Oskar Fuchs – Leichenberg

České akční fantastice sice již pár let kralují knihy Františka Kotlety, avšak ani další autoři rozhodně nezahálejí a chtějí si přihřát svou polívčičku. Jedním z nich je i lanškrounský rodák Oskar Fuchs z Kotletova domácího nakladatelství Epocha, který se vydává do boje již se svou třetí knihou. Takže vzhůru do boje, převýchova válečných mágů v Čechách začíná…
Už jsou tomu tři roky, co se nám Oskar Fuchs představil ve své prvotině Frost, v níž přivedl na scénu válečné mágy, pořádnou porci násilí a nezbytný černý humor. Na první pohled jsme tak dostali Kotletu 2.0. Jak už to tak ale bývá, když dva dělají totéž, nebývá to vždy totéž. A tak hodnocení z Fuchsovi prvotiny byly lehce rozporuplné. O rok později následovalo Hitoriki, které si už přeci jen vedlo lépe a ukázalo nám určitý autorův potenciál. A nyní přichází na řadu třetí autorova kniha. Bude i u Fuchse platit do třetice všeho dobrého, nebo nás naopak čeká zklamání?
Ačkoliv jednotlivé autorovi knihy obstojí zcela samostatně, společně patří do světa tzv. “Organizace”, jejíž univerzum v rámci jednotlivých knih autor rozvíjí. A nejinak tomu je i v aktuální knize, která do prodeje zamířila pod názvem Leichenberg. Znalí autorova díla zde bezpochyby zbystří, jelikož právě s touto postavou jsme se mohli krátce setkat už v autorově prvotině. Další protagonisté se pak mihli i v Hitoriki, čímž se nám příběhy jednotlivých knih proplétají a dávají dohromady větší celek. Rozhodně však nemusíte mít strach, že byste si knihu neužili i bez znalosti předchozích autorových kousků. Stejně jako dvě předchozí knihy i Leichenberg obstojí zcela bez problému i samostatně.
Gabriel Leichenberg je klasickým prototypem akčního hrdiny. Pytlák, pašerák a poslední, kdo přežil z nechvalně známé XIII. pěší – trestní jednotky nasazované do těch nejtěžších bojů a složené z toho nejhoršího, co bylo k mání – vrahů, sadistů, dezertérů, zlodějů a jiných kriminálních živlů. Zkrátka ideální materiál na drsného hláškujícího hrdinu, který se s ničím nepáře a pro ránu nejde daleko. A možná by tomu tak i bylo, kdyby se mu do cesty nepostavily děvčata z VPS (vojensko-politická sekce), se kterými jsme se velmi dobře seznámili právě v Hitoriki. Dámy vyšetřovatelky totiž už dlouho touží po svém ochočeném mágovi a právě Leichenberg se zdá jako ideální volba.
A právě zde začíná menší problém. Gabriel se totiž jako správný alfa samec rozhodně nehodlá živořit pod nadvládou sadomasochistických vyšetřovatelek. Frau Mengele a Tess Adlerová však mají své způsoby, jak si užít trochu té nezřízené legrace a mučeníčka, ze kterého bude v této knize blivno i otrlejším jedincům. Připočtěte k tomu dávno mrtvého SS dědečka i s celou jednotkou a máte hlavní ingredience Leichenberga.
Není to však přeci jen trochu málo Antone Pavloviči? Rozhodně není, dokonce budete mít při čtení občas pocit, že nečtete knížku, ale ochutnáváte dort, který vařil pejsek s kočičkou. A právě ta určitá překombinovanost a zbytečné tlačení na pilu, je hlavním problémem celé knihy. Na druhou stranu je však potřeba také říct, že si tento kousek vede nesrovnatelně lépe, než autorova prvotina. Knize rozhodně nechybí zajímavá a originální místa, i drsnější humor dokáže vykouzlit lehký úšklebek na tváři, s lehkým odstupem jsou však stále vidět určité mezery, které autor má a budu je muset ještě vypilovat.
Ostatně, ani mistr Kotleta není bezchybný a leccos se mu dá vytknout. Oskar Fuchs má však ještě dlouhou cestu před sebou. Pokud však toužíte po pořádně drsném akčním příběhu, který jde občas i lehce za čáru, je Leichenberg ideální volbou pro vás. Navíc, svět “Organizace” má rozhodně něco do sebe a s každou další knihou jej autor dále rozvíjí. To ocení především ti čtenáři, kteří Fuchsovi přišli na chuť a s radostí slupli i předchozí autorovi jednohubky.
OSKAR FUCHS – LEICHENBERG
SÉRIE: ORGANIZACE
VYDAL: EPOCHA
ROK: 2020
STRAN: 336
ŽÁNR: AKČNÍ FANTASTIKA
ISBN: 978-80-7557-238-7
zda se mi, že milý kouzelný a proto velmi povrchní schefik asi dával pěkného šlofika při čtení a
opravdu… ale opravdu nepochopil podstatu tohoto příběhu a hloubku některých jemně zabudovaných autentických hlášek
asi jsem podstatu opravdu nepochopil, hlášek zde může být kolik chce, na nich ale příběh nestojí…zde je problém maličko někde jinde, ale jak se říká sto lidí…. je jasné, že někomu nemusí něco sednout, zatímco někdo jiný bude dílo vynášet do nebes. A po pravdě řečeno, tak je to dobře. Kdyby se všechno všem líbilo na 100% nebyla by to nuda?