Tom King – Batman #2: Já jsem sebevražda (Rebirth)

Když na náš trh přicházelo Znovuzrození hrdinů DC byl Batman vůbec první sérií, která tento mamutí projekt otevírala. Nyní, o více než půl roku později přichází na řadu druhý díl s podtitulem Já jsem sebevražda. Tom King v něm přivádí na scénu jednoho z nejsilnějších Batmanových protivníků Banea, se kterým bude muset Temný rytíř opět poměřit síly…

Přestože je Kingův Batman v zahraničí hodně oceňovanou sérií, u nás první book zatím úplně nepřesvědčil. Obzvláště v porovnání s dalšími Batmanovskými přírůstky, které Znovuzrození u nás nabídlo. Je tedy vcelku pochopitelné, že čtenáři budou netrpělivě očekávat, zda se Tomu Kingovi podaří Batmana přeci jen trochu pozvednout. Odpověď na tuto otázku zatím není úplně jednoduchá, ale s menšími výhradami by se dalo říct, že ano.

Samotný začátek tohoto booku je možná maličko zmatečný. Batman se vydává na sebevražednou misi na ostrovní věznici, kde je uvězněn a vládne železnou pěstí sám Bane. Ten by měl mít něco, či snad někoho, co Batman a především pak Amanda Whellerová bezpodmínečně potřebuje. A právě to je důvodem k lehké zmatečnosti. Pravé důvody této mise se totiž čtenáři nedozví v této sérii, ale až v prvním booku série Liga spravedlnosti vs. Sebevražedný oddíl. Ten naštěstí vychází během pár dní, takže kdo bude toužit i po nejmenších detailech, může sáhnout právě po této knize.

Vraťme se však k aktuálnímu Batmanovi. Ten moc dobře ví, že proniknout k Baneovi nebude vůbec jednoduché a tak bude potřebovat pomoc. A koho postavit proti zločineckému géniovi, než zločineckou armádu. Batman tak vytváří svůj improvizovaný “sebevražedný oddíl” jehož součástí je i Catwoman. Žena, která ho pravděpodobně zná ze všech nejlépe. Společnými silami se pak vydávají na sebevražednou misi do Baneovy pevnosti.

Deviza tohoto příběhu je sice vcelku běžná a nepřináší nic extra objevného. Zároveň ji však nechybí pointa i snaha rozvíjet hlavní dějovou linii dál. To zde obstarává právě osoba Catwoman, která doslova utekla hrobníkovi z lopaty. Mezi Batmanam a kočičí dámou to navíc vcelku slušně jiskří, takže již v druhém booku si autor připravuje půdu na dějovou linii týkající se právě těchto dvou postav. Ostatně, pokud jste nebyli naprosto odstřiženi od internetu, tak vás určitě neminula, kromě Batmanova dicka, i zpráva o svatbě, která byla bezpochyby jednou z největších a nejprobíranějších událostí poslední doby.

Bohužel je vidět, že King v této knize staví právě na Batmanovi a Catwoman. A to i přesto, že v jeho týmu, jsou i další padouši. O většině z nich jste však patrně nikdy neslyšeli a ani tato kniha na tom nic moc nezmění. Což je rozhodně škoda. King si mohl dát o něco více práce a trochu na všem zapracovat. Na druhou stranu již od počátku je jasné, že tento tým moc dlouho nepřežije. A tak se dá toto “zjednodušení” vcelku lehce odpustit.

Zatímco grafické zpracování prvního booku bylo především v režii Davida Finche, tentokrát převzal otěže Mikel Janin, potažmo Mitch Gerads, kteří společnými silami obstarali veškeré kresby ve zde obsažených sešitech #9-15. Janin je nám již vcelku dobře známý, kromě Batmana spolupracoval i například na Lize Spravedlnosti a její Válce velké Trojky. Oproti Geradsovi je jeho kresba přeci jen o něco líbivější a více se přibližuje klasickému mainstreamovému pojetí, které nejlépe vynikne na celostránkových kresbách. Gerads oproti tomu vnáší k Batmanovi o něco více invence, přesto se například s takovým Jockem, jenž přispěl například do druhého All-Star Batman, rovnat nemůže.

Ačkoliv se kromě toho, že na scénu přichází Catwoman, prakticky nic důležitého nestalo, druhý Batmanův book rozhodně není ztrátou času. King si tentokrát na nic nehraje a nesnaží se za každou cenu přinášet inovace v podobě nových hrdinů a podobně. Díky tomu Já jsme sebevražda překvapivě dobře funguje a co je důležitější i se dobře čte. Oproti prvnímu dílu je zde přeci jen malý posun, i když je rozjezd této série stále dost pomalý. Kam se bude Batman ubírat dál, však ukáže až čas…