Paul Tobin – Zaklínač: Prokletí vran

Zaklínač Andrzeje Sapkowského patří bezpochyby mezi současné fenomény fantastiky. K jeho popularitě nemalou měrou přispěly fantastické počítačové (konzolové) hry, které dostali Geralta a Ciri ve větší míře i do zámoří. A jelikož mají Američané velkou oblibu v komiksech tak se i Bílý vlk dočkal své komiksové série, ze které nám nakladatelství Crew přináší již třetí knihu. Tentokrát s podtitulem Prokletí vran.

Stejně jako u předchozích dvou komiksových alb se i v tomto případě ujal scénáře Paul Tobin. Ten to rozhodně nemá vůbec jednoduché, ostatně zavděčit se pravověrným fanouškům asi nikdy zcela nelze. Přesto se dá říct, že jeho komiksová série funguje v rámci tohoto univerza vcelku obstojně a Zaklínačovi rozhodně nedělá ostudu. Už v předchozí knize se Tobin inspiroval v Sapkowského předloze odkud si vypůjčil pár kapitol. V Prokletí vran se naopak zaměřil na povídky, které celé sáze předcházeli a které i do určité míry navazují na konec videoherního Zaklínače 3.

Ze Ciri se pod dohledem Geralta stala zaklínačka a společně putují za další zakázkou do Novigradu. Právě v tomto momentě začíná i děj tohoto komiksu. V něm se musí naši hrdinové utkat se strigou, která má na svědomí již pěknou řádku životů.  Na první pohled tak dostáváme do rukou vcelku přímočarý příběh, který by vystačil stěží na jeden sešit. Tobin naštěstí kombinuje řadu dalších prvků, přidává nové postavy a děj značně komplikuje.

Pokud jste znalci Zaklínače, vcelku pochopitelně vám na mysli vytane první Sapkowského povídka Zaklínač, kde se vůbec poprvé objevuje Geralt. Navíc zde objevíme i řadu prvků z povídky Věčný oheň. Tobin se však primárně zaměřil na první jmenovanou, kterou se snaží trochu rozvinout. Přidává pár svých nápadů a umě je kombinuje se samotnou povídkovou předlohou.

Bohužel tam kde Sapkowski zcela exceluje a získává si čtenáře zcela na svou stranu, Tobin pomalu ale jistě ztrácí dech. Právě v porovnání se samotnou předlohou je tento rozdíl nejpatrnější. Komiksové album jako takové, rozhodně není špatné. Postrádá však hlubší atmosféru, detaily a napětí, které z povídkové předlohy čiší. Do jisté míry za to možná může samotný formát komiksu, který ve své podstatě ani nemůže být tak podrobný jako předloha. Na druhou stranu má komiks zase jiné výhody, které mu dávají šanci si získat čtenáře na svou stranu.

Tou hlavní je vcelku pochopitelně samotná grafická úprava a kresba. Tu v tomto případě obstaral Piotr Kowalski, jenž nahradil Joea Queria. Prokletí vran je tak po grafické stránce oproti předchozím dvěma knihám hodně odlišné. Kowalski se vyznačuje do jisté míry úsporným stylem, kdy  mnohdy skutečně šetří detaily. Přesto je jeho kresba rozhodně líbivější a není tak karikaturní, jako v případě Queria.

V tomto ohledu se tedy jedná o relativní posun kupředu. Bohužel to samé se však nedá říct o koloringu tohoto komiksu. Ten by si v určitých chvílích zasloužil rozhodně více péče a lepší práci s barvami. Prokletí vran je zkrátka občas až příliš barevné díky čemuž ztrácí Zaklínač na tísnivé a napínavé atmosféře, kterou normálně tato povídka oplývá.

Komiksový Zaklínač rozhodně není bez chyb a pravověrní fanoušci mu mohou vyčítat celou řadu věcí. Na druhou stranu se však rozhodně nejedná o úplný propadák, ze kterého by doslova čišel fakt, že se jedná pouze o snahu vytřískat co nejvíc ze slavného jména. Běžného čtenáře, či fanouška však zcela bez problému uspokojí. Tobinův Bílý vlk navíc zaplňuje vcelku velkou mezeru na českém komiksovém trhu. Ostatně kolik podobně zaměřených komiksů zde najdeme? Už jen proto by byla věčná škoda nechat Prokletí vran bez povšimnutí.