Farao: Tajemství prastaré hrobky
Už to bude možná znít trochu jako ohraná písnička, ale když jste rodič a hledáte čím nejlépe byste zabavili své neposedné ratolesti, tak najednou zjistíte, že dětských a rodinných her není nikdy dost. Obzvláště teď před Vánoci. Je tedy ideální čas připomenout si jeden zajímavý kousek z loňského roku, který na náš trh přineslo Dino ve spolupráci s CBG. Vydejte se se svou skupinou archeologů prozkoumávat chodby starověké pyramidy v napínavé rodinné hře Farao: Tajemství prastaré hrobky.
Archeologie má u nás skutečně hluboké kořeny. Ostatně, jsou to právě naši badatelé, kteří v posledních desetiletích slaví v rámci své profese největší úspěchy. Když k tomu připočteme fakt, že prakticky každé dítko někdy zatoužilo být takovýmto objevitelem, máme zde rázem ideální téma na deskovou hru. Toho si byl evidentně vědom i Jiří Slavík, který s Faraem slavil úspěch v rámci soutěže autorů společnosti Czech Board Games (CBG). Právě díky této výhře mohla hra nakonec spatřit světlo světa. O ilustrace se postaral Petr Štefek a samotné vydání hry pak společnost Dino Toys.
Pokud vás náhodou Farao loni minulo tak vězte, že se jedná o rodinnou hru pro 2-6 hráčů od 8 let. Na jednu partii byste si měli vyhradit okolo 45 minut. V samotné hře se pak ujmete skupiny archeologů s jejichž pomocí budete postupně prozkoumávat starou pyramidu, která ukrývá nejrůznější tajemství, poklady, ale i nebezpečí. Vaším úkolem je najít skryté starověké nápisy a s jejich pomocí posléze otevřít Imhotepův sarkofág.
Ústředním středobodem celé hry je čtvercový herní plán, jenž slouží jako základna samotné pyramidy, kterou budete v průběhu hry prozkoumávat. Pyramidu je potřeba ještě před začátkem partie vyplnit malými čtvercovými destičkami chodeb (celkem 81) otočených obrázkem dolů tak, aby hráči neznali jejich rozmístění a identitu. Následně se vedle herního plánu připraví hromádky žetonů s předměty a zásobou destiček se starověkými nápisy. Po této přípravě si každý z hráčů vybere svého hrdinu a k němu pak tři příslušné figurky. Začínající hráč navíc dostane do ruky kostku. A tím v podstatě může začít samotná hra.
Na začátku každého tahu se hází kostkou, následně můžete nasadit do některého z rohů pyramidy, které slouží jako vchod, jednu ze svých figurek archeologa a zahájit tak samotný průzkum pyramidy. Za každý hozený puntík na kostce můžete posunou svého hrdinu po mapce. Aby to však nebylo tak jednoduché, tak samozřejmě jdete poslepu, jelikož máte zakrytou cestu a postupně tak odhalujete zákoutí a jednotlivé chodby pyramidy.
Zajímavým a velice funkčním prvkem je pak omezení, kdy v rámci svého tahu nesmíte nikdy vstoupit na políčko, ze kterého jste v minulém kole přišli. Hra vás tak touto formou nutí se neustále pohybovat vpřed a objevovat nové části pyramidy. Jak budete postupně starou hrobkou procházet sem tam narazíte na nějaký ten předmět, či překážku, která vám do určité míry ztíží postup vpřed.
Některé překážky vás jen zpomalí, jiné naopak zcela zablokují, nejhorší variantou jsou pak ty, které vás mohou zcela zabít (past, nebo had). Naštěstí zde ale můžete narazit i na vzácné předměty, které vám mohou při postupu hrou výrazněji dopomoci, či tajné chodby, díky kterým se snadno dostanete do rádoby vzdálené části pyramidy.
Dalším zajímavým prvkem, který se ve hře vyskytuje je možnost své protihráče zranit (vrátit na začátek bludiště), či okrást. K tomu vám bude stačit trocha štěstí, kdy se vám podaří zastavit na políčku s jiným archeologem. Možností, které Farao nabízí je opravdu vcelku dost. Hlavním stavebním kamenem je však pátrání po starověkých nápisech. Jedině ty vám totiž pomohou otevřít samotnou Imothepovu hrobku. Každý z hráčů tak musí navštívit celkem pět lokací s nápisem a teprve poté projít uličkou do cíle uprostřed. Ten komu se to podaří jako prvnímu, vcelku pochopitelně vítězí.
Farao je v podstatě klasickou rodinnou hrou, která vychází z relativně podobných principů, jako legendární Labyrint a jeho všemožné klony. Na rozdíl od nich na to však jde vcelku neotřelým a originálním způsobem, díky kterému vám hra poskytne o poznání jiný zážitek, než tomu bylo právě u Labyrintu.
Velkou výhodou hry je bezpochyby velká variabilita rozmístění destiček, díky které je prakticky každá hra jiná. Pomyslnou třešničkou na dortu je pak samozřejmě celá řada zajímavých překážek, které vyžadují konkrétní řešení. Díky tomu je Farao o něco komplexnější a zajímavější záležitostí. Samozřejmě zde stále velkou roli hraje náhoda, kterou defakto nejste moc schopni ovlivnit. Ano, můžete se rozhodnout, kterým směrem se vydáte, když ale nevíte, co na vás na daném políčku čeká, je to v podstatě jedno.
Hru vám navíc nabízí hned dvě varianty – jednodušší s menší velikostí, která je ideální pro hru dvou hráčů, potažmo pro ty, kteří se se hrou teprve seznamují. Ve dvou je navíc odkrývání pyramidy pomalejší, takže pokud chcete udržet herní dobu v rozumných mezích, je dobré hrát ve dvou na menším plánu. Druhou variantou je pak klasický velký herní plán, na kterém se můžete dosytosti vyřádit až v šesti lidech. Kromě velikosti však obě varianty prakticky žádné odlišnosti nemají a tak nabízí prakticky stejný herní zážitek.
Některým, především menším hráčům, může samozřejmě trochu vadit škodící prvek hry (znáte to vztekání když vás maminka vyhodí u člověče nezlob se). Tomuto škození se sice nedá upřít určitá zábavnost, naštěstí jej však můžete při hře vcelku snadno ignorovat. Hra vás za to naštěstí nijak postihovat nebude a zážitek je, tedy kromě tohoto prvku, opět stejný.
Jak již bylo řečeno, samotná desková hra je, jako naprostá většina rodinných her, docela výrazně ovlivněna náhodou. Můžete se samozřejmě poohlédnout jinde, když však zohledníme možnosti, jaké tato hra nabízí a fakt, že je o něco hráčtější a strategičtější záležitostí, než například již zmíněný Labyrint, byla by skutečně věčná škoda tento kousek zcela minout. Pomyslnou třešničkou na dortu je pak i relativně přístupná cena, která rozhodně nezruinuje váš rodinný rozpočet. Farao: Tajemství prastaré hrobky tak za pár “stovek” nabídne velkou porci zábavy, která má šanci zaujmout celou rodinu.
