Ankh: Bohové Egypta – desková hra

by Schefik · 5.2.2022

Do třetice všeho dobrého a zlého. Po čtyřech dlouhých letech se vrací Eric M. Lang na scénu, aby završil svou úspěšnou puť area control hrami. Po výletu mezi severské bohy a za japonskou mytologií přichází na řadu starověký Egypt a jeho bohové v monumentální deskové hře Ankh: Bohové Egypta.

Představovat v dnešní době Erica M. Langa patrně deskoherním fanouškům asi netřeba. Pokud přeci jen netušíte o koho se jedná, tak vězte, že se jedná o jednu z nejvýraznějších osobností současného deskoherního světa, kdy každý jeho počin je vyhlížen s nemalým očekáváním. Autor, jenž nám přinesl takové kousky, jako Blood Rage, Kmotr, X-COM, Rising Sun či Bloodborne. Očekávání jsou tedy na místě, obzvláště, když Ankhem Lang završuje svoji pomyslnou trilogii area control her.

Stejně jako většina her od CMONu si i Ankh prošel Kickstarterovou kampaní, ve které vybral pěkných 3,2 milionů dolarů. Díky tomu nejen, že už víme jak to s hrou vypadá a jak se hraje, ale fanoušci se díky tomu dočkali i spousty exkluzivního obsahu a rozšíření. My si sice musíme vystačit s klasickou retailovou verzí, avšak i tak toho nabízí více než dost. Především tedy co se plastu týče. V tomto ohledu CMON rozhodně nezklamal.

Ankh tak vcelku nepřekvapivě spadá do kategorie velkých strategických her. Po severské mytologii a feudálním Japonsku se Eric Lang tentokrát inspiroval prostředím starověkého Egypta a jeho bohů. Tomu samozřejmě odpovídá i obsah velké a náležitě těžké krabice. Ta je doslova napěchovaná nádhernými figurkami monster, božstev, velbloudů a všemožných jednotek, které využijete při hře. samurajů, kněžích a nejrůznějších monster. Celkový počet se zastavil na čísle 80, což rozhodně není málo. Kromě figurek se samozřejmě nezapomnělo ani na další potřebné komponenty, jako je herní plán, všemožné žetony, karty, či hráčské desky. Obsahu je zde tedy více než dost a krabice je doslova narvaná k prasknutí.

A stejně jako u předchozích her z této “trilogie” ani celková grafika a vizuál hry nikterak nezaostává. Ostatně už samotná krabice hovoří za vše.Malby i tentokrát obstaral Adrian Smith, jenž hře svými ilustracemi dodal patřičnou atmosféru. Ty jdou ruku v ruce s úžasně do detailu provedenými figurkami egyptských božstev (Anubis, Amun, Osiris, Ra a bohyně Isis) a monster (Sfingy, obří štíři, mumie..), které si vyloženě říkají o nabarvení a tvoří jednu z velkých dominant na hracím stole. Zde je nutno říct, že CMON se s každou další hrou překonává a jejich figury patří k tomu vůbec nejlepšímu, na co můžeme v tradičním deskoherním světě narazit (hráči Warhammeru prominou, to je kapitola sama pro sebe 😉 )

Ale jak se říká, nejen vizuálem a krásnou grafikou živ je člověk. Mnohem důležitější je hra jako taková. S ohledem na své úspěšné předchůdce má Ankh rozhodně na co navazovat. Novinka v sobě spojuje známé prvky z obou předchozích her, které posouvá opět o úroveň dál. Opět tak sice dostáváme v podstatě klasickou area control hru, oproti svým předchůdcům na to ale jde Ankh zase trochu jinak, čímž hráčům poskytuje opět zcela odlišný herní zážitek. Pouhé recyklace se tak rozhodně bát nemusíte.

Po Rising Sunu, jenž byl zaměřen primárně na větší množství hráčů, se Eric Lang tentokrát opět zaměřil i na ty hráče, kteří nemají kolem sebe velké herní skupiny. A nutno říct, že zde použitý systém je opravdu funkční a hra opravdu výborně funguje i v malém počtu hráčů. A to dokonce lépe, než kdyby jste hráli v plném počtu. Ankh je tak určen pro 2-5 hráčů od 14 let. S tím že na jednu partii si připravte přibližně 90 minut herního času.

A ač se to nemusí na první pohled zdát, Ankh: Bohové Egypta je relativně jednoduchou a přístupnou hrou. Vlastně se jedná o nejpřístupnější z celé trojice area control her, které má Eric Lang na svědomí. Minimálně v tomto ohledu je vidět, že autor má již tento herní mechanismus v malíčku a dotáhl ho takřka k dokonalosti. Jednoduchá a přístupná pravidla však z Ankhu ještě nedělají jednoduchou hru. A tak ovládnout veškeré herní mechaniky a nuance chce trochu zkušeností a trpělivosti. Zkrátka a dobře hrát ještě nutně neznamená vyhrát, jak jsme se již mohli přesvědčit mnohokrát. Avšak díky své přístupnosti má Ankh šanci zaujmout skutečně široké spektrum hráčů, od těch nejnáročnějších až po relativní nováčky.

Další viditelnou změnou oproti předchozím dvěma hrám je fakt, že na začátku hry budete vybírat jeden z deseti dostupných scénářů. Ten vám určí nejen základní rozestavení na herní desce, ale upravuje i pravidla hry, potažmo podmínky vítězství. Zde ovšem pozor, ne všechny scénáře jsou hratelné v jakémkoliv počtu hráčů a tak si je na to při výběru potřeba dát pozor. Avšak díky těmto scénářům je Ankh daleko variabilnější a nabízí o dost více možností, než jeho předchůdci.

Přitom základ je prostinký. V rámci svého kola můžete provést vždy dvě ze čtyř dostupných akcí (pohyb, vyvolání figurky, získání stoupenců, nebo pořízení schopnosti vašeho boha). Přitom jedinou podmínkou je, že jakmile zahrajete jednu akci, tou další smí být jen tak, která se nachází na kartě pod ní. Nic víc nic míň. Samozřejmě takto by to bylo moc jednoduché a tak zde funguje to, že každá akce vyvolá náležitou reakci.

Eric Lang totiž tyto akce opatřil vcelku povedenou stupnicí, kdy po vyvolání dané akce posunete její ukazatel na zmíněné stupnici. Ve chvíli kdy se dostanete až na konec stupnice, nastává její restart a zároveň se spustí jedna z předem daných událostí (ty mají vlastní stupnici), které dokážou pořádně zamíchat hrou. První z událostí je tzv. ovládnutí monumentu, kdy hráč dostane možnost přidat do své sféry vlivu jeden z neutrálních monumentů, Samozřejmě za předpokladu, že u daného monumentu máte některou ze svých figur.

Druhou z událostí je Velbloudí karavana. Do ruky dostanete celkem šest malých figurek velbloudů, za jejichž pomoci budete moci rozdělit herní plán na menší celky a tím změnit rozložení moci v daných regionech a ovlivnit strategii vašich soupeřů. A tím se dostáváme k poslední z událostí.

A s ohledem na fakt, že se jedná o area control hru, nemůže jít o nic jiného, než o konflikt. V rámci této fáze hry půjde především o boj a dominanci. Boj probíhá vcelku tradičním způsobem – tj. vyhodnocením celkové bojové síly. Do té se počítají body za jednotky, efekty vašich bohů a monster potažmo akční karty. Po tomto součtu se porovnají hodnoty soupeřících hráčů v dané oblasti a ten s větší bojovou silou vyhrává. Právě za výhry v boji a dominanci nad územím budete dostávat body zbožnosti, o které vám půjde v této hře především. Protože jedině ten, jehož zbožnost se dotýká hvězd se může stát největším bohem Egypta.

V pozdější fázi (konkrétně po třetím konfliktu) při hře třech a více hráčů na řadu přichází ještě takzvané spojení bohů, kdy se dva bozi s nejnižší zbožností spojí do jediné posvátné bytosti. Následně tito hráči hrají jako jeden tým. Získávají tak určitou výhodu, aby se mohli pokusit ještě nepříznivý výsledek zvrátit.

Posledním efektem, na který v průběhu hry narazíte jsou Zapomenutí bohové. Stupnice zbožnosti je totiž rozdělena na dvě barvy. Dvě třetiny políček jsou červené a horní třetina je modrá. Po čtvrtém konfliktu však egyptský lid zapomene na všechny bohy nacházejícími se v červené části stupnice. Tito hráči tak ve hře končí a do samotného finále se dostávají jen ti, kterým se podařilo dosáhnou horní třetiny stupnice. To do hry přináší vcelku zajímavý plot twist a vytváří to menší tlak na hráče, aby pouze nepřešlapovali na místě, ale snažili se na své soupeře trochu více tlačit. Protože risk je zisk.

Je až neuvěřitelné, kolik toho dokážete se čtyřmi základními akcemi spustit a vyvolat řetězovou reakci. Eric Lang však opět ukázal, že má vše promyšlené do nejmenšího detailu a tak i s naprosto jednoduchým základem dokázal vytvořit monumentální hru, která se před vámi postupně rozvíjí. Ankh tak působí opravdu celistvým a hlavně funkčním dojmem. Fanoušci tak budou rozhodně skákat nadšením.

Avšak není všechno zlato, co se třpytí a bohužel ani Ankh není úplně bez chybičky. Především v pozdějších fázích hry se vám totiž může snadno stát, že budete přešlapovat na místě, nebudete mít moc co dělat a budete jen vyčkávat, než nastane další Konflikt. Hra tak trochu ke konci ztrácí na dynamice, což je rozhodně škoda.

Bohužel se právě na tomto místě projevila nevýhoda Kickstarteru. Těžko říct, zda to bylo záměrně, či nikoliv. Avšak právě jedno z Kikstarterových rozšíření (FARAON) toto přešlapování na místě a ztrátu dynamiky docela významně řeší. Autoři jej sice mohli implementovat již do základu, ale známe to… peníze. Což je rozhodně škoda. Jedinou útěchou nám může být to, že Faraon se dostal i do volného prodeje, takže je šance, že se ho někdy v budoucnu dočkáme i v češtině. Blackfire to zatím rozhodně nevyloučil, vše ale samozřejmě záleží na prodejích základu.

Až na tuto malou výtku je Ankh: Bohové Egypta veskrze skvělou hrou. Možná dokonce nejlepší z celé trigie. Nemalou měrou tomu přispívá právě přístupnost tohoto titulu, díky čemuž se Ankh nemusíte bát zahrát i s relativními nováčky. Když k tomu připočteme veškeré možnosti a dynamiku, kterou hra nabízí, jedná se o titul, který byste si rozhodně neměli nechat ujít.