Petra Stehlíková – Nasterea

by Schefik · 5.5.2021

Už jsou tomu takřka 4 roky, co jsme se naposled vydali do fascinujícího světa Petry Stehlíkové, který nám představila v roce 2016 v Naslouchači. A někteří čtenáři už možná ani nedoufali, že se nakonec vytouženého třetího dílu dočkáme. Po mnoha odkladech však konečně nastává okamžik, kdy se do neutěšeného světa Naslouchače vracíme, abychom odhalili tajemství, které v sobě ukrývá Nasterea…

Fanouškům této knižní série asi Petru Stehlíkovou netřeba příliš představovat. Přesto jí nejde upřít fakt, že ve chvíli, kdy přišla s Naslouchačem zapůsobila, jako blesk z čistého nebe. Zase tak často se totiž nestává, abychom zde měli příběh od českého autora, který ve všech ohledech obstojí i ve srovnání s tvrdou zahraniční konkurencí. A Petře Stehlíkové se to beze zbytku povedlo.

Přitom to autorka s Naslouchačem neměla vůbec jednoduché. Příběh ji v počítači “zrál” celou řadu let, kde trpělivě čekal na svou šanci. A ta doba naštěstí přišla a to i přes tvrdou zahraniční konkurenci, která tradičně vše naprosto válcuje. V brněnském Hostu se však podobných výzev nebojí, jen díky tomu se mohl Naslouchač dostat i k nám čtenářům. A díky bohu za to. V této knize jsme dostali jedno z největších “literárních” překvapení roku 2016, na které plynule navázalo o rok později pokračování s podtitulem Faja. A opět se jednalo o trefu do černého…

Stehlíkové se podařilo najít vyvážený mix jednoduchého, lineárního příběhu, jenž se odehrává v atraktivních kulisách a netopí se v neskutečné záplavě “romantiky” a vzdychání hrdinů po nenaplněné lásce. Vše podpořené úžasnou čtivostí a celkově originálním námětem, byl skvělým receptem na úspěch. A i když jsme zde mohli najít, pár věcí, které by zasloužili vylepšit, první dva díly série si vedly více než skvěle. Není proto divu, že očekávání od toužebně očekávaného a odkládaného třetího dílu rozhodně nebudou malá.

Naštěstí čas čekání je u konce a tak se i my můžeme konečně přesvědčit, zda ty čtyři dlouhé roky čekání stály skutečně za to. Hned z kraje můžeme konstatovat, že autorka se rozhodně neflákala a přináší nám vcelku slušnou bichličku, která se svým rozsahem zastavila na úctihodných pěti stech stranách. A tak se minimálně v tomto ohledu máme na co těšit. Tedy za předpokladu, že zde nepadne kosa na kámen a nezačne platit, že méně, je někdy více. A to se bohužel v některých okamžicích stává maličko realitou. Ale o tom až o něco později.

Jak asi správně tušíte Nasterea přímo navazuje na předchozí díly série a vzhledem k tomu, že čtyři roky není zrovna málo, tak určitě doporučím menší opáčko před tím, než se do aktuální novinky pustíte. Ostatně hned první kapitola nás zavádí do okamžiku, ve kterém jsme se ocitli v závěru Faji. Ilan se ocitá na samotné hranici oddělující svět nastereí a obyvatel Duvalského pohoří a chystá se udělat obrovský krok do neznáma. A právě od této chvíle sledujeme dramatický příběh plný tajemství, jenž se před námi postupně rozevírá.

Nutno však říct, že spoustu es v rukávu si autorka stále nechala a tak se připravte na to, že na vás v případě tohoto dílu čeká spousta nedořešených otázek a střípků informací, na které budete chtít znát odpověď, ale nedostanete je. S tím ostatně souvisí i jeden z největších záporů knihy. Nezřídka se vám totiž stane, že se autorka do všeho zbytečně moc zamotává a tak nějak ztrácí sama niť vyprávění. Možná je to tak schválně a kompletního vysvětlení se dočkáme až v dalších dílech této plánované pentalogie. Nelze se však ubránit pocitu, že Nasterei oproti předchozím dílům něco málo chybí.

To je ostatně vidět i na celkovém tempu vyprávění. Předchozí dvě knihy série se vyznačovaly úžasnou čtivostí a neskutečným drivem, díky kterému jste oba kousky slupnuli jako malinu a nedočkavě jste chtěli stále víc a víc. Tento pocit naštěstí i zde naštěstí více méně převládá. Najdeme však zde místa kde tomu tak není a příběh se neskutečně táhne. Což je oproti Nastereiným předchůdcům maličko změna Bohužel se tak nedá ubránit dojmu, že místy se autorka maličko zadýchává a postupně ztrácí dech.

Zde se vracíme k příslovečnému méně je někdy více. Chápu, že se autorka snažila vystihnout vše do nejmenších detailů a zapracovat i na samotných postavách, ale hlubokomyslného Ilanina bloumání je zkrátka občas trochu moc. Navíc se lehce změnil i styl vyprávění a vše tak působí lehce rozvláčným tempem. I díky tomu tak Nasterea maličko trpí typickým neduhem “prostředních dílů série”, kdy vše pomalu sklouzává k nepodstatné výplni a to hlavní a důležité ustupuje do pozadí.

Abyste mě však nepochopili špatně. Podle předchozích řádek se může zdát, že Nasterea je pořádným zklamáním. Tak tomu ale naštěstí není. Ano, těch much a výtek oproti předchozím dvěma knihám i s ohledem na čas, který autorka této knize věnovala, přibylo. Rozhodně se ale nejedná o špatnou knihu. Samotná hlavní příběhová osa je naprosto perfektní a i ze střípků informací z historie tohoto světa se budete tetelit blahem. Bohužel tato kniha trpí přehnaným očekáváním a spoustou otázek, které vám po dočtení zůstanou.

I přesto se stále jedná o velice nadprůměrné dílko, které s prstem v nose strčí do kapsy podstatnou část konkurence. WOW efekt již sice maličko vyprchal a Stehlíková vás tentokrát na zadek úplně neposadí. Fanoušci však budou více méně spokojeni. Tedy až na konec, po jehož dočtení budete nutně potřebovat víc. Snad na to nebudeme tentokrát čekat další čtyři roky…