Raymond Khoury – Rasputinův stín

…………………………………………………………….

Když v roce 2006 vyšel Khouryho Poslední templář, znamenalo to obrovský celosvětový úspěch. Raymond Khoury se tak zařadil po bok Dana Browna coby jeden z nejprodávanějších autorů ve svém žánru. Dnes přichází nakladatelství Domino s prozatím poslední Khouryho knihou, která čtenáře zavádí na stopu jedné z nejtajemnějších postav dějin. Grigorij Rasputin ovlivňuje i skoro sto let po své smrti řadu životů. Pojďme nahlédnout do strhující knihy plné napětí, ve které Khoury znovu dokazuje svůj um.

Tento původem libanonský spisovatel se ke své profesi dostal lehkou oklikou. Když mu bylo 14 zasáhla jeho zemi občanská válka a on spolu se svou rodinou emigroval do Spojených států. Vystudoval architekturu a bankovnictví, kterému se i několik let věnoval. Přesto tomu chtěl osud jinak a tak se Raymond začal věnovat filmu. Coby scénárista napsal několik zajímavých počinů, za které získal i několik cen. Bohužel nikdy se nerealizovaly. Mezi nimi se našel i Poslední templář, kterého nakonec Khoury přepracoval do podoby románu a který ho katapultoval mezi spisovatelskou smetánku.

Počátkem dvacátého století bylo carské Rusko zemí neomezených a netušených možností. Není proto divu, že se prazvláštnímu mužikovi podařilo vloudit do přízně samotného cara a nepřímo tak ovlivňovat běh celého Ruska, ale i Evropy. O neblaze proslulém důvěrníkovi carské rodiny Grigoriji Rasputinovi kolovaly opravdu prazvláštní zkazky. Mimo jiné měl údajně i nadpřirozené schopnosti co za nimi ovšem stálo se neměl nikdy nikdo dozvědět. Možná by tomu tak i bylo, kdyby neexistoval jeden deník…

O desítky let později má tento deník a informace v něm ukryté ovlivnit velkou řadu lidí, to ovšem zatím nikdo netuší. Mezitím je agent FBI Sean Reilly povolán k choulostivému případu. Ruský diplomat spáchal sebevraždu skokem z okna jednoho newyorského mrakodrapu. Co když ovšem nešlo o sebevraždu? A co vůbec dělal diplomat v bytě bývalého učitele fyziky Lea Sokolova a kam vůbec majitel bytu zmizel?

Raymond Khoury rozehrává spletitou hru plnou lží a polopravd, která přidělá ostřílenému agentovi Seanu Reillymu pěkných pár vrásek na čele. Při pátrání po pravdě tak rozehrává vysokou hru, do které neváhá zapojit mafiánské gangy a zabijáky tajné cizí rozvědky. Tento mix dává tušit velkou dávku napětí a akce, které si čtenáři užijí opravdu dosytosti. A právě akční složka tohoto příběhu je hlavním tahounem knihy. Ve spojení s všudypřítomným tajemnem a trochou mystiky dávají dohromady skvěle vyvážený celek, který nadchne nejednoho fanouška Khouryho tvorby.

Khoury opět rozvádí příběh na dvě dějové linie. V první sledujeme Seana Reillyho a jeho pátrání po zmizelém profesorovi. Tato část se nese v opravdu akčním duchu a autor zde čtenáře nenechá vydechnout ani na malou chvíli. Malé uvolnění přichází teprve v druhé části, kde máme možnost nahlédnout do deníkových záznamů jednoho ruského poutníka z počátku dvacátého století. Tyto dvě části spolu zdánlivě nesouvisí, přesto by jedna bez druhé nemohli plnohodnotně fungovat. Teprve díky oběma částem tak čtenář získá jedinečný zážitek, který ho pohltí již od první strany.

Autor opět umě kombinuje historická fakta s naprostou smyšlenkou. I když v případě Rasputina se dá o faktech mluvit s notnou dávkou nadsázky, protože málo která postava dějin je opředena tolika smyšlenkami a tajemstvími, jako právě Rasputin. Přesto i zde autor vychází z dochovalých informací o něm. Díky tomu získává knihy nádech skutečnosti a uvěřitelnosti, byť je tomu právě naopak.

Je jasné, že Khoury už asi nikdy nedosáhne úspěchu Posledního templáře, přesto se dají všechny jeho knihy označit za bestsellery, jelikož prodeje byly i tak výtečné. A dovolím si tvrdit, že s Rasputinovým stínem tomu nebude jinak. Autor opět dokázal proč patří mezi nejlepší a nejprodávanější autory tohoto žánru. Navíc jsou jeho knihy zajímavou alternativou k Danu Brownovi a navíc oproti jeho knihám obsahují i více akce, což rozhodně někteří čtenáři dozajista ocení.

…………………………………………………………….

Raymond Khoury (*1960) se dlouhé roky s posedlostí škorpióna, v jehož znamení se narodil, považoval za člověka od filmu, scénáristu a producenta. Přitom však vystudoval architekturu. Dlouhé roky ho ale živilo bankovnictví. Největšího naplnění a úspěchu však dosáhl jako spisovatel…

Narodil se v Bejrútu. Bylo mu 14 let, když v Libanonu vypukla krvavá občanská válka, a jeho rodiče usoudili, že mají-li jejich tři děti přežít, musí žít jinde. Odjížděli do Spojených států, zatímco budovy výstavního rodného města se jedna po druhé hroutily v troskách. Raymond se na to díval s hrůzou a možná už tehdy si slíbil, že se domů jednou vrátí. Slib splnil. Vrátil se s myšlenkou, že doma vystuduje architekturu a pak pomůže s obnovou země. První se mu podařilo, druhé už nestihl. Válka vypukla opět v plné síle a o deset let starší architekt opět ze země uprchl.

Ve Francii vystudoval bankovnictví a v Anglii, kde se usadil, se mu začal věnovat. Jako investiční poradce přišel do styku s lidmi od filmu. Zůstali mu jako přátelé, i když bankovnictví opustil. A probudili v něm opět tvůrčího ducha.

Napsal několik scénářů. Získaly pár cen, ale nikdy se nerealizovaly, třebaže o jeho adaptaci románu Melvyna Bragga projevil producentský i herecký zájem Robert De Niro. Stal se stipendistou Fullbrightovy nadace. Dál psal. V roce 1996 se zrodil i scénář, který pojmenoval Poslední templář.

Z dosavadní chronologie jsme totiž záměrně vynechali rok 2006. Ani o Posledního templáře neprojevil nikdo vážný zájem, a tak jej na radu známého začal Khoury přepracovávat do podoby románu. Trvalo mu to tři roky. Zprvu zase smůla: nezájem. Moc složité, příliš závažné téma. Tentokrát se však autor nevzdal. A když v roce 2006 Poslední templář vyšel, byl to okamžitý celosvětový úspěch, zřejmě jediný, který vrhl alespoň malý stín na Brownovu Šifru mistra Leonarda (alias Kód Da Vinci).