Charterstone – desková hra
Když před fanoušky deskových her zmíníte jméno Jamey Stegmaier, okamžitě se jim vybaví fenomenální Scythe, jenž i u nás slaví nevídaný úspěch. Tento autor toho má za sebou však mnohem víc. Jedním z posledních přírůstků, kterým potěšil své fanoušky je strategická hra s inovovaným legacy konceptem Charterstone. Kterou si pro českou lokalizaci vybrala společnost Albi.
Ta se tak na předvánoční trh pouští s opravdu zajímavou dvojicí velkých her. Zatímco Anachrony potěší především hardcore hráče a vyznavače “eurovek”, Charterstone je mnohem přístupnější a především jednodušší, čímž zaujme mnohem větší spektrum hráčů. Hra jako taková je určena pro 1-6 hráčů od 14 let, jak už je ale dobrým zvykem se samotnou hrou nebudou mít problém ani mladší hráči, za což mohou vděčit právě pravidlům. O těch však později.
Maličko zajímavější je to s herní dobou. Autoři sice uvádí čas cca 75 min, herní doba je však značně proměnlivá, tedy minimálně u našich partií tomu tak bylo. Jednak záleží na počtu hráčů, a druhak i na “scénáři” samotné hry. Rozhodně ale Charterstone nepatří k nikterak dlouhým hrám.
Nyní k samotným pravidlům. Upřímně zde vám toho moc nepovím, Charterstone se totiž řadí k stále populárnějšímu subžánru legacy her, v nichž se vám samotná hra doslova mění pod rukama. A tak stejně jako u Gloomhavenu, či Pandemic: Legacy začínáte s naprostým minimem informací a pár základními herními komponenty. Ty s postupným otevíráním zapečetěných obálek či krabiček přibývají. Do hry tak vstupují zcela nové možnosti a kombinace, zároveň přibývá i pravidel, na které si je potřeba dávat pozor.
Základní minimum se kterým vstupujete do první hry se tak postupně košatí a bobtná. Což je na jedné straně rozhodně potěšující, že hráči nejsou již od samotného úvodu zahrnuti velkým množstvím pravidel, na druhé straně to vyžaduje zvýšenou pozornost. Obzvláště když každé vaše rozhodnutí nezvratně ovlivní celou hru a napravovat jej budete jen velmi těžko.
Základním mechanismem hry je, když samozřejmě pomineme legacy prvky, klasický workerplacement, který nás v podstatě nemá moc čím překvapit. Bohužel s touto mechanikou se nese i pro mnohé hráče jeden ze záporů samotné hry. Tím je občasná zdlouhavost, kdy budete nad jednotlivými tahy přemýšlet, čím hra maličko ztrácí na dynamice. Především ale budete z velké části dělat stále to samé dokola, jak už to u her založených na tomto mechanismu bývá. Ano, s přibývajícími budovami a nejrůznějšími vylepšeními dostanete o něco více možností, kam své pracovníky poslat. V zásadě se však jedná o to samé. V tomto ohledu tak velice záleží na samotných hráčích, zda patří k příznivcům těchto herních mechanik či nikoliv. To co pro někoho může být nevýhodou, může být naopak pro jiné hráče obrovským plusem. A tak stále platí, že velice záleží na herní skupině.
Když už jsme u samotných hráčů, Charterstone je primárně stavěn pro plný počet hráčů. Jedině tak zcela zaplníte zelenou louku. se kterou začínáte. Do určité míry dokáže nahradit jednotlivé hráči i “automa” která vám může pomoci se zaplňováním jednotlivých čtvrtí, živé hráče však nikdy zcela nenahradí. Ano, Charterstone se dá zcela bez problému hrát i v jednom, nebo ve dvou hráčích a hra nabídne v podstatě stejný zážitek, jako při hře v plném počtu, v té chvíli vám však zůstane herní plán jaksi poloprázdný.
Což je rozhodně škoda, jelikož zde vstupuje do hry obrovská výhoda Charterstone oproti jiným legacy hrám. Po odehrání herní kampaně, která trvá přesně 12 partií, vám Charterstone naplno rozkvétá. Hru můžete hrát znovu a znovu s herním plánem, který jste v průběhu hraní vytvořili. Je však potřeba mít na paměti, že celý herní plán pak vychází právě z kampaňové části a tím i veškerých vašich chyb a nedostatků. Což je právě nejvíce vidět ve chvílích, kdy budete hrát v malém počtu hráčů. Pak totiž zůstane herní plán z velké části nezaplněn.
Tuto hru si však stejně naprostá většina hráčů bude pořizovat především kvůli jejímu legacy pojetí. Většina her z tohoto žánru je nemalou měrou zaměřena na samotný příběh, který tvoří nosnou osu hry. O to se snažili tvůrci i v případě Charterstone, bohužel se nedá říct, že by se jim to zcela podařilo. Zatímco z takového Gloomhavenu či Pandemicu atmosféra a příběh přímo sálá, v případě Charterstone je zde vše pojato hodně stručně a jen tak mimochodem, příběhová část tedy zcela neuchvátí.
Zatímco v oblasti příběhu aktuální novinka maličko ztrácí, v rámci herních mechanik exceluje. Zde funguje vše v podstatě na výbornou, jen občas se v rámci kampaně projeví zbytečně malé změny, než jaké bychom čekali. Maličko těžší je to s hodnocením celkové vyváženosti hry, Ta je dána především hráčskými rozhodnutími a tím co do hry odemknete a co ne. Naštěstí jsou v tomto ohledu vidět autorovi velké zkušenosti a tak by se vám nemělo stát, že i přes vyloženě špatné rozhodnutí se vám hra sesype jako domeček z karet. Nemalou měrou se na celém zážitku podílí i touha hráčů objevovat nové věci, čehož si v případě Charterstone užijeme dosyta. Ostatně celá tato hra je postavena právě na zážitku z vytváření vlastní hry. A to zde funguje opravdu dokonale.
Stejně tak je autory potřeba pochválit za celkovou kvalitu herních komponent. Ty zde sice blíže rozebírat nebudu. Ostatně základní pokyn, na který narazíte po otevření krabice je ten, že můžete vyndat jen to, k čemu dostanete pokyny. Pokud se totiž budete dívat na jednotlivé komponenty dopředu zbytečně se ochudíte o tajemství a radost z objevování nových věcí, s čímž právě hra primárně pracuje. Věřte však, že komponenty jsou stejně jako v případě Scytheu na vynikající úrovni, dokonce dostáváme v balení i kovové mince, což rozhodně není běžné.
Potěšující zprávou je i fakt, že Albi připravilo pro hráče i tzv. recharge pak. Ten obsahuje všechny komponenty, které se během hry nenávratně mění, jako karty budov, či příběhu. Díky tomuto speciálnímu “packu” tak můžete na druhé straně herní desky, rozehrát zcela novou hru a využít nabité zkušenosti, či vyzkoušet zcela nové strategie. Díky tomu získává tato hra opět na delší životnosti, což bezpochyby ocení nejeden hráč.
Charterstone sice není úplně bez chybičky a jeho herní mechanismy nemusí vyhovovat úplně všem hráčům, zároveň však sebou přináší jedinečný koncept, spojený s dobrou hratelností a jednoduchými pravidly. Díky tomu si minimálně zaslouží vyzkoušet. Třeba i vy pak propadnete kouzlu budování vesnice na kraji království Nehynoucího krále.
