Anthony Ryan – Pán věže

Když v roce 2015 vydalo nakladatelství Host úvodní díl epické fantasy ságy Stín krkavce, způsobilo to mezi řadou čtenářů nemalý rozruch. Anthony Ryan se se svým debutem záhy zařadil mezi nejzářivější hvězdy fantastiky. Není proto divu, že Píseň krve neunikla ani hledáčku českých audioknižních vydavatelů. Na začátku roku jsme se tak dočkali rozmáchlé 26 hodinové nahrávky v podání Ivana Luptáka a Pavla Soukupa. Na tu krátce před Vánoci navazuje druhý díl Pán věže.

Anthony Ryan se již s Písní krve nesmazatelně zapsal mezi hvězdy tohoto žánru. Je tedy více než jasné, že každá jeho další kniha vzbuzovala nemalá očekávání. Jak celá trilogie dopadla už čeští čtenáři sice vědí, v podání Ivana Luptáka a Pavla Soukupa se však tato fantastická série posouvá ještě o kousek dál. Byla by  tedy věčná škoda si její audioknižní zpracování nechat ujít. Vzhledem k své délce navíc i nějakou tu dobu vydrží. Za své peníze tedy dostanete více než slušnou nálož. Ostatně druhý díl narostl takřka na 27,5 hodiny což rozhodně není málo. Vraťme se však k samotné knize.

I přesto, že Pán věže přímo navazuje na předchozí knihu, před samotným čtením, či poslechem by se možná hodilo připomenout si děj a postavy prvního dílu. Obzvláště pokud si nepouštíte knihy v krátkém časovém odstupu za sebou. Pokud se však rozhodnete pustit do druhého dílu rovnou, připravte se na to, že možná ze začátku budete malinko tápat, než se v ději stoprocentně zorientujete. Autor se totiž rozhodl nechat stranou jakékoliv shrnutí a rekapitulaci a vrhá čtenáře rovnou do děje.

V něm se Vélin Al Sorna vrací po pěti letech strávených v alpiranském vězení zpět do Království začít znovu, bez jakékoliv Víry, bojů a krve. Záhy se však přesvědčí o tom, že jeho touhy zůstanou delší dobu nenaplněny. Kromě toho, že mu někdo neustále usiluje o život, je zde i samotný panovník, který Vélina “za svou věrnost” jmenoval do úřadu Pána věže severních provincií.

Kromě Vélina však na čtenáře čekají i další postavy, které jsou známe z předchozí knihy. Ty navíc v Pánovi věže získávají daleko  více prostoru než dříve. Tato kniha se tak neomezuje pouze na samotného Vélina, ale autor k němu přidává hned tři další hrdiny (řádový bratr Frentis, princezna Lyrna a Reva – dcera předchozího Pána věže), jejichž pohledem tak budou čtenáři sledovat všechny nejdůležitější události, které otřásají Sjednoceným královstvím.

Díky tomuto faktu dostává Vélin v celé knize daleko méně prostoru a není tak již tolik patrné, že se jedná o hlavního hrdinu celé trilogie. Toto je však pouze jedna z odlišností, které si autor pro čtenáře přichystal. Tím hlavním a asi i nejzásadnějším rozdílem je samotný styl, jakým je kniha napsána. Až se zpočátku nechce věřit, že obě knihy patří do stejné série. Zatímco byl první díl i díky zaměření na Vélinovo dospívání daleko jednodušší a zároveň komornější, v Pánovi věže se situace naprosto obrací.

Pokud se tedy u Písně krve recenze bránily srovnávání například s eposem Píseň ledu a ohně G. R. R. Martina, u druhého dílu této série se do srovnání můžete směle pustit. Ostatně Pán věže se nese v docela podobném duchu jako Martinův epos. Fantastická linie je zde spíše na doplnění a stejně jako u GoT i zde autor staví především na politikaření, zákulisních pletkách a boji, kterého si užijeme dosyta především v druhé polovině knihy. Je samozřejmě jasné, že Ryan se nepustil do tak megalomanského projektu jako G. R. R. Martin, ovšem řadu prvků mají obě série společné. Nebylo by proto divu, kdyby se Anthony Ryan inspiroval právě v této legendě současné fantastiky.

Co  se týče samotné audioknihy, ta nenarostla pouze do délky, ale rozšířil se i počet interpretů, kteří se na této nahrávce podíleli. To především díky samotnému pojetí tohoto příběhu, kdy nesledujeme pouze osudy samotného Vélina. Původní dvojici Lupták a Soukup tak doplnili další tři interpreti – Jiří Suchý z Tábora, Eva Josefíková a Klára Suchá. Všichni interpreti se skvěle doplňují a jejich ztvárnění dává dohromady další skvělou nahrávku. I když především z počátku je jasně vidět, že Lupták se Soukupem mají již s touto ságou více zkušeností.

To je nejvíce patrné v ženských částech, na které si musí posluchači maličko zvyknout. Především party obstarané Evou Josefíkovou jsou dosti specifické a né každému její pojetí musí úplně sednout. V porovnání s ostatními interprety tak Josefíková u této audioknihy maličko vyčnívá, bohužel ne zrovna v pozitivním smyslu. Naštěstí se vše s postupujícím časem maličko urovná a ty největší rozdíly přestanete vnímat. Kromě tohoto specifika si však audiokniha zachovává svůj vysoký standard a pokračuje v nastoleném trendu z prvního dílu.

Celkové atmosféře této sedmadvacetihodinové nahrávky v režii Hynka Pekárka dopomáhá i nezbytný hudební doprovod. Ten opět tvoří pompézní až epické skladby, jenž skvěle vystihují celkové vyznění nahrávky. Hudební doprovod rozhodně není monotónní a najdeme zde celou řadu různorodých variací. Ostatně stejně tomu bylo i u prvního dílu, jehož motivy  Pán věže z větší části využívá.