Petr Heteša – Fatal Virtual

1
Přežil jsem to. To vám můžu říct klidně předem, i když si nejsem jistý, jestli ten zbytek života ještě k něčemu bude.
Zdroje energie na Zemi docházely mnohem větší rychlostí, než s jakou pracovaly vědecké týmy na vymýšlení úplně nových. Přitom to bylo od začátku tak snadné…Přenést veškerý civilizovaný svět i s celou jeho ekonomikou do virtuálu. Počítače generující virtuální svět totiž spotřebují miliardkrát méně energie než ten reálný. Naprosto geniální.
Přesto v reálu musel zůstat aspoň někdo, kdo by jej udržoval v provozu a kdo by se o tyhle „udržovače“ staral. Jsem jedním z nich. Žiju v devátém patře opuštěné administrativní budovy a mám ho celé pro sebe. Všechny budovy v centru jsou opuštěné, protože devětadevadesát procent lidí sedí doma v obytných čtvtích na periferiích, téměř non-stop připojených na virtuál.
~~~~
Svět čelí energetické krizi, a tak nezbývá, než se přesunout do virtuálního prostředí. Ulice měst tak připomínají města duchů a nikoho již nezajímá své okolí. A ta hrstka lidí, co se rozhodla, že do Virtuálu ani nepáchne, není důležitá. Až do chvíle, než se něco ošklivě podělá.

Když se řekne Petr Heteša, nestorům a pamětníkům se jistě vybaví jeho spolupráce s Karlem Veverkou, na dnes již legendárním dílku Sítě, kanály a stoky. Mladší čtenáři ho zajisté budou znát díky jeho novějším románům, jako jsou Sex, drogy & cyb´n´roll nebo Démoni jsou věční. Petr navíc platí za jednoho z nejplodnějších českých autorů, dvanáct knih za sedm let je opravdu pořádná porce, kterou se může pochlubit jen málo spisovatelů.

Když planeta Země stála před energetickou krizí, přišli vědci s jednoduchým řešením. Přesunout veškerý život a dění na síť, do virtuálu. V reálu tak budeme jenom jíst, spát a vykonávat potřeby. Jak jednoduché, že. Navíc energetické potřeby virtuálu jsou nesrovnatelně menší, než udržet lidstvo na Zemi v chodu jak ho známe. Jen malá hrstka lidí ještě nepropadla tomuto trendu a rozhodla se žít normálně.

Mezi ně patří i hlavní hrdina, který pomáhá ostatním lidem s jejich virtuálními problémy (chcete pár nových levelů ve své oblíbené hře, nemůžete se dostat přes Bossa v aktuálním kole?.. Žádný problém) samozřejmě za patřičný bakšiš. Přesto má jedno pravidlo, Virtuálu se obloukem vyhýbat a nemít s ním nic společného. Až do chvíle, kdy získá opravdu zajímavou zakázku prakticky za nic. To ovšem neví co ho čeká.

Hetešovy knihy se vždy nějakým způsobem odlišovaly, vlastně se dá říct, že Petr jde ze zásady proti proudu. Nikdy ho nebraly záplavy upírů, čarodějných hůlek a podobných vymožeností, které zrovna frčely. A právě to je na něm a jeho knihách jedinečné, drží si svůj styl a na aktuální trendy moc nekouká. Což je jen a jen dobře, protože pak alespoň máme nějakou záruku, že najdeme knihu, ve které si od všech těch potvor trochu odpočineme. Fatal Virtual v tomto není výjimkou.

Opět zde máme námět počítačových her, stejně jako v knize Nevermore Baltimore, i když tentokrát v trochu jiném podání. Navíc se nacházíme v Baltimoru, jak se zdá Petr má toto město obzvláště v lásce, protože se tento název, ať už města, nebo jiné věci, objevuje v několika jeho knihách. Autor, stejně jako v jeho dalších knihách, sází hlavně na celkovou atmosféru a popis míst kde se příběh odehrává. Díky tomu hraje naše obrazotvornost na plné obrátky a my si můžeme příběh užít naplno.

Fatal Virtual je opět skvělým osvěžením po záplavě všech těch dystopií a jim podobných knih, na které narazíme na každém rohu. Pro Hetešovi fanoušky je kniha nutností, protože autor neztrácí nic ze své vypravěčské obratnosti a talentu pohltit čtenáře naplno do děje.


Tímto bych chtěl velmi poděkovat nakladatelství Brokilon za poskytnutí recenzní kopie. Knihu Fatal virtual můžete zakoupit například zde.
~~~~
Petr Heteša – Vystudoval Gymnázium v Břeclavi a pak Fakultu architektury VUT Brno (1983). Pracuje jako architekt, v letech 1983–90 v DRUPOSU České Budějovice, od ledna 1991 ve vlastní firmě R2 COMP, zabývající se architektonickými projekty a reklamním designem. Až do roku 1989 spolupracoval s Karlem VEVERKOU (viz) na povídkách a novelách, které získávaly dobrá umístění v soutěži o Cenu Karla Čapka. V roce 1987 to byla povídka o simulované počítačové hře Nečistá hra, v roce 1988 rozsáhlá povídka na podobné téma Těšíme se na vás (knižně I. Železný 1991), popisující drsnou počítačovou hru, jejímuž hrdinovi se podaří dostat se ze simulovaného světa do naší reality, a v roce 1989 vydali samizdatově s pomocí SF klubu Winston krátký román Sítě, kanály a stoky.

Petru Hetešovi vyšly časopisecky dvě samostatné povídky Přírodní krásy Tarcusu (Věda a život, 1988, č. 2) a Mončičák a Čičmunda (ABC, 1990, č. 22), odlišující se výrazně od příběhů psaných společně s K. Veverkou. Jeho nejlepší povídka Quag vyšla ve sborníku Kočas v roce 1990. Odehrává se v uzavřeném světě izolovaného paláce ve Francii, v němž jsou vychovávány děti nenakažené zhoubnou mimozemskou epidemií. Příběh je působivě vyprávěn z pohledu jedenáctiletého chlapce, který zároveň se zjišťováním pravdivých informací o okolním světě prožívá svůj přechod k dospělosti. Povídka Gython vyšla v antologii Let na Měsíc pojednaný jako sbírka povídek českých autorů (1993).
~~~~

Petr Heteša – Fatal Virtual / OBÁLKA: Jan Doležálek  / VYDAL: Brokilon / STRAN: 423 / ŽÁNR: sci-fi

MOJE HODNOCENÍ: 80%
Share.

About Author

Milovník všech dobrých příběhů, s možná moc bujnou fantazií, který nepohrdne žádnou dobrou knihou. Mimo jiné také nadšenec do IT technologií, sociálních médií a věcí s tím spojených.

1 komentář

  1. autor neznám, knihu bych normálně přešla, ale po přečtení tvé recenze se po tom určitě kouknu, má to zajímavé téma 🙂

Leave A Reply