Jorgen Brekke – Říše milosti

Na první pohled se může zdát, že severská krimi již nemůže nabídnout nic nového. Zdání však občas klame, což je pro nás, fanoušky tohoto žánru, rozhodně potěšující zjištění. Ostatně krásným důkazem je i novinka z nakladatelství XYZ, jenž českým čtenářům přináší detektivní román o středověkých knihách, nebezpečných vrazích a křivdách, které potřebují svůj čas…

Říše milosti rozhodně vybočuje z běžné skandinávské krimi produkce snad ve všech ohledech, se kterou nemá prakticky nic společného. Jorgen Brekke se rozhodl jít zcela jinou cestou, než většina skandinávských autorů, a nutno říct, že mu tato sázka vcelku dobře vychází. Ostatně již za svůj debut V lidské kůži získal ceny Norlis a Nová krev. XYZ však českým čtenářům představuje jinou autorovu knihu. Tou je Říše milosti, která je i úvodem do nové krimi série Singsaker a Stoneová, která v současné době čítá již čtyři díly. Máme se tedy na co těšit.

První Brekkeův román přeložený do češtiny nám nabízí vcelku originální příběh, ve kterém se snoubí láska k starověkým knihám, dávná tajemství a především pak dvě stejné vraždy, které se odehráli na opačných stranách zeměkoule. Co spojuje  mrtvoly stažené z kůže v Muzeu Edgara Alana Poea v americkém Richmondu a v archivu knihovny v norském Trondheimu? Na to a na řadu dalších otázek musí najít odpovědi nová ústřední policejní dvojice – Američanka Felicia Stoneová a norský policejní inspektor Odd Singsaker.

Brekke ve svých dílech dosyta využívá prolínání současného vyšetřování s dávnou historií. Samozřejmě se nebrání ani násilí, či popisům různých ohavností, jako stahování lidské kůže. V jeho podání se však vše jeví relativně kultivované, bez toho, aby se čtenáři zbytečně zvedal žaludek. Z části za to můžeme bezesporu vděčit i prostředí, ve kterém se román odehrává. Akademická půda je bezesporu sama o sobě kultivovaná a tak vše působí vcelku uhlazeně a nerušeně.

Případnou linearitu příběhu autor rozbíjí pohledy několika postav a v neposlední řadě také vsuvkami z hluboké minulosti, díky kterému získáváme daleko ucelenější obrázek o celém případu. Do jisté míry by se dalo říct, že zde najdeme i prvky mystery thrillerů, jejichž nejznámějšími představiteli jsou Dan Brown, či Steve Berry. Oproti obou zmíněným se však Brekke nezaměřuje primárně na pátrání v historii, to zde tvoří pouze vítané zpestření. I díky tomu se vše vcelku dobře daří udržet v uvěřitelných mezích, což o Brownovi, či Berrym rozhodně říct nemůžeme.

Bohužel jak to tak bývá, není všechno zlato co se třpytí a tak ani Říše milosti není rozhodně bez chybičky. Jako první je potřeba zmínit samotný příběh, který na jednu stranu nepostrádá zajímavý nápad, na stranu druhou mu k dokonalosti něco chybí. Tím prvním je příslovečný drive, dost často vám přijde, že se pouze plácáte na místě a samotný příběh se nikam dál neposouvá. S tím je spojená i celková atmosféra, která linii ze současnosti tak nějak chybí. Největším tahákem tak bude příběh františkánského mnicha, který je však v knize pouze doplňkem. Ani samotné postavy rozhodně nejsou bez chyby a i když se je autor snažil vykreslit co nejlépe, ve výsledku vám k srdci moc nepřirostou a jejich osudy vám budou vcelku jedno.

Říše milosti tedy rozhodně není bez chyby. Na druhou stranu nepostrádá zajímavý nápad, originální děj a v neposlední řadě se zcela odlišuje od běžné skandinávské kriminální produkce. Je tak jen na vás zda sáhnete po osvědčené klasice, nebo se rozhodnete zkusit i něco trochu jiného. Úvodní díl série má sice do dokonalosti hodně daleko, je však i zajímavým příslibem do budoucna. Pokud se Brekkemu podaří v dalších dílech vychytat některé chybky, máme se opravdu na co těšit.