Petra Machová – Dračí město

Po hubenějších letech, kdy gró českých nakladatelů tvořila především překladová literatura, se stále více začínají prosazovat i nadějní autoři z naší domoviny. Tedy alespoň co se fantastiky týče. Vzpomenout můžeme například jména jako Pavel Bareš, Martin Bečan, či Petra Stehlíková. K této společnosti nyní míří i Petra Machová se svým Dračím městem. Tu si vzal pod svá křídla brněnský Host, jenž tak nadále rozšiřuje svou nabídku žánrové literatury.

Přestože bude Petra Machová pro naprostou většinu čtenářů pravděpodobně velkou neznámou, rozhodně se nedá označovat za úplného nováčka. Na svém kontě má celou řadu zdařilých povídek, které se dočkaly publikace v nejrůznějších antologiích, potažmo i nominace na cenu Akademie sci-fi, fantasy a hororu. Román Dračí město je však jejím knižním debutem, ve kterém se čtenářům představuje na větším prostoru a zároveň se jedná o první díl chystané stejnojmenné trilogie.

Autorka nám ve svém románu představuje klasickou dobrodružnou fantasy, říznutou tolik populární YA. V mnoha ohledech tak může připomínat skvělého Naslouchače Petry Stehlíkové, jenž mimochodem vychází u stejného nakladatele. Asi nemá smysl vás déle napínat. Bohužel tam kde Stehlíková exceluje Petra Machová ztrácí snad ve všech ohledech. Ne snad že by autorka neuměla psát, to rozhodně ne. Její kniha se čte lehce a děj krásně odsýpá. Bohužel zde však chybí větší míra invence, Machová se opírá o žánrová klišé a s menšími obměnami čteme to, co zde již bylo opravdu hodněkrát.

Asi největším kladem této knihy bude pravděpodobně samotný svět a mytologie kolem něj. Na něm si dala autorka skutečně hodně záležet. Na druhou stranu absolutně nechápu úvodní pasáže knihy, kdy se hlavní hrdinka Jana Jahodová ( jak krásně se toto jméno hodí pro fantasy román) pohybuje po Brně a je na to kladen vcelku velký důraz. Pro boha proč, nestačilo by nějaké anonymní město? Obzvláště když se tímto faktem dál vůbec nepracuje. To že “Ještěři dokáží svou existenci před obyčejnými lidmi snadno utajit se zkrátka bere jako holý fakt. A ne nemají nejmodernější technologie ani plášť neviditelnosti. Zkrátka a dobře už v tomto ohledu to maličko skřípe.

Bohužel se to nezlepší ani ve chvíli, kdy se zaměříme na samotný příběh. Autorka pracuje s rasou “Ještěrů”, kteří jsou pokračovatelé pradávných draků, jenž vládli na zemi. Pokud jste se tedy těšili na opravdové draky, čeká na vás první zklamání. Druhé přijde ve chvíli, kdy si uvědomíte, že tito “ještěři” nejsou nic jiného, než jinak podaní upíři. Zakusují se lidem do krku, čtou myšlenky, ovládají telepatii, lační po krvi… V podstatě stačí změnit názvy a máme zde pouze jednu z variací na Stmívání.

Nechybí zde sváry mezi jednotlivými frakcemi, které postupem času přerostou ve vážnější konflikt. Romantická linie je u tohoto typu knih v podstatě nutností a ani Petra Machová na ni nezapomněla. Takto bychom mohli pokračovat dál a dál. Ano, najdeme zde pár zajímavých nápadů, bohužel ty snadno zapadnou, v žánrových klišé a omílání již použitých témat.

Kniha jako taková rozhodně není špatná, jen od ní nesmíte čekat příliš mnoho. Ve své podstatě tak dostáváme jen další YA, kterých je na našem trhu opravdu velké množství. Oproti nim však bude Petra Machová a její Dračí město přeci jen pod daleko větším drobnohledem, přeci jen se jedná o knihu z naší provenience. A pokud bychom ji měli srovnat například s Naslouchačem, se kterým má řadu společných prvků, bohužel prohraje na celé čáře. Své nadšené čtenáře si však bezpochyby najde, jen jich asi nebude tolik, v kolik Petra Machová potažmo nakladatelství Host doufalo…