Aliette de Bodard – Řád zlomených křídel

Většinou se snažím psát své recenze relativně nezaujatě a být co nejvíce objektivní, čas od času to prostě ale nejde. A přesně to je i případ Řádu zlomených křídel, které před nedávnem vydalo nakladatelství Host, jenž je pro mě takřka jistotou “kvalitní” literatury, která mě bude bavit. Bohužel i mistr tesař se jednou utne…

Stále však přemýšlím, jestli je chyba vyloženě na mé straně, nebo se tentokrát v Hostu šeredně spletli ve výběru knihy pro svůj ediční plán. Přitom vše působí z počátku takřka idylicky. Kniha oceněná britskou asociací science fiction za nejlepší román, naprosto boží obálka a lákavá anotace, která slibuje fantastický špionážní thriller podbarvený melancholií ztraceného zlatého věku, odehrávající se v kulisách Paříže. Co víc si přát…no bohužel v případě Aliette de Bodard a jejího prvního dílu Dominia padlých andělů si toho po dočtení (jestli to vůbec zvládnete) budete přát opravdu hodně. A zrovna pozitivní věci to nebudou…

Na druhou stranu je Aliette de Bodard považována za jednu z nejzářivějších nových hvězd sci-fi a fantasy literatury. Tato autorka francozsko-vietnamského původu, žijící v Paříži, se navíc může pyšnit celou řadou cen, kromě již zmíněné ceny Britské asociace, také cenou Nebula, Locus, BSFA, Writers of the Future, i nominací na cenu Hugo. Určité kvality tedy bezpochyby tato autorka mít musí, bohužel ne pro mě a když se podíváme na hodnocení řady ostatních čtenářů, není jejich názor nikterak odlišný.

A proč tolik negativity? Začněme hezky po pořádku, nejdříve zde máme samotný děj, jenž se odehrává v Paříži, která se zotavuje z Velké války Řádů. V jakém přesně období, jsme v minulosti, přítomnosti, nebo snad budoucnosti? Vlastně těžko říct, podle autorčiných popisů by nejvíce seděla minulost, i když to může být vlastně mix všeho dohromady. A už zde začíná asi nejzásadnější problém celé knihy a tím je chybějící vysvětlení.

Autorka hází čtenáře do víru událostí bez sebemenší znalosti prostředí a i když se snaží sebevíc řadu věcí vysvětlit za pochodu, zoufale to nestačí. Ba právě naopak chrlí na nás další a další informace a postavy, v kterých se budeme chtě nechtě postupně ztrácet. Místo toho aby vše postupem času začalo dávat smysl, zůstává jen zmar a neodbytný pocit, že je zde něco hodně špatně.

Řád zlomených křídel sice spadá do tolik propíraného YA, ostatně tato kniha v sobě nese samozřejmě několik klasických klišé tohoto žánru, na straně druhé se snaží být možná až moc dospělá, což jí bohužel absolutně nejde. Nepřispívá tomu ani jakýsi pokus o vytvoření světa v němž zoufalé gangy bojují v ulicích přežití, zatímco Řády padlích andělů nadále soupeří o nadvládu nad městem.

O to se snaží i řád Stříbrostínu, kdysi nejmocnější pařížský Řád, jehož síla však vytrvale upadá. Navíc jej začíná ohrožovat neznámé zlo, které se může stát jeho zhoubou. Na pozadí těchto událostí dostáváme tři naprosto rozdílné hrdiny, kteří musí spojit své síly, aby se stali budoucností, či zhoubou svého Řádu. Mladičká, ale mocná Padlá, alchymistka se sebedestruktivními sklony a nedůtklivý mladý muž ovládající kouzla z Dálného východu.

Samotný příběh by mohl být sám o sobě vcelku zajímavý, kdyby jej však autorka nezabila přílišnou překombinovaností a fakty, které autorka předkládá. Na jedné straně je velmi důkladná a snaží se o co nejdetailnější popisy. Bohužel na zcela špatných místech. Například o fungování Řádu prakticky vše, v ostatních ohledech se nám však zoufale nedostává informací. To sice může někomu vyhovovat v tom, že může naplno rozvinout při čtení svou fantasii, avšak jak se říká, všeho moc škodí.

Autorce se tedy rozhodně nedají upřít zajímavé nápady, v knize jich nalezneme opravdu hromadu. Bohužel téměř všechny dojíždějí na jakousi nedodělanost a fakt, že autorka s nimi pak pořádně neumí pracovat. Spousta věcí pak zbytečně vyznívá zcela do ztracena, což je velká škoda, protože potenciál tato kniha má více než slušný.  Zároveň by jí však nezaškodilo sem tam něco proškrtat, popřípadě přepsat a dodělat.

Moc často se mi nestává, že bych se při výběru knih nějak extrémně seknul, bohužel v případě Řádu zlomených křídel se mi to za ty roky vrátilo i s úroky. Kniha jako taková je na jednu stranu strašně zajímavá, nabízí neotřelé téma, originální prostředí a vůbec jako celek působí vskutku originálně a zajímavě, bohužel realita zůstává na míle vzdálená očekáváním. Jedinou skutečně pozitivní věcí tak na tomto kousku zůstává skvělé grafické zpracování, které se Hostu povedlo na jedničku.