Sebastian Rainer – Mysterium tremendum

ANOTACE:
Román, který svým zpracováním nemá obdoby
Absolutní odhalení nejtemnějších koutů lidské duše
Inspirace a posedlost Tizianovým obrazem Apollón a Marsyás
Neuvěřitelný přerod muže v bytost posedlou svým dílem
Emoční zážitek z tajemství zvaného mysterium tremendum
Rázný a hrůzný počin životem zkoušeného muže

Příběh se odehrává v 70. letech v Beskydech. Mladý výtvarník způsobí autonehodu, která ničivě dopadá na obyvatele vesnice i umělcovu psychiku. Román zaujme fanoušky filmů Davida Lynche a románů Stephena Kinga. Z české tradice navazuje na Ladislava Klímu či Gustava Meyrinka. Zjevná inspirace vychází i z textů kapely The Plastic People of the Universe.

K DOSTÁNÍ V TĚCHTO FORMÁTECH:

Nakladatelství Panteon je známo především tím, že přináší českým čtenářům úspěšné evropské autory, kteří dosáhli ve svých zemích nejednoho ocenění. Toto pravidlo se však tentokrát rozhodli porušit. A tak díky tomu vychází kniha, kterou před jejím příchodem na pulty českých knihkupců provází kampaň, která nemá na české poměry prakticky obdoby.

Kniha, jíž obestírá velký závoj tajemství a u které si prakticky nikdo nemůže být jistý tím, co je pravda a co pouze povedený marketingový tah. Asi už velmi dobře tušíte, že řeč bude tentokrát o knize Mysterium tremendum Sebastiana Rainera. Do tohoto kousku vkládá Panteon evidentně hodně nadějí, vždyť ke knize vznikl dokonce dokument i hudební soundtrack.

V roce 2006 byl údajně nalezen vyšetřovací spis Sebastiana Rainera spolu s několika důkazními materiály. Podle něj Rainer nejspíše spáchal sebevraždu. Co je ovšem daleko zajímavější a údajně bylo také součástí spisu, je originál Rainerova románu. Ten byl vázaný v kůži a jak se později ukázalo, kůže byla lidská a dokonce jeho vlastní. Nechám čistě na vás, zda těmto prohlášením uvěříte, nebo budete stejně jako většina čtenářů poněkud skeptická. Jisté však je, že Panteon vložil do této knihy nemalé úsilí a i díky tomu se kniha například v knihkupectví Neoluxor vyhoupla na druhé místo prodejnosti hned za Joa Nesbøho.

Otázkou však zůstává, jestli je Mysterium tremendum pouze povedeným marketingovým tahem, nebo jestli tato kniha v sobě skrývá mnohem víc. Přece jen prohlášení, že Stephen King už není jediný, kdo vás dostane, je hodně odvážné… bohužel to většinou není úplně pravda. Co se tedy skrývá za vazbou z lidské kůže?

Příběh této knihy zavádí čtenáře do Beskyd sedmdesátých let. Jednoho dne, kdy by se dala mlha takřka krájet, jede talentovaný malíř Erik spolu se svým přítelem policistou Vinckem domů, kde na něj již čeká milující přítelkyně Lucie. Uprostřed lesů za špatné viditelnosti se však stane hrozná nehoda. Erik v mlze přehlédne muže s bezvládně ležící dívkou na silnici a dívku přejede.

Přestože se jedná o nehodu, Erika tato událost hodně poznamená a otevře v něm dávno ztracené vzpomínky na zážitek, který jako malý prožil při návštěvě obrazárny, kde poprvé spatřil Tizzianův obraz Apollón a Marsyás. Tento italský velikán pro něj hodně znamená a velmi ho ovlivnil i v jeho tvorbě. Není proto divu, že by rád namaloval trojici obrazů inspirovaných právě Tizzianovým obrazem, aby všem konečně ukázal svůj talent. Avšak touha rodinu nenakrmí a tak se Erik musí věnovat jiným věcem, přesto ho to táhne stále víc k Tizzianovy.

Příběh o malíři jenž se ocitá, ne vlastní vinou, prakticky na hranici šílenství bezpochyby dokáže zaujmout nejednoho čtenáře. Autor zde nešetří pohledy do nejčernějších zákoutí lidské mysli. Navíc v sobě skrývá i hodně mystiky. Ostatně samotný název k mystice přímo odkazuje. Tento fakt umocňuje i Tizzianův obraz, kolem kterého se samotný příběh točí a jenž je také ve skutečnosti opředen mystikou a mnohými tajemstvími. A tak se čtenáři mohou těšit na relativně zajímavou knihu, jakých mezi těmi českými s podobnou tématikou moc nenajdeme.

Bohužel tímto výčet kladů této knihy bude pomalu, ale jistě končit. Největší měrou za to může asi právě mediální kampaň, která ke knize lákala. Díky ní bude mít nejeden čtenář přehnaná očekávání, která však v tomto případě zůstanou nenaplněna. Přestože příběh pomalým tempem graduje do zajímavého finále, úplný závěr této knihy bude pro někoho možná velkým zklamáním. Což je rozhodně škoda, protože celému příběhu by bezpochyby prospělo, kdyby jej autor dotáhl v temném tónu až do konce.

Přesto všechno Mysterium tremendum není špatnou knihou. Své čtenáře si bezpochyby najde. Ovšem právě na jejím příkladu je vidět. že velká marketingová kampaň může knize i uškodit. Proto tedy rada na závěr – Pokud stále váháte, zda se do knihy Sebastiana Rainera pustit, určitě ji zkuste. Jen se pokuste oprostit od přílišných očekávání, která by vám mohla celkový dojem z knihy pokazit.