Fredrik Backman – Babička pozdravuje a omlouvá se
ANOTACE:Audiokniha od Fredrika Backmana, autora celosvětově úspěšného románu Muž jménem Ove, jehož zvuková podoba obdržela cenu Audiokniha roku 2014 coby Absolutní vítěz.
Každý sedmiletý dítě si zaslouží superhrdiny. Přesně tak to říká babička, která je ve svých osmasedmdesáti letech schopná vloupat do zoo, strašit sousedku sněhulákem, vzpírat se zatčení nebo vítat Jehovisty v rozhaleném županu… Umí také vytvořit ten nejúžasnější pohádkový svět a své vnučce Else přichystá nezapomenutelné dobrodružství. V téhle honbě za pokladem je třeba doručit několik vzkazů s omluvou a zejména zjistit, že nic není takové, jaké se to na první pohled zdá být. Nejbližší sousedství, které působí jako důvěrně známé, je ve skutečnosti kouzelnou říší, jíž je nutno zachránit…
K DOSTÁNÍ V TĚCHTO FORMÁTECH:
Čas od času se stane, že naše literární vody rozvíří kniha, která dokáže uhranout čtenáře napříč všemi věkovými kategoriemi. Do této kategorie bezpochyby patří i loni vydaný Muž jménem Ove Fredrika Backmana, jenž vyvolal obrovskou vlnu nadšení. Tu mimochodem více než podpořil i jeho audioknižní bratříček, o jehož načtení se postaral nepřekonatelný Jan Vlasák. Ne nadarmo se tak tato kniha může pyšnit oceněním Audiokniha roku 2014 coby absolutní vítěz. Nyní však tohoto starého mrzouta doplňuje i Babička, která pozdravuje a omlouvá se. Dokáže se ale této perle mezi audioknihami alespoň přiblížit?
Je vcelku pochopitelné, že za audiopodobou této knihy nemůže stát jiné vydavatelství než OneHotBook, jenž se postaralo i o Oveho. Zatímco při poslechu Oveho nás provázel medový chraplák Jana Vlasáka, Babička vyžaduje maličko něžnější péči. Ve OneHotBook se pro tentokrát rozhodli vsadit na jistotu, jelikož nejnovější Backmanovu knihu svěřili ostřílené dabérce a vypravěčce s charakteristických charismatickým hlasem, Valerii Zawadské.
„Byl jsem rád, že jsme se na četbě domluvili s Valérií, protože tahle knížka má jedno velké úskalí. Předchozí Muž jménem Ove byl totiž celkem jednoznačně postavený. Zatímco tady je spousta různých fokusů, které ústí ve velký humanitní postulát v mikrosvětě jednoho činžáku. Vzhledem ke konceptu to však nemůže vyprávět malá holčička, i když tu hraje hlavní úlohu – takže to musí být babička. A obě dvě roviny je třeba ohlídat, což se Valérii dobře daří, aniž by ztratila potřebné tempo a barvitost jednotlivých figur,“
vysvětluje režisér Michal Bureš.
Už od chvíle, kdy nakladatelství Host oznámilo vydání této knihy, bylo jasné, že Babička srovnávání neunikne. Obě autorovi knihy mají sice řadu věcí společných, i zde na čtenáře/posluchače čekají hašteřiví sousedé a podivíni, kteří spolu dokáží žít na jednom místě jen díky vzájemné toleranci a pochopení, ve výsledku jsou však oba příběhy diametrálně odlišné. A to i přesto, že i zde se autor nebojí své fanoušky trošku citově vydírat. Na druhou stranu je možná toto právě ta věc, kterou všichni na Backmanových knihách zbožňujeme.
Nejzásadnější rozdíl mezi oběma příběhy, kterého si každý okamžitě všimne, je však v hlavní postavě. Zamračeného a věčně ubručeného staříka tentokrát vystřídala přemoudřelá sedmiletá Elsa, která se rozhodně s ničím nepáře a když náhodou něco neví, Wikipedie jí vždy pomůže. Vzhledem k tomu, že hlavní hrdinkou je malá holčička, může být na první pohled malinko zarážející, že tento příběh vypráví právě Valerie Zawadská. Snad paní Zawadská odpustí, ale přeci jen k sedmileté holčičce má poněkud daleko. Na druhou stranu, Babička v této knize hraje opravdu nezanedbatelnou roli a témata, o které se autor opírá, vyzní díky vyzrálému hlasu přeci jen daleko lépe. Díky Valerii Zawadské tak dostává celé vyprávění patřičný odstup a hloubku, ostatně jak výše vysvětluje režisér Michal Bureš.
„Líbí se mi to ohromně a neskutečně. Plakala jsem miliónkrát, protože je to tak dojemné, tak citově zabarvené, tak úžasně napsané, že… jsem chtěla být ta malá holčička. Je to nesdělitelný pocit a opravdu nádherný text,“ prohlásila o příběhu jeho vypravěčka Valérie Zawadská
O profesionalitě a výkonu této interpretky rozhodně nemusíme ani v nejmenším pochybovat. Ne nadarmo patří Valerie Zawadská mezi naše nejlepší a nejuznávanější dabérky. Při samotném poslechu vás tak nejednou přepadne melancholie a vzpomínky na doby, kdy vám vaše babička četla pohádky před spaním. Však má tato kniha také notně pohádkový nádech, který paní Zawadská krásně umocňuje. Na druhou stranu se ovšem nebojí ani pořádně přitlačit na pilu ve chvílích, které k tomu vyloženě vybízí. Krásným příkladem za všechny jsou Elsiny výlevy a hádky, ať už s babičkou, nebo kterýmkoliv dospělým. I zde je narátorka naprosto precizní a předává posluchačům jedinečný zážitek.
Celkový dojem dokresluje i hudební doprovod, který celou nahrávkou doprovází a navozuje správnou atmosféru. V jednotlivých pasážích tak narazíme na původní nahrávky pomocí flétny, kláves, kytary a hravého cinkotu zvonků i kouzlení harfy. Díky nim se podařilo navodit jedinečnou pohádkovou, ale i rozvernou a hravou atmosféru. To už je ovšem u tohoto vydavatele standard a spíše by posluchače překvapila jeho absence.
Ve výsledku se nedá úplně jednoznačně říct, jestli je lepší Babička, nebo Ove. Obě knihy jsou v mnoha ohledech odlišné a cílí na jinou skupinu. Když však necháme samotný příběh stranou, Babička pozdravuje a omlouvá se, je v podání Valerie Zawadské naprosto jedinečným zážitkem, který ve vás bude rezonovat ještě dlouhou dobu po doposlechnutí poslední kapitoly. Tato kniha je tak přesně tím případem, kdy vám její audiopodoba nabídne ještě silnější a emotivnější zážitek, než samotné čtení.
