Pavel Šrut, Galina Miklíková – Lichožrouti

Každému z nás se někdy ztratila nějaká ta ponožka. Možná jenom někam zapadla, nebo ji snědla pračka, a nebo je vše úplně jinak a může za to Lichožrout. Jak to s nimi doopravdy je, nám vysvětlí Pavel Šrut a Galina Miklíková ve své pohádkové knize pro děti Lichožrouti.

Lichožrouti sice nepatří mezi žádné novinky, ovšem během let se z této série  (Lichožrouti, Lichožrouti se vracejí a Lichožrouti navždy) stala doslova ikona. Ostatně ne nadarmo se autor může pyšnit  i prestižním ocenění Kniha desetiletí a Magnesia Litera. Když k tomu navíc připočteme skvělý příběh a perfektní ilustrace Galiny Miklíkové, byl úspěch prakticky zaručen. O tom ostatně svědčí i převedení příběhu do audiopodoby v podání Báry Hrzánové, nebo filmové zpracování, které nedávno zaútočilo na česká kina. Filmovou adaptaci však nechme zatím stranou a podívejme se, co nabízí knižní předloha.

Hihlík bydlí se svým dědečkem v bytě u pana Egona Vavřince, který si vydělává hraním na svatbách a pohřbech. Na tom by nebylo nic divného, kdyby Hihlík nekradl ponožky a kdyby je s dědou nejedli. Híhlík je totiž lichožrout a chudák muzikant Egon má věčně jen jednu ponožku z páru (tzv. licháče) a tak chodí s každou jinou ponožkou. Jenže pak jednou Hihlíka navštíví jeho bratranci Tulík a Ramík, to se pak začnou dít věci, které málem otřesou celým lichožroutím i lidským světem…

Jak už samotný název napovídá, hlavními hrdiny tohoto pohádkového příběhu jsou Lichožrouti. Tedy především jeden – Hihlík. Jeho prostřednictvím pronikneme do kouzelného světa záhadných tvorů, kteří žerou ponožky a z párů dělají licháče. Ačkoliv je Hihlík hodný lichožrout, který si spokojeně žije se svým dědou a prakticky nic mu nechybí, všichni lichožrouti však nejsou dobráci od kosti jako náš hrdina. Krásným příkladem jsou jeho dva hrozní bratranci Tulamor a Ramses, kteří neustále vymýšlí nějaké lumpárny. A jednou takovou lumpárnou začíná velké Hihlíkovo dobrodružství…

Ačkoliv se jedná primárně o knihu pro děti, autor podává celý příběh naprosto nenucenou formou, navíc s lehkým vtipem a nadsázkou. Díky tomu nebudou mít s Lichožrouty ani dospělí. Samozřejmě si je potřeba uvědomit, že vše probíhá ve značně zjednodušené formě, aby vyprávění zaujalo především mladší čtenáře.

„Pracovali jsme spolu na jedné knížce a já si všiml, že se jí z ponožky klube palec,“ vzpomíná Pavel Šrut. Díky vyklubanému palci vznikla krátká básnička a od básničky už nebylo daleko k ucelenému příběhu.

Na úspěchu Lichožroutů se nemalou měrou podílela i Galina Miklíková. Nejen že Pavla Šruta inspirovala její děravá ponožka k napsání samotného příběhu, v neposlední řadě doprovodila celou knihu originálními ilustracemi. Ty již k Lichožroutům a tvorbě Pavla Šruta neodmyslitelně patří a byly předobrazem i pro filmovou adaptaci příběhu, na které oba autoři spolupracovali.

Samozřejmě ani Lichožrouti nejsou úplně bez chyby. Ostatně řada, především dospělých čtenářů v nich najde řadu výrazů, které by pro děti nemusely být úplně vhodné. Dočteme se tak jak se někdo „sjíždí“ na ponožce namočené v pivu, jak Číňan prodává ponožky a jak jsou Ukrajinci chudí. Předsudky a závislosti sice do dětské knihy úplně nepatří, na druhou stranu se s nimi setkáváme v běžném životě dnes a denně. Navíc se jedná o “moderní pohádku”, zapomeňte tedy na Sněhurku, Popelku a podobné klasiky, Lichožrouti jsou zkrátka tak akorát “cool”, aby dokázali zaujmout i v 21. století.

Lichožrouti beze sporu patří mezi knihy, které by Vám a vašim ratolestem neměli uniknout. Napínavý příběh, originální postavy a jemný humor je ideální kombinace k tomu, zaujala děti i dospělé. Ostatně ne nadarmo se jedná o jednu z nejúspěšnějších dětských sérií od českých autorů, která u nás vyšla.