Tajný deník Hendrika Groena
ANOTACE:
Hendrik Groen je sice starý, ale není ani zdaleka mrtvý a v dohledné době neplánuje nechat se pohřbít. I když je pravda, že jsou jeho každodenní procházky stále kratší, protože jeho nohy už mu tolik neslouží a musí s nimi chodit k lékaři častěji, než by chtěl. Technicky řečeno je… starý. Ale určitě jsou mnohem zábavnější věci, které se dají v tomto věku dělat, než jen popíjení slabého čaje a pěstování muškátů.
Hendrik se rozhodne psát si deník: jeden rok v životě starého člověka v domově důchodců v Amsterdamu. V něm odhaluje všechny své vzestupy a pády – v neposlední řadě jeho nový pokus o založení anarchistického klubu Staří-ale-ne mrtví. A když se k němu nastěhuje Eefe – žena, po které vždy toužil – začne si leštit své boty (a zuby), pečlivě ošetřuje to, co mu ještě zbylo na hlavě, a ve zbytku svého života se pokusí podniknout něco, co bude mít zábavné, něžné a zároveň devastační následky.
K DOSTÁNÍ V TĚCHTO FORMÁTECH:
Příběhy o ztřeštěných důchodcích se evidentně v posledních letech těší vcelku slušnému zájmu čtenářů. Jak jinak si vysvětlit fakt, že knihy s touto tématikou přibývají na našem trhu jak houby po dešti. Zatímco ve Skandinávii jsou na důchodce experti, o čemž jsme se mohli přesvědčit již několikrát, zbytek Evropy malinko pokulhává. Tuto situaci by však mohl napravit třiaosmdesátiletý amsterdamský důchodce Hendrik Groen, jenž nemá rád staré lidi. Dokáže však tento starý bručoun zabodovat i u českých čtenářů?
Vcelku zajímavým znakem této knihy je fakt, že vlastně neznáme samotného autora, který za touto knihou stojí. Údajně je jím přímo Hendrik Groen, kde je však pravda, je otázka. Jisté však je, že text v této knize vznikl nejdříve coby krátké sloupky, které neznámý autor v roce 2013 denně umisťoval na literární web torpedomagazine.nl. Tuto strukturu krátkých denních záznamů pak zachovává i knižní vydání.
Autor ve svých příspěvcích popisuje očima Hendrika Groena každodenní strasti a slasti v jednom amsterodamském domově důchodců. Vše samozřejmě podává s jistou dávkou nadsázky a humoru, díky čemuž se z Tajného deníku Hendrika Groena stává vcelku lehčí čtení. Přesto si autor neodpustil okomentovat i aktuální události, kterými v roce 2013 žila nizozemská společnost – od politické situace v čele o situaci seniorů až po úmrtí nejrůznějších nizozemských osobností.
Nějaký propracovanější příběh v tomto případě asi očekávat nemůžeme. Vzhledem k celkovému pojetí a faktu, že se jedná o krátké sloupky, to v podstatě asi není ani moc možné. Přesto jsou jednotlivé “příběhy” provázány a tvoří vcelku zajímavý celek. Pokud však očekáváte podobně třeskuté dobrodružství jako v případě Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel, či emocionálně vyděračského Muže jménem Ove, bude na vás čekat menší zklamání.
Ano Tajný deník H. G. v sobě bezesporu ukrývá vtipná místa, stejně jako místa, nad kterými můžeme uronit slzu postrádá však v sobě větší konzistentnost a provázanost. Navíc se zde ve své podstatě nic extra zajímavého neděje. Kniha je “pouhým” vyprávěním jednoho staříka o svém běžném životě, o životě v domě seniorů a o ostatních “spolubydlících”, jimž se stejně jako Hendrikovi neúprosně krátí čas. Díky tomu neočekávejte žádnou výraznější gradaci děje, či spád, který by hnal celou knihu kupředu. Ano, je to vtipné, dojemné a místy i znepokojující, na straně druhé ale zároveň i jaksi nemastné neslané, jakoby autor nevěděl kam přesně chce se svým dílkem zamířit.
Dalším faktem, který českému čtenáři nikterak nepřidá, je právě fakt, že se autor docela dost zaobírá společenskými tématy, které ve své době hýbaly Nizozemskem. Na straně jedné je zajímavé sledovat co se děje v jiných koutech Evropy, na straně druhé však bude českému čtenáři unikat celá řada souvislostí. Autor se totiž nikterak neobtěžuje své narážky blíže vysvětlit. O to se sice do určité míry pokusila překladatelka této knihy, ani ta však není všemocná.
Tajný deník Hendrika Groena rozhodně není dokonalou, či dokonce ideální knihou pro české čtenáře. Pokud k ní však budete přistupovat s určitou dávkou obezřetnosti nabídne vám řadu zajímavých momentů, při kterých se jak zasmějete, tak vám poskytne i řadu zajímavých informací k zamyšlení. Jejím největším přínosem je však bezpochyby fakt, že si zbytečně na nic výrazně nehraje, ale předkládá nám věci tak jak jsou, stejně jako tomu je ve skutečném životě…
