František Kotleta – Lovci

0

ANOTACE:
Praha roku 2050. Desetimilionová středoevropská metropole má svých problémů dost. Třeba s odpady, přemnoženými zmutovanými potkany nebo permanentní pouliční válkou na pomezí sunnitské a šíitské čtvrti. Co je ale horší, každý padouch v tomhle městě touží po tom, aby se stal superpadouchem. Stačí trocha genetické manipulace tady, pár kybernetických vylepšení támhle a hlavně ego větší než ten kráter, co zůstal z východního Slovenska.

Jediný, kdo se těmhle superpadouchům dokáže postavit, jsou super… vlastně ne, žádní superhrdinové tu nejsou. Jenom skupina federálních policistů z Organizace pro boj s vylepšenými teroristy. Říkají si Lovci…

K DOSTÁNÍ V TĚCHTO FORMÁTECH:
ebookykniha


Volejte sláva a tři dny se radujte… Ne, šest!! Šest dní se radujte!! Jesenický mauglí je zpět ve své nejlepší formě, přesně tak jak jej jeho fanoušci milují. Zapomeňte na Kartany i proradnou Chors, bruntálský masochista přichází s padouchy, před kterými se ti předchozí můžou zabalit do dárkového balení s mašličkou a expres odeslat tam, odkud přišli. Takže ještě jednou, volejte sláva…. Lovci Františka Kotlety právě přicházejí.

10556435_794237163998926_3730038983322397917_nAsi by se hned na začátku slušelo říct, že tato recenze byla psána bez jakéhokoliv nátlaku, či výhrůžek. Ostatně takovéto praktiky si u autora romantických příběhů, jakým František Kotleta bezpochyby je, snad nejde ani představit. Navíc asi nemá ani čas, protože se bude snažit chytit Martina Fajkuse za to, že mu chtěl ukrást rukopis Lovců (více se dozvíte v samotné knize). Naštěstí se to nezdařilo, a tak se mohou natěšení čtenáři těšit na další poctivou “kotletovku”.

Jak to tak bývá, o každé další jeho knize se mluví dlouho před jejím vydáním a Lovci v tomto ohledu rozhodně nejsou výjimkou. Přestože nemá Kotleta “velkohubá” prohlášení rozhodně zapotřebí, ostatně z českých autorů fantastiky budete velmi těžko hledat prodávanějšího autora, Lovce provází již před jejich vydáním zajímavé prohlášení, údajně jde o první novodobý český superhrdinský román. Vcelku ambiciózní prohlášení, ovšem v Kotletově případě ne nutně nesplnitelné. Dost ale chození kolem horké kaše, co si tedy pro své fanoušky  bruntálský řezník připravil?

Píše se rok 2050 a  desetimilionová Praha není zrovna ideálním místem k bydlení. Místa málo a náboženských etnik asi tolik jako krys v kanále. Permanentní válka pouličních gangů ale není ten největší problém. Do tuhého začíná jít ve chvíli, kdy se místní padouši rozhodnou maličko vylepšit. Plastická chirurgie už zkrátka není co bývala a dneska se už prakticky bez kybernetických hejblátek a genetických vylepšení nevyplatí ani vydat na dráhu zločinu. Otázka je, kdo se těmhle vylepšeným superpadouchům dokáže vyrovnat?

Superhrdinové tu nejsou, a tak všechna řehole zůstává na starých dobrých policajtech. Konkrétně na těch z Organizace pro boj s vylepšenými teroristy, známými spíše jako Lovci. Jedním z nich je i Petr Mlejnek, klasickej klaďas, pro kterého je služba veřejnosti vším, a který věří, že jeho práce má smysl. Jeho přesvědčení však dostane vážné trhliny ve chvíli, kdy ho napadnou dva superpadouši, kteří měli být dávno po smrti, o to se ostatně sám zasloužil. A aby toho nebylo málo, nadřízení se ho snaží přesvědčit, že si vše vymyslel. Zkrátka něco tu začíná smrdět…

Už na první pohled je jasné, že se čtenáři mají opět na co těšit. Klasický koncept marvelovských hrdinů a padouchů Kotleta uchopil po svém. Nafoukl ho do megalomanských měřítek, pak udělal redukujó do krabičky a celý koncentrát pak vypustil do ulic Prahy z nedaleké budoucnosti, která dýchá vším jen ne pozitivní atmosférou.

 

Právě prostředí je hned vedle samotných hrdinů, i těch na opačné straně barikády, největším lákadlem knihy. Kotleta vzal aktuální politické problémy a představil si, jak by to asi mohlo za nějakých pětatřicet let v naší stověžaté Praze vypadat, pokud se problémy ve světě nezačnou řešit. Upřímně jeho představa je místy až děsivě realistická a rozhodně nevyznívá v náš prospěch. Ovšem kdo ví, třeba se i arabština stane naším úředním jazykem. Ale pryč od politiky, zaměřme se na to, co jde Kotletovi nejlíp..

Co to ale vlastně je? Černý humor, brutální násilí, sex, nadsázka a ironie nebo láska? Ehm..pardon, ta se tady ocitla jaksi omylem, ale když už tady je…Fanoušci se mohou zkrátka těšit na Kotletu, tak jak ho mají nejraději. Pěkně krvavého, okořeněného černým humorem a sexem, i když toho si tady na jeho poměry užijeme trochu míň. Asi nám malinko měkne a stárne řezník jeden.

Upřímně, neřeknu vám, jestli jsou Lovci tím úplně nejlepším co František Kotleta napsal, toto hodnocení nechám na každém z vás. Jedno vám však mohu slíbit už teď. Budete se bavit a to královsky, ostatně to už je u tohohle autora běžná věc. Největším záporem knihy tak zůstává fakt, že moc dlouho nevydrží, a tak po dočtení nezbývá nic jiného, než netrpělivě čekat na další kousek, tohohle fantastického mága z Bruntálu.


 

Share.

About Author

Milovník všech dobrých příběhů, s možná moc bujnou fantazií, který nepohrdne žádnou dobrou knihou. Mimo jiné také nadšenec do IT technologií, sociálních médií a věcí s tím spojených.

Leave A Reply