Ben Aaronovitch – Strom viselců

Jedna z nejúspěšnějších městských fantasy uplynulého desetiletí se vrací na pulty knihkupců již s šestým dílem. Policejní konstábl Peter Grant se po třaskavém dobrodružství na anglickém venkově vrací zpět do Londýna. Nebyl by to však Peter, kdyby se kolem něj neustále neděly podivné věci. O tom se ostatně můžeme přesvědčit i v aktuální novince jenž vychází s podtitulem Strom viselců.

Už je tomu dva a půl roku co u nás vyšel první díl této povedené série. A ačkoliv byly Řeky Londýna lehce rozporuplné, Ben Aaronovitch již nesčetněkrát ukázal, proč se jeho série těší u čtenářů takové oblibě. Vzrůstající kvalita bezpochyby potěšila všechny fanoušky a ačkoliv již v ruce držíme šestou knihu série, Aaronovitchovi se vcelku dobře stále daří udržet nastavenou laťku. V tomto ohledu ani Strom viselců naštěstí nikterak nevybočuje.

Na Petera Granta a londýnskou Metropolitní policii již tradičně čeká další zapeklitý případ, na který budou s největší pravděpodobností jeho kouzelnické schopnosti krátké. I tentokrát začíná vše v podstatě nenápadně a nevinně. Máme zde obyčejné úmrtí, o které by Rozmar za normálních okolností ani nezavadil pohledem. Jenže to by se vše nesmělo seběhnout na jednom hodně divokém večírku, kterého se shodou okolností zúčastnila i jedna z dcer lady Tyburn.

Jelikož však Peter dluží lady Tyburn jistou laskavost, musí se podívat na zoubek i tomuhle zdánlivě nudnému případu. Během chvilky se tak ocitá v naprosto neznámém světě superboháčů a zlaté mládeže, kde je pro normálního smrtelníka takřka vše postavené na hlavu. I díky tomu, se zdánlivě obyčejný případ opět mění v šílené dobrodružství, ve kterém půjde Peterovi nejednou o krk.  Navíc možná přijde i kouzelník… Ba ne, ale Muž bez tváře opět přichází na scénu a tentokrát začíná výrazněji vystrkovat růžky.

Vzhledem k tomu, že se jedná o již šestý díl série, která si více méně stále drží svou kvalitu, bude naprostá většina čtenářů bezpochyby vědět co můžou od aktuální novinky očekávat. Aaronovitch výrazněji neexperimentuje a dává čtenářům přesně to, po čem touží a kvůli čemu je jeho série tolik oblíbená. Po překotném čtvrtém dílu a poklidnější pětce, zůstává Strom viselců někde na pomezí. Díky tomu děj plyne příjemným tempem kupředu a výrazněji nepřešlapuje na jednom místě.

Vítaným zpestřením pak bezpochyby je fakt, že se autor tentokrát rozhodl povícero věnovat i ústřední linii této série, která byla vždy tak trochu v ústraní. Kromě vyšetřování samotného případu, se tak posouváme kupředu v hlavní dějové linii a více prostoru zde dostávají i “záporaci”, v čele s již zmíněným Mužem bez tváře, či bývalé Peterovi kolegyně, která před časem zmizela neznámo kam, aby se posléze ukázalo, že změnila stranu.

Otazníků a nezodpovězených otázek je zde stále více než dost, naštěstí se však zdá, že má Aaronovitch se svou sérií pevně daný cíl, ke kterému se krok po krůčku přibližuje. To samozřejmě nemusí vyhovovat úplně všem čtenářům. Na druhou stranu po šesti přečtených knihách jsme si již na toto tempo mohli zvyknout. Pokud jste si navíc tuhle sérii oblíbili stejně vám nezbývá nic jiného než přistoupit na autorovu hru. Nezbývá tedy než doufat, že se Aaronovitchovi podaří tuto zatím povedenou sérii ukočírovat do zdárného konce. Zatím tomu vše nasvědčuje a tak doufejme, že na nás na konci nečeká zklamání…