S. Craig Zahler – Špinavý kšefty na North Ganson Street

Čas od času se vám do rukou dostane kniha, ze které jste naprosto nadšeni a přesto váháte zda ji doporučit někomu dalšímu. A přesně to je i případ jedné z posledních novinek nakladatelství Mystery Press. To na náš trh přináší vskutku neobvyklý a nezvykle drsný thriller S. Craiga Zahlera. Kdyby se Špinavé kšefty na North Ganson Street prodávaly s upozorněním ČÍST NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ rozhodně by nešlo jen o marketingový tah.

Pokud nepatříte mezi fanoušky filmu, patrně vám jméno autora moc neřekne, ostatně “Špinavé kšefty” jsou jeho vůbec první knihou, která u nás vychází. Ve Spojených státech však platí za renomovaného scénáristu, režiséra, kameramana, hudebníka a samozřejmě i spisovatele. Nejde totiž o nikoho jiného, než o autora, který dobyl svět svým kontroverzním titulem Bone Tomahawk. Vraťme se však zpět k literatuře. V rámci žánru není Zahler nikterak vybíravý, nejdříve se uvedl dvěma drsnými westerny, po kterých následovalo akční sci-fi. Mystery press však sáhl po žánru nám nejbližším, je jím krimi thriller, mezi něž “Špinavý kšefty” patří. Věřte však, že tahle kniha je v mnoha ohledech hodně jiná, než to na co jsme v tomto žánru zvyklí.

To že zařazení mezi krimi thrillery asi nebude úplně přesné vám dojde hned po několika přečtených stranách. Zahler a jeho kniha je skutečně nezařaditelný úkaz, který se vymyká běžným konvencím. Již několikrát jsme zde měli zkorumpované policajty, záporáka, který ovládal celé město a hlavního hrdinu, který nejde pro ránu daleko a v normálním světě by seděl na doživotí. Ještě nikdy (tedy alespoň já sám) jsme ale neměli v ruce něco podobného co stvořil Zahler. Představte si Kulhánka kříženého s Kotletou, navrch přidejte Franka Millera a přidejte k tomu lehce detektivní zápletku, kterou zasadíte do nejubožejšího města v Americe. V tu chvíli dostanete vzdálený obraz toho co by na vás v této knize mohlo čekat, vězte však, že realita je o pořádný kus dál…

Co si pro nás autor tedy připravil? Po příběhové stránce hody nečekejte. Máme zde nepohodlného policajta, který se nepohodl s nesprávnými lidmi a tak jsou jen dvě varianty, buď ho vyhodit, nebo přeložit někam pořádně daleko. A tak se detektiv Jules Bettinger ocitá ve Victory největším zapadákově, plným zkrachovalců a pochybných existencí. Jeho zaneřáděné ulice pokrývají mrtví holubi a na každého policistu zde připadá sedm set zločinců. Je tedy více než jasné, že zde se Jules opravdu nudit nebude. Bettinger se svým novým parťákem tak záhy začíná vyšetřovat vraždu při níž byli zmrzačeni a zabiti dva policisté. To je však pouze začátek, na policajty z Victory, včetně Bettingera čekají opravdu perné chvilky, na které budou chtít co nejdřív zapomenout…

Jak již bylo řečeno, příběh jako takový není ničím extra objevným, na druhou stranu nikde příliš nezadrhává a žene se kupředu zběsilým tempem, díky čemuž nestihnete ani otáčet stránky. Hlavní lákadlo této knihy je však úplně jinde. Jednak je to břitký humor, který mnohdy balancuje na opravdu tenkém ledě z něhož cáká cynismus na všechny strany. S tím jsou spojené i postavy, které pro hlášku a hlavně pak tvrdý úder nejdou nikdy daleko. Pod jejich povrch se sice moc nedostaneme, přesto vám Bettinger a spol. takříkajíc přirostou k srdci.

A pak zde máme násilí. To je kapitola sama o sobě. Pokud někdo někdy tvrdil, že G. R. R. Martin je až moc krutý a se svými postavami se nemazlí, tak vedle Zahlera vypadá jako naprostý břídil. Při čtení vás tak nejednou napadne jestli tohle všechno dokáže vůbec vymyslet zdravý člověk. Zahler v téhle knize překročil laťku šílenství asi tak osmkrát a vy budete jen nevěřícně sledovat co všechno tato chorobná mysl dokáže vytvořit.

Díky tomu se budete nejednou ptát sami sebe, jestli to všechno autor opravdu myslí vážně, nebo si střihnul jen naprosto šílenou  parodii na současné kriminálky ze severu Evropy. I když ani oni mu v tomto případě nesahají ani po kotníky, jediný kdo by mohl obstát v hektolitrech krve a nechutností je snad Kopřiva se svým Asfaltem. Zkrátka a dobře, tahle kniha rozhodně není pro slabé povahy. Menší povzdechnutí tak může být snad jen z trochu podivného závěru, který se oproti zbytku knihy zvrhl v jakési nepovedené postapo a působí tak v této mozaice šílenství tak trochu, jako pěst na oko.

Jestli doporučit tuhle knihu? Upřímně opravdu nevím, já se u ní bavil královsky, už po prvních stranách působí, jako zjevení z čistého nebe a můžu vám zaručit, že něco podobně šíleného a drsného jste s největší pravděpodobností ještě nečetli. Zahler si šanci rozhodně zaslouží, ale doporučil bych nejdřív si v knihkupectví přečíst dvě tři stránky ať víte do čeho jdete…