Vilém Koubek – Organická oprátka
ANOTACE:
Ve světě zdevastovaném konfliktem mezi lidmi a stroji je jedinou jistotou smrt. Alespoň si to tedy myslel veterán Rust, a proto se stal hrobařem. Jeho poklidné zakopávání mrtvol se však desítky let po válce začne komplikovat: z tajemných skrýší totiž vylézají mechanické noční můry, které kdysi přivedly lidstvo na pokraj vyhubení. Jsou to stvoření tak strašlivá, že se jim osady, které se dobrovolně vzdaly technologie, nemají šanci ubránit.Rust by sice obyvatele své vesnice ochránit dovedl, oni jej však namísto žádosti o pomoc v panice oběsí a zahrabou do vlastnoručně vykopaného hrobu. Svým bláhovým činem si nejenže podepíšou rozsudek smrti, ale také funebráka odsoudí k vražednému zmrtvýchvstání, při kterém se mu do cesty připletou dávné kulty, robotické hrůzy, láska i šílená strojová božstva.
K DOSTÁNÍ V TĚCHTO FORMÁTECH:
Vítejte ve světě zpustošeném válkou mezi lidmi a stroji. Ve světě, v němž život nemá prakticky žádnou cenu a jedinou jistotou je smrt. Vilém Koubek je zpět a představuje nám svou fantasmagorickou vizi budoucnosti, ve které si každý užije trochu té srandy…
Když loni vyšla u nakladatelství Host Vilému Koubkovi kniha Čepel entropie, působilo to trochu jako zjevení. Bez jakýchkoliv očekávání jsme dostali akční příběh plný krve, vtipu a sarkasmu, který si nic nezadal s legendami žánru. Vcelku záhy tak začala řada čtenářů Koubka přirovnávat ke svaté trojici Kulhánek, Kopřiva, Kotleta. Zkrátka a dobře, na těch “káčkách” asi něco bude. Koubek se tak rázem stal čtvrtým party a očekávání od jeho další knihy rozhodně nebyla malá. Ta je nyní zde a autor nám v ní představuje sci-fi westernovou romantiku, jaká tu ještě nebyla.
Padesát let po válce se stroji je současná Země pouhým stínem svého někdejšího já. Lidská rasa je na pokraji vyhubení, prakticky přišla o rozum a již dávno zapomněla na to, komu vděčí za svůj život. Jakékoliv technologie nejsou vítané. Kdo se paktuje se stroji musí draze zaplatit. Co na tom, že mezi oběti patří někdejší hrdinové války. Ostatně, válečný veterán a hrdina Rust by mohl vyprávět.
To si takhle pár desítek let kopete hroby, snažíte se na sebe zbytečně neupozorňovat, ale vinnou náhody, či osudu se začne vše komplikovat. Vlastní lidé vás vcelku záhy odsoudí, oběsí a zahrabou do vlastnoručně vykopaného hrobu. Zaživa… Ale, všechno zlé je pro něco dobré, Tato menší nešťastná epizodka připomene Rustovi jeho někdejší já a pak se začnou dít věci. Mechanické noční můry znovu ožívají a vysloužilý veterán je jednou z posledních nadějí lidstva.
Aby v tom náš hrdina ale nebyl úplně sám, musí dostat i “fešnou” pomocnici. Tou je Riicin (ano podle toho jedu) a společně s Rustem tvoří ústřední dvojici Organické oprátky. A jelikož je tato kniha vlastně “klasickou” romancí, musí být i jejich seznámení dostatečně emotivní a stylové. Ostatně, kdo může říct, že dostal kulku přímo do srdce? Aby však Rust nezůstal nic dlužen, tak naší hrdince pro jistotu rovnou uřízne nohu, co kdyby mu náhodou ze vší té lásky chtěla utéct…
Zkrátka idylka jak vyšitá. K tomu si připočítejte neutuchající akcí, hektolitry krve a rozbitých součástek a máte v hrubých obrysech základní nástin příběhu, ve kterém nepůjde o nic menšího než o záchranu světa a nebo taky jen vlastního zadku. To záleží na úhlu pohledu a v neposlední řadě i na tom, jak moc se bude Ježíš (doktor) snažit udržet našeho hrdinu naživu.
Organická oprátka zkrátka stojí za to. Na jedné straně dostáváme sympatické hrdiny, kteří s grácií a lehkostí neváhají hláškovat a rozsévat smrt na všechny strany, na straně druhé je zde však i příběh, který se notnou dobu tváří, jako obyčejná akce, ve které jde o hektolitry krve a utrpení. S postupujícím časem však zjistíte, že si Koubek pro nás připravil něco trochu více sofistikovaného, což u podobných knih nebývá zase takovým zvykem.
Organická oprátka je, stejně jako předchozí Koubkova kniha, menším zjevením. Na autorův styl si sice budete možná muset trochu zvykat. Avšak když mu dáte šanci Vilém Koubek se vám bohatě odmění a ukáže vám, že jeho fantasie a zvrácenost prakticky neznají mezí, což s ohledem na “velikány žánru” zní možná trochu přehnaně, avšak věřte, že Koubek se ve společnosti Kulhánka, Kotlety a Kopřivy rozhodně neztratí.
