Alejandro Jodorowsky – Technokněží

Alejandro Jodorowsky patří bezesporu mezi největší ikony evropského, potažmo celosvětového komiksu. Stačí zmínit díla jako Incal, či Kasta Metabaronů a každý fanoušek komiksu vrní blahem. Nyní tuto dvojici v rámci edice Mistrovská díla evropského komiksu doplňují Technokněží, jenž jsou dalším fantastickým výletem do Jodorowského univerza inspirovaného Dunou Franka Herberta.

S tímto francouzsky píšícím emigrantem z Chile jsme se mohli již vcelku slušně seznámit. Kromě Andělských drábků, jenž u nás vydalo nakladatelství Argo, vyšly v rámci edice MDEK již čtyři jeho knihy. Technokněží jsou tak pátým setkáním s tímto autorem v rámci MDEKu a bezesporu patří mezi nejočekávanější komiksové knihy letošního roku. Vyplatilo se však čekání, nebo na čtenáře čekají lehce rozporuplné pocity?

Odpověď rozhodně není úplně jednoduchá. Pokud budete k aktuální novince přistupovat s tím, že se jedná o pokračování legendárního Incalu, či Kasty Metabaronů, patrně na vás čeká menší zklamání. Technokněží sice spadají do stejného univerza, nabízí však v mnoha ohledech vcelku odlišný čtenářský zážitek.  Kromě společných reálií tak jde o dost odlišné knihy a záleží jen na vás, zda tento fakt dokážete přijmout, či nikoliv. Pokud ano, dočkáte se dalšího jedinečného příběhu ve kterém najdeme v podstatě vše na co si můžeme vzpomenout. Nechybí putování vesmírem, mentální boje, psycho-síly, monstra, osudová sága s důrazem na potomky, láska, sex a trápení, či alegorie na biblický Exodus.

Jodorowsky nám ve své knize předkládá dvě příběhové linie, jenž se vcelku pochopitelně navzájem ovlivňují a protínají. Hlavní postavou této knihy je zestárlý Albíno, jenž putuje vesmírem ve snaze najít novou planetu pro svých 500 000 svěřenců a vybudovat svět, kde bude důraz na vztahy a ne na techniku. Kromě samotné cesty nám však předkládá i svůj životní příběh, který ho dovedl až do tohoto okamžiku. Navíc sledujeme i osudy jeho matky a sourozenců, které stejně jako Albinovi nepatří k nejšťastnějším.

Úvodní dvě třetiny knihy se tak prakticky celé odehrávají v minulosti a poodhalují nám spletité osudy hlavních hrdinů, které v závěrečné třetině gradují do samotného rozuzlení tohoto příběhu. Nechci říkat velkolepého finále, jelikož závěrečná kapitola je… inu to ať posoudí každý čtenář sám.

Jodorowsky se evidentně rád vyžívá v mystičnu a historii. Zatímco Incal byl především o cestě za sebepoznáním a osvícením a Kasta metabaronů měla blízko k řeckým tragédiím, Technokněží zabrousili do samotné Bible. Odtud si autor vypůjčil Mojžíšův příběh, jenž má vyvést národ do země zaslíbené. Právě Albino je zde takovým Mojžíšem, ostatně Jodorowsky se tím ani nikterak netají. Na druhou stranu v jeho podání funguje vše na výbornou, jen se připravte na to, že duchovno a mystika jsou v Technokněžích všudypřítomné.

Tedy alespoň co se Albinovi příběhové linie týče. Osudy jeho rodiny se nesou v opačném gardu, kde jde především o krev, násilí, potažmo sex. Dohromady však tyto dvě linie dávají jedinečný mix, který rozhodně stojí za přečtení. Oproti Kastě, či Incalu jsou možná Technokněží přeci jen slabším dílkem. Jednak je Albinův příběh v mnoha ohledech komornější a především pak jeho názory na fungování světa, jsou mnohdy až moc sluníčkové a jsou v přímém rozporu s technokratickým zaměřením knihy. To rozhodně nemusí vyhovovat úplně všem. Na druhou stranu je dobře, že Jodorowsky pouze nerecykluje již použité nápady a snaží se neustále přicházet s něčím novým a to i za cenu toho, že občas může trochu šlápnout vedle.

Stranou samozřejmě nesmí zůstat ani grafická stránka knihy. Po legendárním Moebiusovi a mexickém Alejandro Giménezovi přebral štafetu v Jodorowského univerzu další nadaný kreslíř. Tím je v tomto případě srb Zoran Janjetov, se kterým jsme se u nás zatím neměli možnost setkat. Barvy pak obstaral Fred Beltran. Již na první pohled je jejich práce oproti Incalu a Kastě Metabaronů o mnoho modernější a blíží se klasickému mainstreamu dneška.

Díky tomu působí Technokněží opravdu moderně až futuristicky, čemuž rozhodně dopomáhá i počítačový coloring v podání Freda Beltrana. Především oproti Metabaronům je aktuální novinka, minimálně co se týče kresby a především pak barvev, hodně odlišné dílko. A právě zmíněná barevnost počítačový coloring a určitá strnulost postav může některé čtenáře lehce odpuzovat. Co se však týče samotné kresby té není v podstatě co vytknout. Janjetov si v toto případě opravdu vyhrál.  Jednotlivé panely přetékají až neuvěřitelným množstvím detailů, přesto si zachovávají určitou přehlednost a při zběžném pohledu nebudete mít větší problém se v nich orientovat. Pokud se na ně však zaměříte blíže, objevíte jejich jedinečné kouzlo a dlouhé hodiny se budete moci kochat jednotlivými detaily, které Janjetov dokázal do jednotlivých panelů dostat.

Jodorowsky je opravdu svérázný autor, který tvoří jedinečná díla s určitým poselstvím. Díky tomu sice nemusí vyhovovat úplně všem, rozhodně však stojí za pozornost. A přesně to je případ i aktuální novinky Technokněží. Ano Kasta Metabaronů, nebo Incal to není, o moc horší však také ne a bez této knihy by Jodoverse nebylo nikdy kompletní. Nezbývá než Crwi dnes a znovu za MDEK děkovat a těšit se na další přírůstek tohoto komiksového génia.