Michaela Merglová – Píseň války

by Schefik · 15.2.2023

Už jsou tomu více než tři roky co nám Michaela Merglová představila svou knižní prvotinu Píseň oceli. Všechno ale jednou končí a na nás tak čeká třetí a závěrečná kniha cyklu Písně Delavy. A jak už samotný název knihy napovídá, příběh drakobijce Cuchenana a otravného barda Minangara se tentokrát hodně zamotává, protože do Delavy přichází válka.

Pokud bedlivě sledujete domácí fantastiku, tak vám tuto autorku asi netřeba moc představovat. Michaela Merglová se může pyšnit například bohatou povídkovou tvorbou, za kterou se dočkala celé řady ocenění. Tyto práce se velmi často dočkaly uvedení v některé z úspěšných antologií zaměřených na domácí fantastiku. Opravdovou díru do světa však autorka udělala až cca před třemi lety, kdy vyšla její již zmíněná knižní prvotina.

Ta si u čtenářů i v recenzích vedla nad míru dobře a tak není divu, že na ní následně navázala o rok později knihou Píseň severu, v níž rozvíjela lore Delavy a přinesla nám další dobrodružství oblíbených hrdinů z první knihy. Ale jak už bylo řečeno všechno jednou končí a tak po veselení, vtípkách a pohádkách přichází temné období války.

Závěr druhé knihy navíc obsahoval vskutku slušný cliffhanger a tak patrně nebudu sám, kdo netrpělivě očekával pokračování. V tomto ohledu je asi více než jasné, že pokud vás předchozí dvě knihy zatím míjely je zcela zbytečné se do Písně války pouštět. Třetí kniha totiž úzce navazuje na předchozí knihy a tak byste se velmi pravděpodobně ztráceli.

Fanoušci si bezpochyby budou velmi dobře pamatovat úklady zrádného prince Simírana, z nichž se město Dussu ještě pořádně nevzpamatovalo. Princ sice na konci předchozího dílu utekl z Dussu jako vypráskaný pes, chce se však pomstít. Pro Paní z Tunde je toto dokonalá záminka, aby se svou armádou vytáhla na sever a rozpoutala řež, kterou přežije jen málokdo. A tak válka přichází k hranicím Delavy.

Nepřátelé pochodují zemí, plení a pálí, co jim přijde do cesty, a město Dussu může zachránit jen opravdový hrdina z písní, drakobijce Cuchenan. Jenže to bude maličko problém, náš slavný hrdina se ztratil. Lesem, kde zmizel, se ozývají písně divoženek, koruny stromů mlčí a ve vzduchu je cítit smrt. K tomu, aby zjistil, co se stalo, bude muset bard Minangar vystrčit hlavu z pod ženských sukní a udělat to, co nikdy předtím – vzít místo harfy do ruky meč. Nebo alespoň pěstní dýku…

Merglová i tentokrát vsází na osvědčené postupy a tématy. Přesto je ale na její knize vidět obrovský posun, kam se od své prvotiny posunula. Ano, stále zde najdeme pár chybek, oproti první knize se ale jedná o skutečně vyzrálé dílo, kterému nechybí prakticky nic, je krásně plynulé, má pořádnou dynamiku a je opravdu čtivé.

Zároveň se autorce podařilo zachovat jedinečný feeling, a propojení s irskou mytologií a láskou ke knihám Davida Gemmela, který tato série má. Celá série je tak čistokrevnou fantasy v tom nejlepším slova smyslu, včetně toho co k tomuto žánru patří. Autorka zde stavěla na prověřených základech, ke kterým však zároveň neopomněla přidat i lehký nádech modernosti, aby byl tento kousek co nejatraktivnější pro co největší okruh čtenářů. A na tomto směřování se naštěstí nic nemění ani u aktuální novinky.

Oproti předchozím dílům je aktuální novinka navíc o poznání temnější. Ubylo popichování a vtípků a přibyla vážnější témata. Navíc se nedá vyloučit ani nějaká ta uroněná slza. V podstatě už od úvodních stránek se nad námi vznáší smrt, která může kdykoliv a na kohokoliv zaútočit. A v tomto případě opravdu nemluvím do větru, autorka se v tomto ohledu neštítí ničeho a tak si nemůžeme být nikdy ničím úplně jistí.

O tom ostatně svědčí i samotný lehce hořkosladký závěr knihy. Všechny příběhové linie se v něm uzavřou a my tak můžeme být spokojeni. Zároveň si ale Michaela Merglová nechává lehce pootevřená vrátka pro případný další návrat do tohoto světa. Zda tomu tak skutečně bude, nebo se s Delavou loučíme nadobro ukáže až čas. Zatím však můžeme být spokojeni a naplno si užívat závěr tohoto epického hrdinského dobrodružství.