Moebius – Dlouhý zítřek a další příběhy

Moebius se bezpochyby řadí mezi nejvýznamnější osobnosti světového komiksu.Jeho dílo je bezpochyby dobře známé i českým komiksovým fanoušků. A to především díky nakladatelství Argo (Svět Edeny, Šílená ze Sacré-Coeur) a Crew, která ve své edici Mistrovská díla evropského komiksu představila už dvě Moebiova klasická díla: Incal (společně s Alejandrem Jodorowským) a Arzach (2012). Nyní přichází čas seznámit se s dalším kouskem, který vychází v rámci edice MDEK jenž nese název Dlouhý zítřek a další příběhy a který nabízí reprezentativní průřez tvorbou této komiksové legendy.

Ačkoliv již vyšlá alba patří k tomu nejzajímavějšímu, na co můžeme v rámci Moebiusovy tvorby narazit, vždy  se jednalo především o delší příběhy, které navíc ve většině případů netvořil sám, ale společně se svým souputníkem Alejandrem Jodorowským. Výjimku tvoří Svět Edeny a Azrach, který byl však přísně bez jakéhokoliv textu. Právě vydaná novinka nám však Moebia ukazuje i ve zcela nových rovinách.

Jak už samotný název aktuálního přírůstku řady  MDEK napovídá, Dlouhý zítřek se neomezuje pouze na jeden jediný příběh, ale jedná se spíše o povídkovou sbírku, která se zaměřuje především na kratší Moebiovu tvorbu v čele s titulním příběhem, který inspiroval vizuální podobu Blade Runnera. Vůbec poprvé tak máme možnost nahlédnout do ucelenějšího průřezu tvorby tohoto génia.

Kniha představuje neskutečně pestrý žánrový mix od tradiční Moebiovi oblíbené science fiction, přes temné příběhy z naší reality, povídky laděné humorně i hororově, absurdně i filozoficky až po komiksy postavené na dialozích i zcela beze slov. Pokud však toužíte po dalším “dlouhém” příběhu, který se “nesmazatelně zapíše do análů”, budete se muset poohlédnout někde jinde.

Vzhledem k rozsahu, které jednotlivé povídky nabízejí, zde skutečně nejde vymýšlet zázraky. Valná většina zde obsažených příběhů se tak vyznačuje jednodušším až banálním dějem, který výrazněji nepřekvapí. Část povídek pak sklouzává až do přílišné absurdity či dekadence, kterou rozhodně není jednoduché pochopit. Zároveň se však vyznačují úžasnou imaginací a hravostí, ze které je cítit, že se při tvorbě autor náramně bavil.

Samozřejmě zde najdeme i pár výraznějších kousků, které dokáží zaujmout i po příběhové stránce, jako například již zmíněný Dlouhý zítřek, po kterém nese tato kniha i jméno. Nelze se však ubránit pocitu, že u této knihy jde o “příběh” až v druhé řadě. Ostatně vzhledem k tomu, že na 220 stranách nalezneme více než dvě desítky Moebiových prací, je více než jasné vzhledem k rozsahu, nemůžeme očekávat zázraky. V první řadě se tak jedná o portfólio kreslíře, na kterém si můžeme prohlédnout, jak se jeho kresebný styl měnil v průběhu let. A kresbu má Moebius skutečně jedinečnou, ostatně ne nadarmo se u tohoto velikána inspirovala i naše komiksová legenda Kája Saudek.

Pomyslnou třešničkou na dortu, kterou ocení především skalní fanoušci, jsou pak “dovětky” samotného autora. Ten za každým, ze čtyřech zde obsažených alb, popisuje okolnosti vzniku jednotlivých jeho prací, dává je do správných souvislostí a dává tak čtenářům nahlédnout trochu pod pokličku. Jak již však bylo řečeno tyto části ocení především skalní fanoušci.

To se ostatně dá tvrdit o celé knize, která bez správného kontextu může působit lehce rozpačitým dojmem. Dlouhý zítřek a další příběhy tak rozhodně nespadá do kategorie, která by vyloženě oslovila široké spektrum čtenářů, jako tomu bylo například u Incalu. Věrným fanouškům však nabízí jedinečnou možnost nahlédnout na tohoto autora z trochu jiného pohledu, než se nám zatím ve svých pracích představil…