedofil, žhář, sadistka, nerd a další hříčky přírody, je tak nějak přesnější). A jak už název tohoto “útvaru” napovídá Mrtvola společně se svým týmem makají pro českou vládu.

Tam, kam již ruka klasické spravedlnosti nedosáhne nastupuje PSZÚ, které se řídí jednoduchými pravidly. Oko za oko, zub za zub. To je na jednu stranu vysoce efektivní, na straně druhé však toto řešení problémů sebou nese řadu rizik a jiných negativ. Z toho si však parta magorů okolo plukovníka Kolínského těžkou hlavu nedělá. O tom se ostatně můžeme přesvědčit na stránkách Brožovského debutu, jenž sleduje vzestupy a pády PSZÚ.

Do podrobna zde rozhodně děj knihy rozepisovat nebudu, jednak bych vás připravil o nějaké to překvapení a druhak není základní příběhová osa v podstatě nijak překvapivá a nese se v klasických liniích žánru. To je jedné straně může být mírným zklamáním, že se autor nerozhodl trochu vybočit ze zajetých linií, na straně druhé jde především o to jak je samotný příběh zpracován a co čtenáři přináší. Pokud v této části autor exceluje, troufám si tvrdit, že mu většina fanoušků, lehce předvídatelný příběh odpustí.

A právě to je případ Petra Brožovského. Ten sice nepřichází s ničím extra novým a využívá osvědčené berličky žánru, těšit se tak můžeme na přehršel akce, hektolitry krve, testosteronu, lehce nekorektní humor a hlášky, stejně jako nezbytnou dávku sexu. Zkrátka přesně to co od tohoto žánru očekáváme. Zároveň se však autor nesnaží nikoho kopírovat a vydává se tak vlastní cestou.

Rozjezd knihy je tak poněkud pomalejší, stejně jako hlášky a násilí. Můžeme tak s klidným srdcem říct, že autor nevsází na prvoplánovost a když už zde něco je, tak to má i své opodstatnění. Na to, že se jedná o autorovu prvotinu, je kniha neobvykle vyspělá. Samozřejmě stále se bavíme o tradičním béčku, které se nebere příliš vážně, když však odhlédneme od specifik žánru, Petru Brožovskému se nedá v podstatě nic vytknout.

A tak si troufám říct, že určitě nebudu sám, kdo zařadí Tanec papírových draků mezi vůbec to nejlepší co nám domácí fantastika v poslední době nabídla. Zda se jedná o pouhou vlaštovku, nebo se nám zde rodí další hvězda žánru ukáže až čas. Jisté je, že Tanec papírových draků byste si rozhodně neměli nechat ujít, jedná se o jedno z nejpříjemnějších překvapení, které nám domácí fantastika v poslední době přinesla…