Narcos – desková hra
Drsný seriál Narcos se za čtyři roky od svého vydání stal v podstatě legendou. Nyní si díky společnosti Blackfire můžeme na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to asi je nahánět legendárního drogového barona po celé Kolumbii. Na náš trh se totiž právě dostává atmosférická semi-kooperativní desková hra pro 2-5 hráčů, která čerpá právě ze známého seriálu. Ve hře Narcos se převtělíte do role drogového bosse Pabla Escobara, nebo se ho naopak pokusíte zastavit. Kterou stranu si nakonec vyberete?
Aktuální novinka vychází původně z dílny CMON, vydavatele, který je i u nás více než dobře známý. Ostatně stačí zmínit jména, jako Blood rage, Rising Sun, či Zombicide a každý fanoušek deskových her bude hned doma. Narcos jehož předlohu nalezneme právě ve stejnojmenném seriálu, však nemá na svědomí dvorní designer CMON Eric Lang, ale autorská dvojice Renato Silva Sasdelli a Fel Barros. Ten se nám mimochodem za nedlouho stihne představit i v chystaných hrách God of War a Looters (Lotři). Vraťme se však zpět k aktuální novince.
Mimochodem už při pohledu na krabici bezpochyby zaujme i věkové doporučení. Nestává se totiž moc často, aby některá desková hra dostala věkové doporučení 18+, když tedy samozřejmě nepočítáme erotické hry, to je ale kapitola sama pro sebe. Narcos je tak jednou z mála her na trhu, které jsou skutečně určeny pouze pro dospělé hráče. Nemůžou za to však pravidla této hry, která jsou skutečně přístupná a neskrývají v podstatě žádné složitosti, ale právě samotné téma, kterým by se děti měli pravděpodobně vyhýbat. Je však již čistě na vás, zda necháte své dítko podplácet politiky, pašovat kokain, vyhrožovat smrtí, či unášet lidi. Právě tyto aktivity jsou totiž hlavním kořením celého Narcosu, které z něj tvoří vskutku povedenou záležitost.
Autoři se u Narcosu rozhodli využít známého principu skrytého pohybu, kdy se jeden hráč skrytě pohybuje po mapě, zatímco ostatní se ho snaží chytit. Tento herní mechanismus je zde s námi již opravdu dlouhou dobu. Mimochodem stačí zmínit dnes už legendární hru Fantom staré Prahy, která byla založena na stejném principu. Z novějších je zde například Běsnění Drákuly, či Honba za Prstenem. Narcos tak sice ve své podstatě nepřináší extra nic nového, osvědčený mechanismus se mu však podařilo vybrousit takřka do dokonalosti. Autoři navíc přidali i pár zajímavých novinek, kterým celou hru zatraktivňují. A právě tyto vylepšení dodávají celé hře na perfektní atmosféře. Navíc se právě díky nim stává Narcos daleko komplexnější záležitost, která vám nabídne mnohem víc, než jen pouhé honění protihráče po herním plánu.
I přesto, že se Narcos snaží tvářit relativně komplexnějším dojmem jedná se vskutku o jednoduchou záležitost, kterou si užijí jak náročnější hráči, tak i relativní nováčci, kteří kouzlo deskových her zatím objevují. Jak již bylo řečeno, Narcos je semi-kooperativní hrou, kdy se jeden ze 2-5 hráčů ujme role Patróna (Pabla Escobara), zatímco ostatní hráči hrají za konkurenční kartely, kolumbijskou policii a agenty DEA a právě jejich úkolem, je společnými silami dopadnout co nejrychleji Patróna. Až pocuď se jeví vše jako tradiční hra se skrytým pohybem, Narcos toho však ukrývá mnohem víc.
Jelikož Pablo Escobar ve skutečnosti policii jednou z vězení unikl, bude i vaším úkolem ve hře chytit Patróna hned dvakrát. Aby to však nebylo tak jednoduché, Escobar v tom není rozhodně sám. A tak zatímco se bude ukrývat na tajném místě, vysílá po celé Kolumbii své věrné Sicarios, jejichž pomocí se bude snažit uniknout a dovést tak hru až ke svému celkovému vítězství. Aby Patrón vyhrál musí splnit tři tajné úkoly, potažmo dosáhnout dostatečně velkého vlivu a stát se tak El presidentem. Jeho protivníci to mají naopak mnohem jednodušší, jediným jejich úkolem je co nejrychleji dopadnout Patróna za každou cenu.
Ačkoliv se jeden z hráčů ujme role samotného Patróna, za Pabla Escobara toho ve hře ve skutečnosti tolik neodehrajete. Celou hru se budete totiž ukrývat v úkrytech, ty sice v průběhu hry můžete měnit, ale stojí to peníze. Daleko více zábavy si tak užijete s Escobarovými pomocníky – Sicarios, kteří obstarají hlavní náplň hry za Patróna. Právě jejich pomocí se budete snažit své pronásledovatele zmást, kromě toho však budete vykonávat i celou řadu dalších akcí, jako je ovládnutí města, odstranění blokád, umístění laboratoří s kokainem, či využití speciálních schopností daného Sicaria.
Nikterak pozadu však nejsou ani hráči, kteří se ujmou role Patrónových pronásledovatelů – tj. kartelu Los Pepes, kartelu z Cali, kolumbijské policie a agentů DEA. Každá z těchto frakcí má kromě standardní nabídky akcí (útok na Sicaria, zničení laboratoře, umístění blokády, pokus o zajetí Patróna…) vcelku pochopitelně i své speciální schopnosti. Hra za každou z frakcí se vždy maličko liší a je tedy velice důležité mít tyto odlišnosti na paměti. A tak zatímco kolumbijská policie s agenty DEA reprezentují “správnou” stranu zákona, oba kartely především parazitují na Patrónově úspěchu. I přes tyto odlišnosti se však hráči musí snažit vše co nejlépe zkoordinovat a dvakrát polapit Pabla Escobara.
Kromě tématicky laděných inovací, které autoři do hry zakomponovali (sicarios, drogové laboratoře…) má Narcos i další specifikum. V případě této hry je totiž naprosto jedno v jakém počtu hráčů hrajete, ve hře jsou vždy všechny frakce. A tak zatímco hráč za Patróna to má vcelku jednoduché, ostatní hráči se musí podělit mezi sebou o zbývající frakce. V plném počtu hráčů je to vcelku jednoduché. Problém však může nastat ve chvíli, kdy hrajete například ve 4 hráčích. V tomto okamžiku se totiž musí jeden hráč ujmout hned dvou pronásledovatelů, zatímco ostatní hráči si vystačí vždy pouze s jednou frakcí.
Hra ve čtyřech tedy není úplně ideální variantou, to samé platí i pro hru v pěti, kdy se některé tahy mohou zbytečně protahovat (obzvláště, když hrajete s váhavými jedinci) a vy tak budete vypadávat z rytmu. A to i přesto, že je Narcos relativně jednoduchá a časově přístupná hra, která by vám neměla zabrat více než dvě hodiny času. Ostatně, sami autoři uvádí 75 min. na hru. Vcelku bez problému se však hra dá odehrát do hodinky.
Nejideálnější počet hráčů se tak pravděpodobně zastaví na čísle 2, nebo 3. Avšak pozor, ani hra ve dvou hráčích není úplně bez rizika. Po hráči, který ovládá hned čtyři frakce najednou to vyžaduje jednak zvýšenou pozornost a druhak i určité zkušenosti. Přeci jen, než se vám dostanou pravidla naplno pod kůži, můžete mít maličko problém s celkovou orientací. Naštěstí i na tyto eventuality autoři pamatovali a tak vždy najdete na kartě dané frakce malou nápovědu, která vám se vším pomůže. Zautomatizování veškerých herních kroků však bude u této hry trvat přeci jen o něco déle. Rozhodně se však jedná o skutečně nejlepší variantu jak si Narcos užít naplno a s co nejlepší atmosférou, s přibývajícím počtem hráčů bohužel začne celkový dojem maličko pokulhávat.
Autoři se sice snažili hru co nejlépe vyvážit, a skutečně se jim to vcelku dobře povedlo, Narcos totiž patří k jedněm z nejlépe vyvážených her tohoto typu, přesto se po pár hrách nedá ubránit úplně pocitu, že Patrón má v určitých chvílích přeci jen maličko navrch. Obzvláště, když se jeho role ujme zkušenější hráč, který se rozhodne hrát především na body slávy, nováčci pak mají šanci na úspěch pouze s trochou štěstí a náhody.
Za co je naopak autory potřeba pochválit je celkové zpracování. Vzhledem k tomu, že hra patří do stáje CMON, asi nikoho nepřekvapí pěkná kupička plastu v podobě detailních figurek (celkem 19) ale i další kvalitní herní materiál, včele s nějakým tím kartonem, hracími kartami, ale například i kostkami kokainu. Pozadu pak nezůstává ani celková grafika hry, která perketně dopomáhá dotvářet celkovou atmosféru a vyznění hry. Ostatně, je to právě již zmíněná atmosféra a tématické zařazení, které bude patřit k největším lákadlům této hry.
Narcos sice není úplně bez chybičky a rozhodně je lepší jej hrát v menším počtu hráčů, pokud vás však láká hra na policajty a zloděje, nabízí toho tato hra opravdu dost. V rámci žánru navíc moc lepších variant opravdu nenajdeme. Pokud vám tedy nějaká podobná hra v portfoliu stále chybí a zajímá vás mafiánská a drogová tématika, není moc důvodů, proč váhat.
