Kevin Hearne – Kroniky Železného druida #4: Napálený

ANOTACE:
Druid Atticus O’Sullivan by nepřežil déle než dvě tisíciletí, kdyby v sobě neměl pořádnou dávku keltské prohnanosti. Když se mu tedy na americký jihozápad přijdou pomstít bohové hromů a blesků, s menší pomocí navažského šibala Kojota je přesvědčí, že ho v arizonské poušti rozsekali na cimprcampr.
Jenže mazanému Kojotovi není proti srsti ušít občas nějakou tu levárnu a Atticus brzy zjistí, že mu hodil na krk boj s krvežíznivými pouštními kožoměnci, kteří na sebe mohou brát různé podoby. Když už si myslí, že všechny lsti prokoukl, zradí ho ten, od koho by to čekal nejméně. Atticus přísahá, že jestli tohle přežije, už nikdy se nenechá napálit. Krásná poslední slova.
K DOSTÁNÍ V TĚCHTO FORMÁTECH:
Ačkoliv se úspěšná série o Železném druidovi nedávno dočkala zbrusu nového dílu, zapomínat bychom však neměli ani na předchozí kousky této povedené série. Obzvláště když se čtvrtý díl právě dočkal svého dotisku. A věřte, že si Napáleného budete chtít přečíst, protože Attik zde bude muset chtě, nechtě zemřít…
Napálený u nás sice již poprvé vyšel v roce 2014, avšak vzhledem k tomu, že se nakladatelství Laser rozhodlo před nedávnem tuto úspěšnou sérii reinkarnovat, došlo i na nové vydání tohoto dílu. Přeci jen, jen v případě že budou dostupné všechny díly série mohou kouzlo Železného druida objevit i noví čtenáře. A tak se opět vydáváme s Atticusem O´Sullivanem, jeho věrným psem Oberonem a druidskou učednicí Granuaile na další zběsilou jízdu, ve které půjde našim hrdinům nezřídka o život.
Přeci jen si Attik zvládl udělat vcelku slušnou řádku nepřátel. A necháme stranou fakt, že se po Zemi pohybuje již pěkných dvacet jedna století. Po letech klidu a míru se vše maličko zvrhlo a Attikovi jdou po krku všichni možní bohové a nadpřirozená stvoření. Ono se vlastně není co divit, kromě toho že má na svém kontě skalp Aengus Óga, či Thora, připletl se i k masakru konventu německých čarodějnic a tím samozřejmě stále ještě nekončíme.
Chtělo by to maličko uklidnit situaci a vůbec se celkově někam ukrýt. Granuaile má totiž před sebou ještě dlouhou cestu k tomu, aby se stala druidem. A k tomu je potřeba trochu klidu. A jak ho nejlépe dosáhnout, než svou vlastní smrtí. Jedině tak vás přestanou všichni pronásledovat. Attik tak s pomocí navažského šibala Kojota zosnová takřka dokonalý plán, nic ale není zadarmo a tak se tahle pomoc Attikovi pořádně vymstí…
Tato kniha je určitým vyvrcholením událostí z předchozích dílů série. To hlavní se samozřejmě již událo, avšak Kevin Hearne své hrdiny rozhodně nenechává odpočívat, ba právě naopak. Právě čtvrtý díl série je doslova prošpikovaný akcí. A tak, ať se naši hrdinové vrtnou kamkoliv, všude na ně čeká nějaká ta potyčka, či větší boj. O samotný příběh tak zde tentokrát příliš nejde, hlavní je akce, zábava a co nejvíce vystavit našeho hrdinu nebezpečí.
K tomu mu ostatně nemalým dílem dopomůže i jeho “pomocník” Kojot, od kterého nelze čekat nic moc dobrého. Možná i díky tomu vám tato postava skutečně moc nepřiroste k smrti. Když k tomu navíc připočteme fakt, že se zde Hearne začíná již maličko opakovat, dostáváme do rukou patrně nejslabší díl série. Ovšem pozor, to že se jedná o rádoby nejslabší díl zdaleka neznamená, že by byl Napálený špatný. I přes tento určitý “handicap” se stále jedná o velice nadprůměrný kousek, který hravě strčí do kapsy většinu své konkurence.
I přes pár menších chybek, které bychom mohli u této knihy najít se jedná stále o skvělou jednohubku, která vás bude od začátku do konce bavit. Ostatně největší devizou Kevina Hearneho je kromě spisovatelského talentu především jeho smysl pro humor, který neváhá promítnout i do svých knih. A tak ani Napálený všemožnými hláškami a humorem rozhodně nešetří.
Napálený je sice na první pohled jen dalším kouskem do celé série a i když kniha nepřináší nic extra nového, fanouškům to rozhodně moc vadit nebude. Hearne totiž i tentokrát sází na osvědčené ingredience, které se mu osvědčily v předchozích dílech. Železný druid zkrátka stále baví a i když se autor začíná možná maličko opakovat, stále neztrácí nic ze své atraktivity, díky které si jej oblíbil bezpočet fanoušků. Ostatně přežít svoji vlastní smrt (dvakrát) jen tak někdo neumí a rozhodně je potřeba za to Attika řádně ocenit…