Neal Shusterman – Bez šance

Blízká budoucnost očima Neala Shustermana skrývá za pozlátkem světa bez nemocí a handicapu tvrdou realitu, před kterou běžní lidé zavírají oči. Zažijme společně s hlavními hrdiny temného dystopického románu Bez šance, jaké to je být rozpojený. Věřte, že v této verzi budoucnosti byste žít nechtěli.

Bez šance je prvním dílem temné dystopické série Unwind, jenž spatřil světlo světa již v roce 2007. K nám se tedy dostává relativně se značným zpožděním. O to větší škoda by byla tento skvěle hodnocený román minout. Ostatně hodnocení 4.19 na portálu Goodreads již o něčem svědčí. Pokud však máte strach, že zde máme další z řady “young adult tuctovek”, mohu vás s klidným srdcem uklidnit, že i když se jedná o dystopii, Shusterman se rozhodně neomezuje pouze na zajeté koleje tohoto žánru.

Hlavní hrdinové jsou sice teenageři a i na nějaký ten náznak opravdu lehké romantiky zde najdeme. Tím ovšem výčet žánrových klišé prakticky končí a začíná fascinující a temný příběh, který vás naprosto pohltí. Superlativů jste již slyšeli asi docela dost. Co si ale autor pro čtenáře doopravdy připravil?

Ocitáme se v Americe krátce po druhé občanské válce, kdy byl sepsán takzvaný Zákon o životě (viz. níže), který sice říká, že lidský život je nedotknutelný, ovšem řadu dětí odsoudil k neodvratnému “rozpojení”. Jedním z nich je i Connor, flákač, který působí svým rodičům jen samé problémy. S rozpojením se však nehodlá smířit a tak vymyslí plán útěku, jenž ho má před tímto osudem uchránit.

Zákon o životě říká, že lidský život je nedotknutelný od okamžiku početí do dovršení třináctého roku dítěte.
Ale mezi třináctým a osmnáctým rokem se rodič může rozhodnout, že pošle dítě zpětně na „potrat“…
… pod podmínkou, že život dítěte „fakticky“ nebude ukončen.
Proces, kterým je dítě usmrceno a zároveň uchováno při životě, se nazývá „rozpojení.“
Rozpojování je nyní společností přijímáno jako běžný postup.

Aby v tom nebyl sám, přidá se k němu pianistka Risa, která své dětství prožila v dětském domově. Tamní úředníci pro ni však přichystali stejný osud jako pro Connora. Vedle nich se setkáváme ještě s Levem, ten se však na rozdíl od svých předchůdců rozpojení nebojí, ba právě naopak. Svou rodinou byl vybrán jako “desátek” a rozpojení považuje za své životní a duchovní poslání.

Již po pár úvodních scénách je jasné, že nás autor rozhodně nenechá vydechnout. Míst, kde bychom si odpočinuli od zběsilého tempa tohoto příběhu opravdu moc není a tak strany doslova mizí jedna za druhou. Není to však pouze originální příběh a styl, jakým je kniha napsaná, co může čtenáře přinutit ke čtení. Ostatně, když se blíže zaměříme na samotné “rozpojení”, vyvolá to v mnoha čtenářích skutečně znepokojivé pocity.

Právě současná honba za dokonalostí těla může vést k podobnému scénáři, který popisuje Shusterman ve své knize. V tomto ohledu se tak Bez šance stává daleko aktuálnější a hlavně znepokojivější než se může na první pohled zdát. Můžeme tak jenom doufat, že něco podobného nečeká jednou i na nás.

Díky těmto zajímavým detailům a zvrácenému světu bez slitování, v němž rodiče vychovávají nechtěné děti na součástky, se z této knihy stává žhavý kandidát na jednu z nejoriginálnějších dystopií letošního roku. Po dočtení tak nezbývá než doufat, že se Knižní klub rozhodne vydat i další knihy z této série, protože námět je více než zajímavý a nejeden čtenář zatouží dozvědět se o hrdinech více.