Simon Mawer – Pražské jaro
ANOTACE:V létě roku 1968, v roce Pražského jara a studené války, se dva studenti Oxfordu, James Borthwick a Eleanor Pike, rozhodnout projet stopem Evropu. Tím si zkomplikují právě se rodící přátelství, které by mohlo přerůst v něco většího. Jakmile dorazí do jižního Německa, zrodí se v jejich hlavách nápad navštívit Československo – zemi, ze které se Dubčekův „socialismus s lidskou tváří“ usmívá na svět kolem.
Mezitím, Sam Wareham, první tajemník britské ambasády v Praze, sleduje s cynismem diplomata a vášní mladého muže vývoj v zemi. Ve společnosti české studentky Lenky Koneckove si nachází cestu do světa československé mládeže, která je plná nadějí a nových myšlenek. Za železnou oponou se v této chvíli nic nezdá být nemožným. Avšak obří kola politiky se dál točí v pozadí, sovětský vůdce Leonid Brežněv vyvíjí na Dubčeka nátlak a Rudá armáda se shromažďuje na hranicích.
Tato chytrá, strhující a smyslná novela opět potvrzuje, že Simon Mawer je jedním z nejtalentovanějších současných spisovatelů historické špionážní fikce.
K DOSTÁNÍ V TĚCHTO FORMÁTECH:
Simon Mawer, literární stálice, která je pro mnoho fanoušků zárukou kvality. Ostatně i u nás se tento charismatický angličan těší vcelku velké oblibě. A to nejen díky svým skvěle propracovaným knihám, ale i jeho kladnému vztahu k České republice. Po Skleněném pokoji, v němž sledujeme osud vily Tugendhat, se tentokrát přesouváme do Prahy, abychom v románu Pražské jaro sledovali turbulentní události tehdejší doby očima tří Britů.
Tohoto britského spisovatele pravděpodobně netřeba blíže představovat, jednak patří ke stálicím a i u nás se těší poměrně velkému zájmu čtenářů. Ostatně i s aktuální novinkou mu u nás vyšlo již sedm knih a všemi dokázal vzbudit u fanoušků kladné ohlasy. Vděčit za to může především svému širokému záběru a zajímavým tématům, kterým se ve svých knihách věnuje. Kromě brněnské vily Tugendhat, se čtenáři mohli vydat i po stopách Jidáše Iškariotského, nebo do období druhé světové války s Marian Suterovou. Pro české čtenáře je však vždy pochopitelně nejzajímavější kousek, který se nějakým způsobem dotýká i nás. To se Mawerovi podařilo právě ve Skleněném pokoji a v nemalé míře i v jeho prozatím posledním román Pražské jaro, který se jen tak mimochodem dočkal právě i své audioknižní verze.
Ta tak navazuje na nedávno vydaný Skleněný pokoj v podání Mileny Steinmasslové, či dvojici románů z francouzského prostředí Provazochodkyně a Dívka, která spadla z nebe. Pražské jaro však přináší oproti předchozím třem audioknihám přeci jen menší změny. Zatímco o předchozí nahrávky se postaraly ženské interpretky, Pražské jaro dostali na hraní Robert Hájek a Jan Teplý.
Zatímco s Janem Teplým jsme se mohli již setkat u románů Volkera Kutschera (Mokrá Ryba, Tichý zabiják), pro Hájka se jedná v podstatě o audioknižní premiéru. Minimálně tedy v takovémto rozsahu. To ovšem neznamená, že by za svým kolegou nějak zaostával, ba právě naopak. Hájek je zkušeným dabérem a své nabyté zkušenosti z tohoto oboru nemalou měrou zužitkouval i při nahrávání této audioknihy.
Hlavní protagonisté Pražského jara jsou tři. Eleanor a James, dva oxfordští studenti, kteří si užívají volno cestami po Evropě a a tajemník britské ambasády Sam Wareham. Není to však pouze tato trojice, na kterou se Mawer ve své knize zaměřuje, i když právě oni dostávají nejvíce prostoru. Kromě nich zde narazíme na celou řadu dalších zajímavých postav nejrůznějších národností, které přispějí svou trochou do mlýna. Společně pak tvoří jedinečnou mozaiku plnou barvitých osudů, milostných vzplanutí i nenaplněných nadějí.
A právě tyto tři hlavní postavy si mezi sebe rozdělili oba interpreti. Zatímco party z pohledu dvou mladých studentů obstaral Robert Hájek, jehož hlas perfektně souzní z určitou bezstarostností obou studentů, party z pohledu tajemníka britské ambasády si vzal na starost Jan Teplý. Ten těmto částem dodal na určité vážnosti a důstojností, čímž se stal lehkým protikladem k bezstarostnému Hájkovu projevu. A jelikož se říká, že protiklady se přitahují, i v případě této audioknihy dopadl tento “mix” na výbornou.
Menším překvapením je pak záhadný ženský hlas, jenž nás doprovází především na začátku samotných kapitol a v případě tzv. “historických okének”. Za záhadným hlasem nestojí nikdo jiný, než samotná režisérka celé audioknihy Jitka Škápíková, která tak v případě Pražského jara vystoupila ze své komfortní zóny a vyzkoušela si i roli interpreta. Celkový dojem pak podtrhuje i nezbytný hudební doprovod, na který jsme u tohoto vydavatele již zvyklí. Není to však jen výkon samotných interpretů, který tvoří celkový dojem z nahrávky, ale v neposlední řadě i samotný příběh a ten bude tentokrát pro české fanoušky nemalým lákadlem.
Rok 1968 je stále v řadě z nás velice živým tématem. Ostatně prakticky v každé rodině najdeme někoho, kdo tyto události prožil na vlastní kůži. Přesto je vždy zajímavé dozvědět se o tomto tématu něco nového. A právě to nám přináší Simon Mawer ve své nejnovější knize. Díky němu máme možnost nahlédnout na známé události z trochu jiného úhlu a podívat se jak, tato nelehká doba byla vnímána v zahraničí.
Autor se však neomezuje na kratičké časové období, ale ukazuje nám prakticky všechny nejdůležitější události tohoto turbulentního roku. Od uvolněného jara, kdy se Dubčekův režim před celým světem prezentoval coby socialismus s lidskou tváří, až po osudné události srpna 68, kdy na naše území vtrhla vojska Varšavské smlouvy, probíhaly boje před rozhlasem a do doby, kdy byla naděje na lepší zítřky nemilosrdně zadupána do země.
Nebyl by to však Mawer, kdyby i takto vážné téma neobalil velice citlivým a zároveň silným příběhem, jenž ve vás po dočtení bude rezonovat ještě hodně dlouhou dobu. Citlivé až poetické pasáže se střídají s drsnějšími celky, ve kterých na vás plně dopadne naléhavost tehdejší doby. Právě v tomto celkovém konceptu naplno vynikne Mawerův jedinečný vypravěčský dar, kdy dokáže umě zkombinovat naprosto odlišné části do fascinujícího celku. Jeho líčení událostí 21. 8. 68 je naprosto famózní, až se nechce věřit, že tyto části napsal člověk, který si těmito událostmi neprošel na vlastní kůži.
Pokud ve vás po Skleněném pokoji nezanechala žádná z Mawerových knih hlubší dojem tak věřte, že s Pražským jarem tomu tak rozhodně nebude. Tento charismatický Brit tak opět dokazuje, že patří k jedněm z nejlepších autorů současnosti. Už dlouho jsme neměli možnost nahlédnout do takto silné knihy z našeho prostředí. O to více fascinující je fakt, že Pražské jaro nenapsal žádný z rodilých Čechů, ale právě Simon Mawer.
