A. Motyka – Zaklínač #4: Z masa a ohně

Zaklínač Andrzeje Sapkowského patří bezpochyby mezi současné fenomény fantastiky. K jeho popularitě nemalou měrou přispěly fantastické počítačové (konzolové) hry, které dostali Geralta a Ciri ve větší míře i do zámoří. A jelikož mají Američané velkou oblibu v komiksech tak se i Bílý vlk dočkal své komiksové série, která se po menší odmlce vrací již se čtvrtou knihou. Tentokrát s podtitulem Z masa a ohně.

Na rozdíl od Prokletí vran, a vlastně i předchozích dvou dílů, se tentokrát scénáře neujal Paul Tobin. Komiksový Zaklínač tentokrát dostává zcela nové tvůrčí duo a vlastně se dá říct, že se Bílý vlk i v komiksu vrací plně do područí poláků. Scénář tak tentokrát obstarala talentovaná Aleksandra Motyka, které v oblasti kresby skvěle sekunduje Marianna Strychowska. Po povídkovém Prokletí vran se tyto dvě autorky vrací k ucelenějšímu příběhu, jenž se táhne napříč tímto 108 stránkovým komiksem.

Geralt se tak opět vydává za fantastickým dobrodružstvím, během kterého se tentokrát bude snažit přijít na kloub událostem, které obklopují dceru jednoho jeho známého. Žel bohu za tajnými návštěvami této spanile dcery nestojí žádná nadpřirozená bytost, či čaroděj, ale starý známý proutník Marigold. A právě v tomto okamžiku se začíná rozvíjet příběh této knihy. V něm se Geralt ocitá v tajemné zemi, kde bude muset tajit svou totožnost a ujmout se úkolu, který není možné splnit…

Na první pohled vcelku zajímavá zápletka. Zaklínač se ocitá v ne právě přátelském prostředí, kde se bude snažit odhalit původce záhadných nadpřirozených úmrtí, k tomu se mu pod nohy pletou pod nohy nepřátelští vojáci, asasíni, ale i konkubíny, zkrátka další akční příběh, který potěší nejednoho fanouška této legendární postavy.

Bohužel tomu tak úplně není. Samotný příběh sice může při zběžném pohledu působit zajímavě, když se na něj však blíže zaměříme, je jasně vidět jeho dokonalá účelovost, naivita a vůbec celková nezajímavost. S trochou nadsázky Z masa a ohně působí jakoby někdo Geralta a další známé postavy přenesl do zcela průměrné disneyovské pohádky.

Hlubší atmosféra, na které si Zaklínač vždy zakládal zde tak nějak chybí a když k tomu připočteme ničím originální kresbu, je aktuální novinka obyčejným průměrem. Za zmínku však bezpochyby stojí samotný koloring, který má na svědomí samotná Strychowska společně s Lauren Affe. Upřímně nevím, zda se jedná o záměr, či pouhé nepochopení celého Zaklínačského univerza, každopádně barvy až na pár světlejších výjimek k ponurému Zaklínači moc nesedí. Celá kresba a celkový dojem z ní tak navozuje dojem přílišné uhlazenosti. 

Skleněný dům a Liščí děti sice měli na první pohled poněkud zvláštnější kresbu, na kterou si musel člověk maličko zvykat, na druhou stranu jí nechyběla syrovost, která k Zaklínačovi sedí. Bohužel všechny tyto aspekty se zde vytrácí a Geralt tak zde postrádá kouzlo, díky kterému si jej oblíbili fanoušci po celém světě.

Jedním z mála světlejších momentů, které si zde autorky vybrali, budou pravděpodobně odkazy  na události z předchozích knih. Ty ocení především ti fanoušci, kteří mají načteno. Díky nim se Motyka se Strychowskou snaží tuto knihu propojit s předchozími kousky do většího celku. Náročnější čtenáře sice toto příliš neuspokojí, ale snaha se rozhodně cení. Díky tomu totiž nepůsobí jednotlivé knihy jako epizodky zcela vytržené z kontextu, ale dostávají o něco hlubší význam.

Ano, pravověrní fanoušci stejně tento book budou muset mít a tak prodeje rozhodně nebudou špatné. Pravověrného komiksáka však Z masa a ohně příliš nepřesvědčí. Po přečtení tak nezbývá než doufat, že tato slabší epizodka je pouhou výjimkou a v dalších knihách podobných příběhů, jako tomu bylo na začátku této komiksové série.