Shadows Amsterdam – desková hra
Konec roku se již tradičně nesl ve znamení nejrůznějších novinek napříč všemi odvětvími. A ani u deskových her tomu nebylo jinak. Kromě několika nejočekávanějších titulů si pro nás vydavatelé připravili i pár nenápadných novinek, které by však bylo věčná škoda minout. Jednou z nich je i Shadows: Amsterdam, ve které proti sobě stanou dva týmy detektivů, kteří se budou snažit vyřešit svou zakázku rychleji než oponenti.
Prvotinu Mathieua Auberta u nás vydává společnost Blackfire. Samotná hra se pak řadí do kategorie takzvaných party her. S tím je spojený ostatně i počet hráčů. Ačkoliv krabice hlásá již pro dva hráče Shadows: Amsterdam si užijete především ve větší skupince, ideálně 4-8 hráčů, kteří by si na jednu partii měli vyhradit něco kolem 20 minut. Zkrátka a dobře ideální společník na párty, který perfektně zabaví a zároveň nezabere moc času.
Samotná hra bezpochyby zaujme už svým vzezřením. Nádherně ilustrovaná grafika sice na první pohled může malinko evokovat hru zaměřenou na mladší hráče, v tomto případě však zdání klame. Samotnou hru si dle výrobce nejlépe užijí hráči od 10 let. I když, jak už to tak bývá, vcelku v pohodě zvládnou Shadows: Amsterdam zahrát i mladší hráči.
S již zmíněnou grafikou se ostatně pojí i samotný herní zážitek. S trochou nadsázky je totiž hra Shadows: Amsterdam svými principy lehkým mixem Krycích jmen a Mystéria. U kterých ostatně ilustrace hrají také velmi důležitou roli. Než se však pustíme do hádání obrázků, je potřeba se připravit na samotnou partii. Základem všeho je sedm velkých karet čtvrtí, kdy se každá skládá z pěti šestiúhelníků. Právě ty tvoří samotný základ herní mapy. Kromě nich v krabici nalezneme i další, převážně kartonové komponenty.
Po samotné přípravě hry, která naštěstí nezabere příliš mnoho času, se všichni hráči rozdělí do dvou skupin, samozřejmě stejně početných. Jak již bylo řečeno, v ideálním případě by se mělo zapojit 4-8 hráčů. Hra sice obsahuje i úpravu pro hru ve 3, respektive 2 hráčích, avšak hra proti časovému limitu, je mírně řečeno nezajímavá a vytrácí se z ní samotné kouzlo a náboj, který Shadows: Amsterdam ve více hráčích přináší. V hodnocení se tedy omezíme na klasickou variantu, která je určena právě pro 4-8 hráčů. V méně hráčích tuto hra zkrátka nemá smysl hrát, i když se vás bude přebal přesvědčit o opaku.
Po rozdělení do týmů si hráči mezi sebou rozdělí jednotlivé role. Ve hře se vtělujeme do rolí detektivů a máme za úkol vyšetřit vraždu, která se stala v Amsterdamu, a policie si s ní neví rady. Vždy jeden z hráčů v týmu se zhostí role velitele, jenž obdrží mapu se stopami a pomocí kartiček nápovědy se bude snažit směřovat své spoluhráče k úspěšnému cíli. Ovšem pozor, nesmí mluvit ani jinak komunikovat. K navigování může využívat pouze karty. Ty jsou opravdu nádherně ilustrované a plné nejrůznějších detailů, což vám rozhodně nikterak neusnadní celkový postup.
Hra navíc probíhá v reálném čase, takže bude záležet i na vaší hbitosti, postřehu a samozřejmě i troše štěstí. V Shadows Amsterdam vítězí ten tým, kterému se jako první podaří najít tři stopy a dostane se na cílovou pozici. Aby to náhodou nebylo tak jednoduché, kromě strašáka v podobě vašich soupeřů a ilustrovaných karet, jsou zde i policisté. Pokud se vám snad podaří v průběhu hry třikrát stoupnout na políčko “policajta” okamžitě prohráváte.
Mathieu Aubert pro svůj debut nevyužívá nikterak inovativní herní mechanismy, naopak umě kombinuje osvědčenou klasiku do líbivého a zábavného celku, jenž slibuje notnou dávku zábavy. Na druhou stranu, stejně jako u ostatních her podobného ražení, i u Shadows Amsterdam bude velice záležet na herní skupině, se kterou se do této hry pustíte. Od toho se vcelku pochopitelně bude odvíjet i celkový zážitek ze hry. Upřímně řečeno tento kousek rozhodně není pro dumavce, stratégy, či váhavce, kteří nad každým tahem stráví klidně deset patnáct minut. V případě této hry by se to hrubě nevyplatilo.
To samé platí i pro hru ve dvou, či třech hráčích. Ano herní mechanismy relativně bez problému fungují i ve hře proti časovému limitu. Avšak hrát tuto hru proti času, na místo živým protihráčům se nedá absolutně srovnávat. Takovéto hře prakticky chybí jakákoliv atmosféra i napětí a zcela se tak vytrácí kouzlo hry. Autoři si tak mohli v klidu tuto berličku pro dva a tři hráče odpustit a nechat Shadows Amsterdam čistě jako party hru pro 4-8 hráčů. Zkrátka čím víc, tím líp. Na druhou stranu je třeba ocenit, že i když nám hra ve dvou, či třech neposkytne stejný zážitek, herní mechanismy fungují i tak vcelku bezchybně, což rozhodně není vždy pravidlem.
Ačkoliv působí Shadows Amsterdam na první pohled vcelku nenápadně nabízí v dobré herní skupině opravdu velkou spoustu zábavy, která se jen tak neomrzí. V záplavě velkých herních titulů se tak jedná o příjemné zpestření, které si své fanoušky bezesporu najde. Nemalou měrou tomu dopomáhají přístupná pravidla, kouzelná grafika i krátká herní doba, která z této hříčky dělá ideálního společníka pro rodinné sešlosti, či pohodové chvíle s přáteli.
