Jeff Lemire – Thanos #02: Lom bohů

Filmoví Avengers mají svou pouť již úspěšně za sebou, ti komiksoví však u nás teprve začínají a spolu s nimi i jejich úhlavní nepřítel Thanos. Ten se nám již stihl představit v březnu tohoto roku, kdy nám Crew naservírovala úvodní knihu série Jeffa Lemirea Thanos se vrací. Na něj nyní navazuje i druhý díl s podtitulem Lom bohů, jenž nám ukazuje šíleného Titána ve zcela novém světle.

To nám ostatně Jeff Lemire do určité míry ukázal již v předcházející knize. Pokud již máte nějakou Lemireovu knihu za sebou, nebude pro vás žádným překvapením, že se tento oblíbený autor nebojí trochu experimentovat a tu a tam si neodpustí trochu odlišné pojetí, než je běžné. Stačí zmínit díla jako Černá palice, Plutona, či Essex County a většina fanoušků bude vědět o čem je řeč. Lemire ve svých komiksem nezřídka sází na existencionální dramata, se kterými se u běžného mainstreamu tak často nepotkáváme.

A podobně se Lemire rozhodl pohrát i s Thanosem, jenž v předchozí knize musel čelit nejen vlastní rodině, ale i faktu, že jej sžírá neznámá nemoc, díky které Thanos pomalu, ale jistě umírá. Marvelovský vesmír si však moc oddechu neužije. Thanosovo místo totiž zaujímá jeho syn Thane, jenž si s otcem nic nezadá. Ba právě naopak, Smrt ho obdařila nezměrnou silou, která může zničit celý vesmír a jediný kdo by jej mohl zastavit je právě Thanos. Ten je však v současné době zcela bezmocný a na kraji smrti. A tak aby přežil a získal zpět svou moc a postavení je připravený přijmout pomoc z těch nejnepravděpodobnějších míst…

Dle předběžného nástinu má Jeff Lemire skutečně zajímavé pole působnosti, kde by se mohl pořádně vyřádit. Na druhou stranu se jedná o klasický mainstream, který je navíc díky veleúspěšnému filmu velice sledovaný a tak čtenáři nemohou čekat přílišné veletoče. Lemire se tak po dramatickém úvodu vrací více méně do vyjetých kolejí klasického mainstreamu, který až na pár zajímavých momentů, ničím příliš nepřekvapí.

Ovšem pozor, neznamená to, že by byl Thanos snad špatný komiks, to určitě ne. Ba právě naopak, jen od něj nesmíte mít přehnaná očekávání, k čemuž by jméno scénáristy snad mohlo trošinku svádět. Lemire odvedl vskutku dobrou práci, která vás sice na zadek neposadí, ale nabízí vše, co bychom od mainstreamu měli chtít.

Jediná výtka by snad mohla směřovat k samotnému Lomu bohů, kde by měl být Thanos podroben tvrdé zkoušce. Víc prozrazovat nebudu, abych zbytečně neprozradil důležité části děje, či nějaké to překvapení, ale věřte, že právě zmíněná zkouška bude pro většinu čtenářů nejspíše maličkým zklamáním. Zde si mohl dát Lemire o něco více práce, jinak však Thanos funguje více než dobře a nabízí akční svižnou zábavu, která má rozhodně co nabídnout.

Pochvalu si zaslouží i kresba Germana Peralty, jenž v druhé Thanosovské knize vystřídal Mikea Deodata jr. Peralta sice nedodává Thanosovi toliko osobitosti jako právě Deodato, jehož pojetí bylo vskutku specifické, zároveň se však nedá ani říct, že by bylo jeho pojetí horší. Jen má daleko blíže ke klasickému mainstreamu. Díky tomu sice Thanos ztrácí něco z osobitosti, na druhou stranu bude pro běžného čtenáře o něco líbivější. Na což ostatně mainstreamové komiksy sází především.

Na představení Thanose a postav kolem něho jsme si tak pravděpodobně nemohli přát lepší komiks, než je právě vydaný kousek pod taktovkou Jeffa Lemirea. Ten nám dává zajímavý a  svižný příběh, který rozhodně nezklame. Lomem bohů se navíc tento oblíbený scénárista s Thanosem loučí. Díky tomu tak dostáváme do rukou zakončení celé jedné epizody Thanosova runu, ve kterém dále pokračuje Donny Cates. Pokud by tedy náhodou Thanos touto knihou skončil, rozhodně se nemusíme cítit nikterak ochuzeni. I když by byla věčná škoda se šíleným Titánem skončit už po dvou knihách…