Kurtis J. Wiebe – Krysí královny: Do dáli se vinoucí chapadla N’Rygothova

Střezte se jednorožčího kokína, Krysí královny jsou zpět! Banda zběsilých masakrátorek  s flaškou chlastu v jedné ruce a zakrvácenou sekerou v druhé se vrací na scénu v pořádně nahláškované, svěží, krvavé a především ujeté variaci na Dračí doupě pro dospělé. Tentokrát v knize s pořadovým číslem dvě a podtitulem Do dáli se vinoucí chapadla N’Rygothova, kde opět pořádně rozvíří vášně mezi komiksovými fanoušky.

První díl Krysích královen rozhodně vzbudil nemalý rozruch mezi čtenáři. Nahláškovaná akce, kde se pro k*ndy a s*ačky nejde nijak daleko, nemalou měrou vybočovala z běžné produkce. O příběh zde v podstatě nešlo a když se k tomu připočetl hodně specifický humor, který ocenili především zastydlí puberťáci, nebylo hodnocení tohoto komiksu úplně snadnou záležitostí. Více než kdy dříve tak u tohoto komiksu platilo – Rozhodně není pro každého.

Nyní se tato povedená partička čtyř hrdinek probírá z těžkého deliria po oslavě, kdy zapíjeli vítězství z předchozí výpravy. Jenže jak už to tak bývá, nic netrvá věčně a tak si i Dee, Hannah, Violet a Betty moc klidu neužijí a prakticky okamžitě na ně čeká nový úkol. Tentokrát musí odhalit skrytou hrozbu přímo uvnitř zdí Palisády.

Oproti prvnímu dílu, který u řady čtenářů vyvolával značně rozporuplné pocity, dvojka přeci jen drží daleko lépe pohromadě. Vděčí za to jednak hlavnímu příběhu, který tentokrát dává větší smysl a celkově rozvíjí univerzum okolo Krysích královen. Kurtis J. Wiebe se navíc tentokrát více zaměřil i na samotné postavy, především pak na kleričku Dee a trpasličí bojovnici Violet.

Samozřejmě nadále platí, že se tato série skutečně nebere příliš vážně a jde zde především o zábavu. Avšak oproti prvnímu dílu je zde znát značný posun. Ano, stále je tento kousek na běžné poměry trochu drsnější a ujetější, avšak do značné míry ubylo “primitivního k*ndování”, které u úvodního booku nezřídka působilo lehce, jako pěst na oko. V tomto ohledu však nemůžu posoudit, zda se určitého posunu dočkala celá série, či jen Darek Šmíd oproti prvnímu dílu více zapracoval na překladu. Buď, jak buď, výsledný dojem je rozhodně o pořádný kus lepší.

V případě první knihy obstaral kompletní grafickou stránku Roc Upchurch. S jeho prací se setkáváme i v případě druhého booku, tentokrát mu však nemalou měrou dopomáhá i stále populárnější Stjepan Šejić, jenž Krysím královnám vtiskl něco ze svého neopakovatelného a líbivého stylu. Bohužel to má za následek i to, že si cca v půlce knihu budete zvykat na zcela nové grafické pojetí.

Krysí královny prošly od úvodního booku nemalým progresem. A tak zatímco v nás úvodní kniha zanechávala spíše smíšené pocity Do dáli se vinoucí chapadla N’Rygothova ukazují, že tato série má rozhodně zajímavý potenciál. Pokud jste tedy  již v úvodu nad touto bandou zlitých masakrátorek zlomili hůl, zkuste jim dát přeci jen šanci. Druhá kniha je rozhodně příjemným překvapením a zároveň i slušným příslibem pro případná pokračování. Nezbývá tedy nic jiného, než držet Wiebeovi palce, aby opět nesklouzl k čistě primitivní zábavě z prvního booku, ale naopak pokračoval ve šlépějích aktuální novinky.