Tamsyn Muirová – Gideon Devátá

by Schefik · 3.7.2023

O tom, že nakladatelství Host mělo vždy talent na hledání výjimečných talentů, asi netřeba dlouho spekulovat. Ostatně, stačí nahlédnout do jejich portfolia, které se skví samými skvělými jmény. Dva roky zpátky do této vybrané společnosti přišla i talentovaná novozélandská autorka Tamsyn Muirová se svou neotřelou a originální prvotinou na pomezí žánru sci-fi a fantasy Gideon Devátá.

Muirová se svým debutem již stihla v zahraničí vzbudit vcelku slušný poprask. Kniha, která v zahraničí vyšla již v roce 2019, získala cenu Locus a byla nominována na další literární ceny. Autorka v prvním díle plánované trilogie představila neotřelý příběh odehrávající se v originálních kulisách, plný nekromancie a šermířských soubojů, čímž si omotala své fanoušky doslova okolo prstu. A díky nakladatelství Host se můžeme o kvalitách tohoto kousku a jeho autorky přesvědčit i my na vlastní kůži.

Na začátek si však dovolím malé upozornění. Ačkoliv by k tomu mohla nakladatelská anotace trochu svádět, rozhodně od Gideon Deváté nečekejte young adult romantickou slátaninu, která se snaží za každou cenu podbízet aktuálním trendům. Ano pravda, lesbické nekromantky zde sice najdeme, ale rozhodně se nejedná o snahu zalíbit se LGBTQ+ komunitě, ba právě naopak. Ono ostatně zařadit tuto knihu do jasně dané škatulky v podstatě není možné.

Císař potřebuje nekromanty. Nekromantka Devátého dvora potřebuje šermířku. Gideon má meč, sbírku pornočasopisů a taky plné zuby nemrtvých hovadin.
Gideon strávila dětství ve společnosti zkostnatělých řeholnic, seschlých sluhů a bezpočtu kostlivců a nehodlá obětovat svůj život — včetně toho posmrtného — nekonečné službě. Proto si sbalí meč, boty, časopisy a naplánuje další z mnoha odvážných pokusů o útěk. Jenže její dávná nemesis ji jen tak nepustí.
Harrowhark Nonagesima, Ctihodná dcera Devátého dvora a mimořádně mocná nekromantka, byla povolána do boje. Císař si přeje, aby se dědicové všech jeho věrných dvorů utkali ve smrtící zkoušce důvtipu a umu. Pokud by Harrow uspěla, stala by se nesmrtelnou a všemocnou služebnicí Znovuzrození, ovšem každý nekromant potřebuje svého šermíře. Bez Gideonina meče Harrow selže a spolu s ní vymře i celý Devátý dvůr. Někdy je však smrt to nejlepší řešení.

Autorka se pohybuje na hranici několika žánrů a snaží se vše skloubit do fungujícího celku. A i když se zde vcelku často vyskytují zcela nesouvisející a různorodé elementy, které na první pohled spolu nemohou moc fungovat, Muirové se to ale přese všechno podařilo. Na jedné straně se tak setkáváme s kosmickými loděmi a nejmodernější vyspělou technikou, abychom se o pár stránek dál ocitli v zatuchlém podzemí plném oživlých mrtvol, nekromantů a vzkazů psaných krví

Díky tomu dostáváme do rukou opravdu originální dílo, které je opravdu velice těžké zařadit. Avšak právě díky tomuto nesourodému mixu má obrovský potenciál vás doslova posadit na zadek. Je zde ale i pár ale, díky kterým mohou mít někteří čtenáři s knihou problém. Jednak je to samozřejmě celkové pojetí a uspořádání, které může na někoho působit lehce netypicky. Druhou věcí je co je potřeba zmínit je fakt, že kniha docela klame tělem. Při zmínce o nekromantech a šermířských soubojích bude patrně většina čtenářů očekávat akční řežbu od začátku až do konce.

Opak je ale pravdou. I když zde samozřejmě i na epické bitvy dojde, je Gideon Deváta až nezvykle rozvážným dílem, které se kupředu nikterak nehrne a nesnaží se nás vykoupat v hektolitrech krve a násilí. Tomu ostatně vcelku napovídá i silná detektivní linie, se kterou autorka v této knize pracuje.

Posledním a zároveň asi největším kamenem úrazu může být fakt, že se autorka příliš nezaobírá přílišným vysvětlováním. Ve stylu velikána Stevena Erikssona nás hodí do vody a buď budeme plavat, nebo to zkrátka nedáme. Nečekejte tedy, že vše na první dobrou pochopíte, ba právě naopak. Místy si budete trochu připadat jak Popelka co přebírá hrách a čočku. Na necelých 450 stranách tak dostaneme pořádnou kupku informací a však jen ke slabé polovině z nich dostaneme nějaké to vysvětlení. Není to tím, že by snad autorka něco opomněla, ale zkrátka na vysvětlení ještě nepřišel ten správný čas.

Díky tomu je samozřejmě jasné, že autorka po svých čtenářích vyžaduje zvýšenou pozornost. Gideon Devátá zkrátka není klasickým “záchodovým čtením”, u kterého můžete zcela vypnout. Pokud jí však věnujete trochu své pozornosti a času dokáže se vám královsky odvděčit. Tento kousek je totiž jedním z nejnápaditější a nejoriginálnějších kousků světové fantastiky posledních let. Záleží tedy jen na tom, jak moc si s Gideon nakonec padnete do oka…