Scythe: Invaze z dálek – rozšíření
Málokterá desková hra se u nás dočkala takového úspěchu jako Scythe Jameyho Stegmaiera. Ostatně, i u nás k této hře vyšly veškerá dostupná rozšíření a i dva roky od svého vydání se tento kousek těší neutuchajícímu zájmu fanoušků. Proč se ale k Scythu opět vracíme, když už máme za sebou i závěrečné rozšíření Vzestup Fenrise? Důvod je zcela jednoduchý, poměrně dlouhou dobu u nás byla zcela nedostupná vůbec první expanze k této hře – Invaze z dálek. A jelikož jsme se zrovna nedávno dočkali dotisku, je ideální doba si i tento kousek maličko připomenout.
Je to možná trochu úsměvné, ale vcelku snadno se mohlo stát, že příběh Scythu se pro ně neuzavřel Vzestupem Fenrise, ale paradoxně právě úplně první expanzí. Pokud jste totiž do tohoto vlaku naskočili o něco později, neměli jste moc šancí Invazi z dálek získat. To už naštěstí neplatí a tak se i tito opozdilci mohou těšit ze zcela nového obsahu pro tuto výjimečnou hru.
Invaze z dálek, je podobně velké rozšíření jako Titáni z nebes. Avšak na rozdíl od nich nepřináší do hry “vzducholodě”, ale především dvě zcela nové frakce, které mají celou řadu speciálních schopností. Pokud jste tedy někdy dumali nad tím, proč jsou na herní desce dvě nevyužité základny s kancem a rybami, toto rozšíření vám nabízí zcela jednoduchou odpověď.
Toto rozšíření však nenabízí jen další pořádnou porci plastu, která obohatí původní hru, i když o něj zde půjde asi vcelku pochopitelně především. Kromě plastových figurek dvou zcela nových frakcí, získáváte i pár nových mechanik a možností, které s tímto rozšířením do hry vstupují. Jednak díky této expanzi získáváte možnost zahrát si Scythe až v sedmi hráčích. Zde však možná maličko odbočím. Pokud totiž máte něco podobného v plánu, jednak se připravte na delší herní dobu, což je vcelku pochopitelné a druhak bych doporučil pořídit si větší herní plán. Na původní hrací desce bude totiž v sedmi lidech zatraceně málo místa. Větší herní plán vám tak přinese daleko větší komfort a celkový pocit z hraní.
Vraťme se však zpátky k samotným frakcím. Prvním národem kterého se můžete ujmout je Klan Albion. Asi správně tušíte, že se nejedná o nikoho jiného, než klasické Brity. Ti jsou zde zastoupení drsným horalem Connorem, jenž si za svého “mazlíčka” vybral kance Maxe. Kromě nich najdete v balení i nezbytné mechy. Albion přináší do hry navíc i pár novinek oproti frakcím z původní hry.
Tato frakce disponuje čtyřmi speciálními vlajkami, kterými označíte prázdná území mapy. Ta se při závěrečném hodnocení počítají jako body navíc v případě, že je kontrolujete některou ze svých figurek. Menší zvláštností a lehkou konkurenční výhodou je i fakt, že jeho základna je přímo spojená pevninou s centrální továrnou. Od začátku tak nemusíte řešit mechy a brodění, jako u původních frakcí. Tato zvláštnost dodává do hry určitou variabilitu, jelikož hráč hrající za Albion může využít při hře zcela jinou taktiku, než kterou máte zažitou u základních národů.
Podobně je na tom i druhý národ, který přináší toto rozšíření. Tato frakce k nám zabloudila až z dálného východu a je jím Šógunát Togawa (Japonci). Ti mají s Albionem celou řadu společných rysů. Jejich základna je také pevně propojena pevninou s továrnou a stejně jako Albion i Togawa disponuje čtyřmi speciálními “žetonky”, kterými budete značkovat území. Avšak na rozdíl od Albionu, který je v podstatě mírumilovným národem, je Togawa daleko více zákeřnější. Jejich žetonky jsou totiž zlomyslné pasti na nepřátele, které sem klade roninka Akiko a její opičák Džiro. Pokud jsou pasti na konci hry aktivní, přidružují své políčko japonské frakci.
Aby toho nebylo málo, tak tyto pasti mohou chytat i soupeřovy figurky s tím, že postava zde ukončí svůj pohyb a daný hráč utrpí postih uvedený na druhé straně žetonu s pastí (přijde o body moci, popularity, o peníze…). Togawa navíc může znovu aktivovat již spuštěné pasti a navíc se mezi nimi rychle přemisťovat. Všechny tyto schopnosti mu dávají nemalou výhodu a ne nadarmo se tak Japonci stanou skutečně obávaným protivníkem.
K tomu ostatně směřuje i jedna z mála nevýhod, které osobně u tohoto rozšíření spatřuji. Togawské pasti mohou být opravdu “smrtící” a tak pokud se tento klan dostane k někomu zkušenému, kdo dokáže naplno využít všechny přednosti jaké Togawa nabízí, získává vcelku slušnou konkurenční výhodu. V tomto ohledu se maličko narušuje celkové vyvážení této povedené hry. Naštěstí se ve Scythu dá uspět i když je ve hře tento opravdu silný protivník, jen to dá o něco více práce a pozornosti, kterou budete muset hře věnovat.
Obě frakce přináší do původní hry bezesporu zajímavé inovace, rozhodně bych však netvrdil, že se bez tohoto rozšíření neobejdete. Invaze z dálek má svůj smysl ve chvíli, pokud plánujete hrát až v sedmi hráčích (zde pozor na herní dobu), potažmo když chcete vyzkoušet nové frakce, jelikož vás ty původní už mrzely. Rozhodně však musíme kvitovat s nadšením, že se v Albi nakonec rozhodli dotisknout i toto vyprodané rozšíření, jelikož s expanzemi to na našem trhu není úplně jednoduché. Naštěstí to v případě Scythu evidentně tak úplně neplatí a my si tak můžeme i v našem rodném jazyce užít kompletní obsah této veskrze povedené hry.
