Erlend Loe – Náklaďáky Volvo

Asociální hrdina s velkým pohlavním údem, který pije nízkotučné mléko, přestal být pilný a odešel hledat štěstí do lesa, kde mu společnost dělal pouze jeden malý sob. Asi už správně tušíte o kom bude řeč. Doppler, jeden z nejsvéráznějších hrdinů poslední doby se vrací na scénu ve volném pokračování stejnojmenné série, aby opět uhranul fanoušky na celém světě a tentokrát sebou bere i Náklaďáky Volvo.

Představovat milovníkům skandinávské literatury jednu z nejvýraznějších a nejpopulárnějších osobností současné norské literatury, je asi zcela zbytečné. Erlend Loe si díky svému osobitému a cynickému humoru získal fanoušky po celém světě a nejinak je tomu i u nás.O čemž svědčí i úspěch nedávno vydaného Dopplera, jenž  je další z řady absurdních postaviček, jenž nám skandinávská literatura nabízí a  na které jen tak nezapomenete.

Otázkou však zůstává, jestli v nás tento hrdina zanechá stejný dojem i po dočtení Náklaďáků Volvo, které přímo navazují na předchozí knihu. Doppler se tak společně se svým čtyřletým synkem Gregusem a sobem Bongem vydávají na cestu. Bez plánu, bez cíle, prostě jdou, až dojdou do Švédska, kde na scénu přichází dvě další ústřední postavy tohoto příběhu.

Dvaadevadesátiletá Maj Brit, která je všechno, jen ne obyčejná stařenka nad smrtelnou postelí. Je vdova a žije na osamělém hospodářství uprostřed švédské přírody. Navíc kouří trávu, krade časopisy v knihovně a dokonce má doživotní zákaz chovat andulky, nu což člověk nemůže mít vše po čem touží…

Jejím pravým opakem je náš druhý hrdina, Anton von Borring. Aristokrat, homosexuál, skaut, vášnivý ornitolog a také Maj Britin soused, se kterou je již od nepaměti na kordy. A jako správný skaut spí venku. Ve spacáku. Bez polštáře a úplně nahý…

Doppler v těchto dvou osobách dostává skutečně rovnocenné soupeře. I když soupeř je v tomto případě asi špatné slovo. Soupeř, či nepřítel by vás totiž asi jen tak  nedonutil učit se skautské uzle, zhulit se pod obraz boží, nebo se vydat ve starém náklaďáku na cestu za vzácným ptákem, který se ve Švédsku normálně nevyskytuje.

Z předchozích řádků asi již tušíte, že se druhá kniha této plánované trilogie od svého předchůdce v mnohém liší. Tím asi nejzásadnějším je fakt, že samotný Doppler tentokrát nedostává tolik prostoru. Ba naopak, jeho postava ustupuje více do pozadí a stává se pozorovatelem dvou absurdních životů, které Maj Brit s Antonem vedou. Někteří si tak možná malinko povzdechnou, že si našeho hrdiny neužijí tolik jako v předchozím příběhu. Maj Brit s Antonem jsou však zdatní společníci, kteří se bez problému Dopplerovi vyrovnají a jsou i příjemným osvěžením, který dodává příběhu další rozměr.

Další změnou je fakt, že Erlend Loe tentokrát v daleko větší míře promlouvá k samotným čtenářům. Díky tomu jsou Náklaďáky Volvo snad ještě více absurdnější, než tomu bylo u Dopplera. Autor navíc ve svých vsuvkách leccos dovysvětluje a neopomněl ani vtipné poznámky, které se linou napříč celou knihou.

Doppler navíc v této knize ubral i ze svého “jájínkovství” a sobectví, tentokrát již nekouká pouze na sebe. Pokud jste Dopplera obdivovali právě pro jeho odvážná rozhodnutí, kdy se na vše doslova vykašlal a šel si svou cestou, v případě Náklaďáků Volvo budete svědky jeho postupného vývoje, který vyvrcholí (tedy nejspíše) v třetí knize, kde dostaneme někoho úplně jiného, než na samotném počátku.

Oproti úvodnímu dílu je Doppler tentokrát daleko čitelnější a pokud jej rovnou nechcete označovat za “klaďase” tak zaujímá minimálně neutrální pózu. Přesto je však jeho život a putování natolik absurdní, že láká i v Náklaďácích Volvo. Na druhou stranu se však postupně vytrácí ta jedinečnost, kterou byl úvodní díl trilogie doslova prošpikovaný. Zda tedy bude mít Erlend Loe co nabídnout i v závěrečné knize je otázka, na odpověď si však budeme muset ještě nějakou dobu počkat.