Thomas Day & O. Ledroit – Wika
Když nám Nakladatelství CREW poprvé představilo společné dílo legendárního Patta Millse a Oliviera Ledroita Requiem, nejednomu čtenáři doslova spadla brada nad Ledroitovou kresbou. Nyní se tento nadaný francouzský kreslíř vrací zpět na scénu, aby nás společně s Thomasem Dayem pozval na fantaskní výlet do světa víl. WIKA přichází…
Ledroita právě díky Requiemu asi netřeba příliš představovat. Ostatně byla to právě jeho kresba, která se stala jedním z hlavních taháků této masakrální upírské série. A nutno říct, že i když budu maličko předbíhat, nejinak tomu je i u aktuální novinky, která se k nám dostává díky Nakladatelství CREW v reprezentativním souborném vydání, která obsahuje všechna tři původní alba série Wika, vydané nakladatelstvím Glénat (2014-2019).
Jak již bylo řečeno v rámci této série Ledriot odložil svou spolupráci s Pattem Millsem a spojil své síly s francouszkým spisovatelem science fiction Thomasem Dayem.Ten od roku 2002, počínaje tituly L’Instinct de l’équarisseur a Le Trône d’ébène publikoval již více jak deset knih. Jeho román La Voie du Sabre byl v roce 2003 oceněn cenou Julia Verlangerer. Českým čtenářům však bude znám především díky své spolupráci na komiksové sérii Cesta meče vydanou nakladatelstvím Zanir. Nyní tak přišel čas na další z jeho scénáristických počinů, na kterém spolupracoval právě s Ledroitem.
Wika je svého druhu pohádka, která se odehrává v Paně, temné a divoké verzi země víl, a mísí severskou mytologii se steampunkovými obrazy a vílami ze Shakespearova Snu noci svatojánské. Vypráví o Wice, osiřelé dceři Claymora Grimma, vévody Pana, a jeho ženě Titánii, oblíbeném dítěti dravého všeovládajícího vládce země Wotana.
Kniha začíná okamžikem, kdy je naše hrdinka Wika jako dítě odvedena ze spárů svého strýce Oberona poté, co v důsledku násilné žárlivosti zavraždil Grimma a Titanii, svou vlastní sestru. Sledujeme život Wiky, která se setkává s elfy, trpaslíky a potomky svého strýce s podivným druhem vlčího měňavce, a přitom sledujeme známá fantasy témata, v jejichž sáze hraje velkou roli pomsta, odplata a romantika.
Její cesta má povědomý, mytologický nádech. Pan však není útulný svět, rozdíl mezi hrdinou a padouchem se zdá být spíše otázkou perspektivy než morálky, přičemž „velké víly“, jejichž soupeření je jádrem příběhu i světa, jsou v nejlepším případě amorální bytosti, které mají jen málo času na kohokoli jiného. Dokonce i sama Wika si získává sympatie spíše tím, že je krásná a zamýšlenou kořistí netvorů, než vlastními činy. Její zdánlivý ohled na obyčejné lidi se v jedné z prvních příhod ukáže jako pomíjivý a triviální. Hrdinkou je spíše proto, že je k nižším bytostem pouze lhostejná, než že by byla aktivně krutá.
Epické proporce, inspirace a vlastně i postavy čerpají z ostrovních ság severských bohů, Thomas Day se ve své pohádkové zemi, v zemi trpaslíků a elfů, rozpoznatelně řadí k modernímu žánru fantasy, ale s větší krutostí skutečné mytologie, než je obvyklé. Přidání obrazů ze steampunkového žánru dodává originalitu a dává Oliveru Ledroitovi skutečně široké pole působnosti, kde může popustit uzdu své fantazii.
Dayův Pan je světem magie a příšer, a přestože je značně odlišný od toho, v němž žijeme, jeho téma hlubokého soupeření mezi mocnými bytostmi, které pohání události, zatímco obyčejní tvorové na to doplácejí, je možná známější a nadčasovější, než bychom si možná chtěli připustit.
A nutno říct, že stejně jako v případě Requiem je odpověď Olivera Ledroita na scénář prostě velkolepá. Jeho práce s postavami je neobvyklá, vysoce stylizovaná a pohybuje se od grotesky po krásu, ale je to právě design stránek, který jeho dílo odlišuje. Každá stránka je plná neuvěřitelně detailních, texturovaných pozadí, orámovaných propracovanými keltskými uzly, které knihu spojují a dodávají jí jednotný vizuální dojem. Tato stylizace spolu s převahou bledě žluté barvy v celé knize jako by připomínala Alfonse Muchu, českého secesního malíře.
Míra detailů na Ledroitových stránkách občas hrozí, že příběh zahltí a postavy se ztratí v bohatém, složitém pozadí. Při letmém pohledu to může působit rušivě a je potřeba si na to trochu zvyknout, ale rychle se ukáže, že jde o knihu, která se nedá číst způsobem, jakým se čte většina komiksů. Výtvarná stránka není jen ilustrací, kterou je třeba přelétnout, ale skrývá důležité detaily, které je třeba najít, ba dokonce hledat, má-li být příběh plně doceněn.
To nutí čtenáře věnovat více času, studovat panely, hledat důležité detaily a akce. Postavy lze spatřit v zrcadlech nebo stojící v pozadí davových scén. Je to zjevně promyšlená strategie, která úspěšně vtahuje čtenáře do děje a řídí tempo knihy. Jak tedy již bylo řečeno a jak se znovu dokazuje Ledroitova až maniakální kresba se stává hlavním tahákem celého komiksu, protože bez ní by Wika byla sotva poloviční.
WIKA
SCÉNÁŘ: THOMAS DAY, O. LEDROIT
KRESBA: OLIVIER LEDROIT
PŘELOŽIL: RICHARD PODANÝ
VYDAL: CREW
ROK: 2023
STRAN: 228
ORIG. NÁZEV: WIKA
ISBN: 978-80-7679-187-9
