Neil Gaiman – Sandman #4: Údobí mlh

V komiksovém světě patrně nenarazíte na slavnější sérii, než je Sandman Neila Gaimana. O tomhle jedinečném díle snad i u nás slyšel každý komiksový fanoušek. Ostatně, tahle série je zde s námi již od roku 2002, kdy ji poprvé českým čtenářům představilo nakladatelství CREW. Nyní, takřka o čtrnáct let později, se i čtvrtý díl této legendární série dočkal u nás barevného vydání a my tak můžeme opět objevovat skryté nádhery Údobí mlh.

Gaiman nám ve svém vrcholném díle představil fantastické a spletité univerzum s vlastní mytologií, náboženstvím a filozofií. V Sandmanovi toho nalezneme opravdu hodně a jedno přečtení vám k jeho hlubšímu pochopení nejspíš nebude stačit. Je až s podivem, kolik toho dokázal Gaiman do této série vměstnat a jak široký přesah zde můžeme nalézt. I díky tomu získala tato série takřka kultovní status.

A přestože je zde s námi v českém vydání již od roku 2002, stále nic neztrácí ze své jedinečnosti. Dlouhé roky však byly úvodní čtyři knihy této série dostupné pouze v černobílém provedení, jelikož jejich originální koloring nebyl na úplně dobré úrovni. To se naštěstí postupem doby změnilo a tak nám i CREW mohla konečně přinést kompletního Sandmana v barvě. V roce 2016 se tak nového barevného vydání dočkal úvodní díl, aby se o tři roky později kruh uzavřel s kolorovanou verzí Údobí mlh. Díky ní je nyní Sandman na našem trhu konečně dostupný v plně barevném provedení od prvního až po poslední díl.

Navíc právě tento díl představuje čtenářům vskutku zásadní události, které ovlivní celé Sandmanovské univerzum, a na které mimo jiné navazuje i pobočná řada Mikea Careyho Lucifer. Neil Gaiman zde ukazuje, že i Věční v čele se samotným Morfeem jsou stejně omylní a ješitní jako lidé. Žel bohu jejich chyby mají většinou mnohem fatálnější následky. O tom by ostatně mohla vyprávět i Nada, se kterou jsme se mohli poprvé seznámit v Domečku pro panenky, a která se právě díky uražené Morfeově ješitnosti ocitla na dlouhá tisíciletí v Pekle.

A právě na tomto místě začíná příběh, ve kterém se Sandman vydává zpět do Pekla, aby odtud zachránil svou dávnou lásku. Lucifer má však s Morfeem stále nevyřízené účty a tak je v podstatě předem jasné, že na našeho hrdinu nečeká snadný úkol. O to větší překvapení jej však v Pekle čeká, když na místo očekávané konfrontace mu Lucifer předá nečekaný dar…

Sen tentokrát oproti dvěma předchozím knihám zaujímá v Údolí mlh nečekaně aktivní roli. Z pouhého pozorovatele se stává hlavním hybatelem děje. Na druhou stranu, jak už jsme ostatně u tohoto autora zvyklí, nejde jen o samotnou hlavní postavu, mnohem důležitější jsou události a věci okolo samotného Morfea. Více než o Sandmanovi je tak tato kniha především o Peklu. Nechvalně proslulé říši, po které touží snad všechna možná i nemožná božstva napříč kulturami. 

Pokud jste již měli co do činění s některou s Gaimanových knih, či komiksů, nebude pro vás ani čtvrtý Sandman přílišným překvapením. Autorova fantazie je zkrátka bezbřehá a právě tato série je toho krásným důkazem. Imaginární fantastické světy a lokality se střídají s originálními postavami a nad nimi je rozprostřená přízračná gaimanovská poetika. Když k tomu připočteme i vážnější témata a filozofické úvahy, kterým se autor na pozadí svých příběhů věnuje dostáváme do rukou jedinečné dílo, které se po právu stalo doslova kultem.

Rozebírat dopodrobna jednotlivé části této knihy asi není úplně na místě, z velké části bych vás tak připravil o jedinečný dojem, který ve vás tento kousek po dočtení zanechá. A věřte, že je skutečně o co stát. Výše nastíněný příběh je totiž pouze malým střípkem jedinečné mozaiky, kterou nám Neil Gaiman v tomto díle předkládá. Navíc je to právě Údolbí mlh, které stálo na počátku dalšího směřování této série. Pokud to tedy se Sandmanem myslíte vážně, čtvrtou knihu si rozhodně nesmíte nechat ujít.

V případě nového vydání samozřejmě nesmíme opomenout ani grafickou stránku knihy. Kresba zůstává samozřejmě stále stejná a drží se podobného stylu, jako předchozí díly.. V případě této knihy ji obstarala trojice výtvarníků Mike Dringenberg, Kelley Jones, Dave McKean a Matt Wagner. Nejpodstatnější změnou je však vcelku pochopitelně samotný koloring, ten má tentokrát na svědomí dvojice Daniel Vozzo a Steve Oliff. Někteří čtenáři sice mohou namítat, že s barvou ztrácí Sandman část svého kouzla, na druhou stranu doba zastavit nejde. A nemusíme si nic nalhávat – barva vždy přitáhne více čtenářů, než čistě černobílý komiks.

Pokud vás až doteď náhodou Sandman míjel, je nové vydání ideální příležitostí, jak proniknout do tohoto fascinujícího světa, plného imaginace a snů. Navíc díky barvě dostává tato legenda zcela nový rozměr a byla by věčná škoda nechat si ji proklouznout mezi prsty. Přeci jen Sandman je pro každého fanouška komiksů takřka povinností, a kdo jej nečetl, jako by nebyl.