Hugh Howey – Prach

Jméno Hugh Howey asi netřeba fanouškům fantastiky moc představovat. Tento autor stojí za jednou z nejvýraznějších a nejúspěšnějších postapo. sérií  z posledních let. Příběh o lidské rase přežívající v podzemních bunkrech zaujal nejen miliony čtenářů po celém světě, ale i u nás. Knižní klub se navíc před Vánoci rozhodl udělat všem fanouškům této série radost a na trh uvedl závěr celé trilogie, jenž u nás vychází pod názvem Prach.

Po Silu a Turnusu, jenž bylo vlastně prequelem celé trilogie, se nám tak do rukou dostává i zakončení celého příběhu. Otázkou však zůstává, zda se autorovi podařilo udržet nastavenou kvalitu, nebo na nás naopak čekají poněkud rozpačité dojmy? Ostatně i s tímto se můžeme vcelku běžně setkat. Pokud se vám však nechce čekat na závěrečná hodnocení, mohu vás uklidnit, že zklamání se naštěstí nekoná.

Společně s hlavními postavami příběhu jsme již ušli poměrně dlouhou cestu a to co začalo jako jedna nevinná povídka (Cupanina) spěje nezadržitelně ke svému konci. A právě Prach má být důstojným zakončením celé série a zároveň spojovacím článkem, který odpoví na otázky z obou předchozích dílů a spojí obě dějové linie v jednu. Život v silech tak nezadržitelně spěje ke svému konci a s ním i vyvrcholení operace Padesát Světového řádu. Osudy hrdinů ze Sil jsou však značně nejisté a je jen na nich, jak se svými životy naloží…

Již po přečtení prvních stran je více než jasné, pro koho je tato kniha určena. Pokud jste tedy ještě nečetli předchozí dvě knihy do Prachu se rozhodně nepouštějte. Budou vám unikat souvislosti i hlavní dějová linie. Tato kniha je tak přímým pokračováním předchozích knih, žádného úvodu, či vodění za ručičku se zde rozhodně nedočkáme, ba právě naopak. Autor nás rovnýma nohama hází do děje a pokračuje tam, kde dříve skončil. Pokud si tedy nejste jistí, co že se odehrálo v předchozích knihách, rozhodně nezaškodí menší zopakování.

Jak již bylo řečeno, Howey v Prachu spojuje dvě vypravěčské linie, které se mu podařilo v závěru Turnusu časově propojit. Vcelku pravidelně tak přeskakujeme mezi vyprávěním o Donaldu Keenovi v Silu 1, které pravidelně nahrazuje novopečená starostka Sila 18 Julietta. Obě tyto linie jsou naprosto odlišné, avšak společně tvoří důležité dílky do celkové mozaiky příběhu.

Když porovnáme obě příběhové linie, navrch má rozhodně ta, která se točí okolo Julietty a obyvatel Sila 18 a 17. Zde najdeme vše co si můžeme přát. Nechybí napětí, emoce, zvraty i skvěle prokreslené postavy. Oproti tomu působí Donaldova část jaksi dopočtu, i když své místo zde rozhodně má a sehraje v celkovém rozuzlení příběhu důležitou roli. Silo 1 bohužel postrádá větší hloubku a plastičnost, nejednou se tak možná přistihnete při úvahách nad tím, že tyto části přeskočíte.

Samotné rozuzlení celého příběhu v sobě také neskrývá moc velká překvapení. Pozorní čtenáři tak dostanou více méně to, co celou dobu očekávali. Zázraky se nedějí, avšak zklamání také ne. Dostáváme odpovědi na vše podstatné, i když při větším zamyšlení některé odpovědi trochu pokulhávají, jako celek však působí závěr trilogie více než uspokojivým dojmem.

Prach i přes menší výhrady, či klopýtnutí působí opravdu dobrým dojmem. Je tak více než důstojným završením celé trilogie na jejímž počátku stála útlá povídka, která se ve výsledku rozrostla na více než 1300 stran. Navíc bylo více než příjemné se po všech těch YA románech začíst do díla, kde jsou hlavní hrdinové dospělí, kteří neřeší jen své první lásky a trápení s nimi spojená…