Lauri a Jaako Ahonen – Sojčák
ANOTACE:
Jak Disney potkal Kafku. I tak se dá definovat skvělý finský komiks, který se dostal do nejužší nominace Eisnerovy ceny ta rok 2015. Sojčák žije sám se svou matkou ve velkém honosném domě v naprosté izolaci. Nikdy jej neopustil, a dokud k tomu má jeho matka co říci, rozhodně to tak zůstane. Krásná výpravná kresba vás okouzlí, melancholický i zlověstný příběh uhrane. O této moderní pohádce pro dospělé budete přemýšlet ještě dlouho po jejím dočtení.
K DOSTÁNÍ V TĚCHTO FORMÁTECH:
Při zmínce o Skandinávii se většině čtenářů bezpochyby vybaví bezpočet detektivek, který mi nás tento kout Evropy zásobuje. Ovšem nejsou to pouze skvělé detektivky, které zde najdeme. I v ostatních žánrech bezpochyby narazíme na zajímavé kousky, které stojí za pozornost. Přesto jedno odvětví zůstávalo až doposud trochu stranou a tím jsou komiksy. Avšak nyní díky nakladatelství Argo můžeme odhalit krásu finského komiksu Lauri a Jaako Ahonenových Pikku Närhi, jenž vychází v českém překladu pod názvem Sojčák.
Již při prvním nahlédnutí do anotace knihy vás bezpochyby upoutá prohlášení – Jak Disney potkal Kafku. Právě tak označuje Argo svou komiksovou novinku, jenž láká na atmosférickou kresbu a silné emoce. Ostatně o tom, že se nám do rukou dostává vskutku povedené dílko svědčí i nejužší nominace Eisnerovy ceny za rok 2015. Nenechte se tedy ovlivnit roztomilým smutným ptáčátkem na obálce a nahlédněte do melancholického až zlověstného příběhu, jenž rozhodně není pohádkou pro děti.
Jak již název napovídá, máme před sebou příběh malého sojčáka. Ten žije sám v obrovském domě naprosto odříznutý od světa, jen se svou nemocnou matkou upoutanou na lůžko. Společnost mu dělá jen osamělý pavouk a bezpočet obrazů zachycujících jeho předky ve vojenských uniformách. Navíc musí zůstat naprosto potichu, protože tam venku číhají zlí ptáci, alespoň to říká jeho matka…
Ve chvíli kdy nahlédneme do knihy je jasné, že v Sojčákovi rozhodně nedostáváme klasický komiks, se kterým se běžně setkáváme. Autorská dvojice Lauri (ilustrátor) a Jaako (scenárista) Ahonenovi se rozhodli na čtenáře zapůsobit především skrze samotnou kresbu. Tradičních komiksových bublin je zde opravdu pomálu. Kupodivu to však nijak nevadí ba právě naopak. Jejich absence navozuje skutečně skličující až depresivní atmosféru, která se line napříč celým příběhem.
Odkazy na Disneyho jsou sice mířeny na samotnou kresbu, ovšem i když je Sojčák opravdu roztomilý, do Disneyho princezen má rozhodně hodně daleko. Může za to především celkové ladění do šedých tónů a celkově ponurá atmosféra, která na nás doslova dýchá z každé strany. Přirovnání ke Kafkovi však bezpochyby skvěle sedí. Existencialismus je ostatně ostatně hlavním hybatelem tohoto příběhu. A i dlouho po dočtení ve vás bude Sojčák vyvolávat řadu pocitů a otázek.
Otázkou zůstává, jak na vás kniha, jako celek zapůsobí. Zda vás vcelku přímočarý děj uspokojí a naopak zda vám nebudou chybět textové bubliny. Autoři totiž vše vsadili na čtenářovu představivost a nechávají čistě na něm, co si v příběhu najde. Tomu bezpochyby napomáhá celková mnohoznačnost a dá se říct, že i neukončení samotného příběhu. Otázek po dočtení, nebo přesněji řečeno po doprohlédnutí, vám zůstane rozhodně velké množství. Je však otázkou, jestli je to dobře, či špatně.
Konečné hodnocení je již na samotných čtenářích a na tom, jaké pocity v nich komiks po dočtení zanechá. Jisté však je, že by byla věčná škoda Sojčáka minout. Už jen pro své jedinečné ztvárnění a atmosférickou kresbu si naši pozornost bezpochyby zaslouží.
