Antii Tuomainen – Moje temné srdce

Severské země jsou pro české čtenáře v posledních letech zárukou napínavých až nervy drásajících kriminálek, při kterých slabším jedincům tuhne krev v žilách. Mezi tyto země bezpochyby patří i Finsko, přestože se k nám z tohoto státu nedostává tolik produkce, jako ze sousedního Švédska, nebo Norska, najdou se světlé výjimky. Jednou z těchto výjimek je i Antii Tuomainen, jemuž v nakladatelství Kniha Zlín právě vychází druhá kniha pod názvem Moje temné srdce.

Kromě této novinky, jež je zároveň zatím posledním autorovým románem, má Tuomainen na kontě další tři knihy. Nejznámější a zároveň nejúspěšnější je bezpochyby Léčitel z roku 2010, za níž získal prestižní cenu Vuodenjohtolanka (volně přeloženo Stopa roku) udělovanou finským Klubem přátel detektivek. Kromě psaní se ovšem živil také jako reklamní textař a kreativec. V současnosti působí především jako nezávislý redaktor, mj. pro nejčtenější finský lifestylový magazín Image.

Drtivá většina jeho knih je kritikou řazena mezi noir detektivky, přesto i Moje temné srdce v mnoha ohledech tento žánr přesahuje. Především zde není hlavním hrdinou policista, jak už je to u tohoto typu knih běžné. Ze současné produkce by se Tuomainen dal nejblíže přirovnat k vycházející švédské hvězdě Christofferu Carlssonovi. Knihy obou autorů v sobě skrývají podobné rysy, díky kterým se odlišují od běžného průměru a přinášejí svému žánru zajímavé nové prvky.

Jak již bylo řečeno, hlavním hrdinou tentokrát není žádný policista, i když i ten zde svou roli sehraje, ovšem pouze jako jedna z vedlejších postav. Tou hlavní je Aleksi, když mu bylo třináct let zmizela mu matka a i když bylo prakticky jasné, že je mrtvá, nikdy se na nic nepřišlo. Není mrtvola, nejsou stopy, není vrah. Pro policii případ uzavřen, ne však pro Aleksiho, ten nezapomíná a hlavně neodpouští.

Dnes mu je třiatřicet let a celých dvacet let touží po pomstě. Ve skrytu duše totiž ví, že vrahem jeho matky je Henrik Saarinen, známý finský podnikatel a boháč. Když se tedy naskytne příležitost nechat se zaměstnat na jeho víkendovém sídle neváhá ani minutu. Každým dnem se tak blíží konec jeho trápení a odhalení pravdy o jeho matce.

A právě dvacetileté trápení a pochybnosti jsou nosnou linií tohoto příběhu. Od toho se ostatně odvíjí i žánrové zařazení. Moje temné srdce spadá mezi psychologické thrillery, i díky tomu se mohou čtenáři těšit na zajímavou pitvu do pocitů a myšlenek jednotlivých postav, které jsou vykresleny velmi věrohodně a tak není problém hrdinům cokoliv uvěřit.

Největší slabinou knihy tak zůstává příběh samotný, který je sice velmi dobře vystavěn a fanoušci se mohou těšit i nějaký ten zvrat, což mimochodem vyústí v překvapivé finále celého děje, ovšem na druhou stranu je také vcelku prvoplánový. Občas se tak nedá ubránit pocitu, že osud hlavnímu hrdinovi nahrává až moc, díky tomu ztrácí trochu na věrohodnosti. Na druhou stranu kniha není nikterak dlouhá a tak je jasné, že se zde nedají vytvářet nějaké složité dějové linie.

I přes toto lehké zaškobrtnutí, které sice může ubrat pár bodíků na hodnocení, jistě tuto lineárnost autorovi drtivá většina čtenářů mile ráda odpustí, protože jako celek působí kniha výborně. Krátké kapitoly, skvěle vystavěné hlavní postavy a barvité popisy prostředí dotvářejí celkovou atmosféru, která své čtenáře dokáže naplno pohltit.