Paula Hawkins – Do vody

Už tomu budou dva roky, kdy britská spisovatelka Paula Hawkins ohromila literární svět svou prvotinou Dívka ve vlaku. Kniha se záhy stala celosvětovým bestsellerem a je tedy více než pochopitelné, že další její kniha bude u fanoušků vyhlížena s opravdu velkým očekáváním. Čekání je u konce, Paula Hawkins je zpět se svým druhým románem, který nese název Do vody a jenž je stejně jako její předchozí kniha dostupný i v audiopodobě. Dokáže však autorka naplnit očekávání, nebo na nás tentokrát čeká mírné roztrpčení?

V Dívce ve vlaku si autorka dokázala čtenáře a posluchače omotat kolem prstu, příběhem, jenž byl podán z pohledu několika postav a zároveň nabízel zajímavý vhled do jejich psychiky. Do vody se v tomto ohledu velmi podobá autorčině prvotině. Avšak zatímco v jejím debutu jí stačili tři hlavní postavy a vcelku jednoduchá zápletka, ve svém druhém románu značně přitvrzuje. Postav, kolem kterých se točí hlavní děj knihy je zde nepočítaně a ani příběhová linie není úplně snadno uchopitelná, přesto se pokusím lehce děj nastínit.

Ocitáme se v malém městečku Beckford, které na první pohled není nikterak zajímavé, v jeho blízkosti však protéká řeka, která skrývá i tajemnou Tůň tonoucích, v níž skončil svůj život již dlouhý zástup místních obyvatel. A právě jednoho dne se na dně řeky najde tělo svobodné matky Nell Abbotové, mimochodem ve stejných místech, kde našla svou smrt před pár měsíci i mladá místní dívka Katie Whittakerová. V obou případech se jedná o jasnou sebevraždu, přesto je to právě smrt obou žen, která rozvíří jinak poklidný život obyvatel Beckfordu. Na povrch začínají vyplouvat dávné křivky a dlouho zamlčovaná tajemství, která vnesou na události posledních měsíců zcela nový pohled.

Jak již bylo řečeno, Po vody pokračuje ve šlépějích Dívky ve vlaku. Avšak zatímco byla autorčina prvotina lehce komorního charakteru a odehrávala se mezi několika málo postavami, v případě druhého románu se Paula Hawkins rozhodla poněkud více rozmáchnout. Díky tomu není vždy jednoduché se orientovat v samotném ději i postavách a vůbec celkově působí Do vody lehce překombinovaným dojmem. Tohoto úskalí si byli vědomi i ve vydavatelství OneHotBook, které na náš trh přináší stejnojmennou audioknihu v podání hned deseti interpretů.

S takovým počtem interpretů se běžně setkáváme u dramatizací, v případě klasické audioknihy je to však něco zcela výjimečného. Toto rozhodnutí bylo však vcelku pochopitelné. Jedině použitím různých hlasů mohl režisér Michal Bureš zajistit alespoň nějakou přehlednost, která v tomto případě hraje zásadní roli. Počet interpretů je tedy skutečně dlouhý a společně s takovýmto počtem, přichází bezpochyby i řada specifik a úskalí se kterými je potřeba se vypořádat.

Při nahlédnutí do řad účinkujících zde nalezneme jak zkušené matadory, se kterými se běžně v audioknihách setkáváme, tak i relativní nováčky, pro které se jedná o první výraznější zkušenost s nahráváním klasických audioknih. Pokud se podíváme na výkony jednotlivých interpretů lehce ze široka, všichni odvádějí zcela profesionální práci, které není moc co vytknout. Za zmínku pak rozhodně stojí Jitka Ježková, jenž obstarala party Jules Abbottové a pro kterou byla tato audiokniha teprve druhou výraznější zkušeností (když nepočítáme pár nahrávek dětských audioknih, které skýtají jiná specifika) s audioknihami pro dospělé. Z mužů pak Marek Lambora, pro nějž je Do vody jeho vůbec první audioknihou.

Pozadu samozřejmě nezůstávají ani “staří známí” Lucie Pernetová, Dana Černá, Aleš Procházka, Ladislav Frej, či Jana Stryková. Bohužel v případě dvou naposled jmenovaných narazíme na jeden “nepříjemný” problém. Jak Frej, tak Stryková mají velice specifický a pronikavý hlas, který ve spojení s jejich dramatičností, kterou podávají v této nahrávce, naprosto vyniká nad ostatními a strhává na sebe zbytečnou pozornost. A to i přesto, že se nejedná o nejdůležitější postavy v knize. Díky tomu ostatní interpreti a postavy tak nějak splývají do jednoho matného celku, což je rozhodně škoda, jelikož to narušuje celkovou konzistentnost nahrávky. Michal Bureš tak měl možná o něco více zakročit a tyto dva “čnící” hlasy poněkud umírnit, pokud by se to podařilo byl by celkový dojem o stupínek lepší.

Je více než jasné, že tato kniha bude po posluchačích vyžadovat opravdu zvýšenou pozornost, jinak bude velice snadné se v ní ztratit. S orientací v ději by pak mohl dopomoci i nezbytný hudební doprovod a zvukové efekty, které perfektně navozují atmosféru, bohužel s orientací, či oddělením jednotlivých partů už je to horší. Ve studiu doplnili nahrávku o klasické předěly mezi jednotlivými kapitolami. V tomto případě by se však hodilo nějaké kratičké intermezzo o dvou, tří tónech i ve chvíli, kdy se mění jednotlivé postavy. Bez něj vám jednotlivé části mezi sebou snadno splynou v jeden celek a vy budete především ze začátku, než si přiřadíte jednotlivé hlasy k samotným postavám dost často tápat. Přitom stačilo tak málo a vše by fungovalo daleko lépe.

Po dočtení, či doposlechnutí této knihy si troufám tvrdit, že ve valné většině čtenářů i posluchačů budou převládat lehce rozporuplné pocity. V případě audioknihy se tvůrci snažili sice o maximum, ostatně jak jsme u tohoto vydavatele zvyklí, bohužel v tomto případě uniklo produkci pár věcí, které by si zasloužili ještě vylepšit. Zda Do vody doporučit, či nikoliv rozhodně není snadná otázka. V tomto případě bude tedy platit daleko více, než kdy dříve, ať si každý posluchač udělá svůj vlastní obrázek a názor.