Mike Mignola – Lovec čarodějnic: Ve službách andělů

Už je to opravdu pěkná řádka let, co jsme se na stránkách komiksu mohli poprvé setkat s Hellboyem. Ikonický pekelník i přes svůj věk stále přitahuje nové a nové fanoušky. Jenže hellboyovský vesmír to není jen Hellboy sám, ale celá řada dalších zajímavých postav, které obohacují toto jedinečné univerzum. Kromě Hellboye je zde i celý Úřad paranormálního výzkumu a obrany, potažmo  nově i Lovec Čarodějnic sir Edward Grey, jenž se právě dočkal českého vydání.

Postava Edwarda Greye rozhodně není českým čtenářům úplně neznámá, ostatně první letmou zmínku o něm najdeme již v druhé Hellboyovské knize, Probuzení ďábla. Postupem času času získával Witchfinder stále více prostoru napříč jednotlivými sériemi z tohoto univerza, až se nakonec Mike Mignola rozhodl, že si tato bezesporu zajímavá postava zaslouží vlastní sérii, která se odehrává ještě před událostmi z Hellboye. I díky tomu se tak z této série stává ideální vstupní brána pro ty, kteří do vlaku jménem Mignolaverse ještě nenaskočili.

Tuto sérii by si však rozhodně neměli nechat uniknout ani ti, kteří jsou v Hellboyově univerzu jako doma. Witchfinder přináší další zajímavé informace, kterými obohacuje původní Hellboyův příběh o události, které předcházeli jeho příchodu na Zem. Ovšem ti z vás, kteří očekávají další příběhy ve stylu Hellboye, či Ú.P.V.O. budou v případě Lovce čarodějnic možná maličko překvapeni.

Mignola se tentokrát rozhodl jít na vše maličko odlišnou cestou a díky tomu má Lovec čarodějnic maličko jiné vyznění, než tradiční Hellboyovské příběhy. Ostatně už jen fakt, že příběh nás přenáší do Londýna viktoriánské éry o lecčems vypovídá. V tomto ohledu má tak Witchfinder daleko blíže například k Baltimorovi, než Hellboyovi. Na rozdíl od něj však není tak přímočarý a v daleko větší míře se zabývá okultismem, nestvůrami z pekel, potažmo i legendou o Hyperboree, která se mimochodem line napříč celým univerzem a bezpochyby zde má důležitou úlohu.

Ačkoliv je úvodní kniha této série především seznamovací, Mike Mignola nás ani svého hrdinu rozhodně nešetří. Sir Edward Grey, vyšetřovatel Jejího Veličenstva ve věcech okultních, se již od úvodních stránek zaplétá do komplikovaného případu v němž figurují ďábelské nestvůry, okultní spiknutí i jeden z nejnebezpečnějších tajných londýnských spolků: Bratrstvo slunečního boha Ra.

Kromě hlavní dějové linie se autor nezapomněl věnovat i samotnému hlavnímu hrdinovi. Postupně si tak z krátkých útržků a vzpomínek můžeme poskládat vcelku slušný, i když zkratkovitý, obrázek o tom, kdo Edward Grey ve skutečnosti je a jak se stal Lovcem čarodějnic. Bohužel zde více prostoru na představení samotné postavy nezbylo a tak vám pravděpodobně Edward Grey během úvodní knihy příliš k srdci nepřiroste.

To je pravděpodobně asi největší problém této knihy. Ve své podstatě vám bude úplně jedno zda se Edwardu Greyovi něco stane či nikoliv. Můžeme však doufat, že v dalších knihách na této postavě Mignola trochu zapracuje a Witchfinder si nás získá úplně stejně, jako například Baltimore. Co je potřeba ovšem vyzvednout je samotná atmosféra. Ta se celou knihu nese v ponurých tónech a v důležitých chvílích graduje k nervydrásajícímu hororu.

Na tomto dojmu se vcelku pochopitelně nemalou měrou podílel i kreslíř, jenž dokázal na jednotlivých stránkách perfektně zachytit neútěšnou atmosféru chudinských čtvrtí viktoriánského Londýna. V případě prvního Lovce čarodějnic se kresby zhostil českým čtenářům dobře známý  novozelándský komiksový umělec Ben Stenbeck. Ten v rámci Hellboyova universa spolupracoval již na příběhu ze série Ú.P.V.O., The Ectoplasmic Man. Daleko známější je však díky Baltimorovi, který se u nás těší obrovské oblibě. Stenbeckova kresba perfektně zapadá do celého pojetí Mignolova univerza, zbytečně neplýtvá detaily, přesto se mu daří zachytit vše podstatné. Stenbeck tak pokračuje v nejlepší tradici tohoto univerza a nepouští se do přílišných experimentů.

Lovec čarodějnic sice úplně bez chybičky rozhodně není a nalezneme zde řadu věcí k vylepšení, rozhodně se však nejedná o zklamání, ba právě naopak. Tato série je díky svému pojetí i časovému zařazení ideální jak pro úplné nováčky, kteří se s Hellboyem teprve chystají seznámit, tak pro ostřílené čtenáře, kteří jsou v tomto univerzu jako doma. Minimálně za zkoušku Witchfinder rozhodně stojí, jak si však povede v dalších knihách si budeme muset zatím počkat…