N. Gaiman, M. Carey – Nikdykde

Jedinečný román z bizarního světa pod Londýnem, kde slovo „nemožné“ neexistuje, uhranul v roce 1996 takřka celý svět. Nikdykde Neila Gaimana se stalo legendou, která se dočkala řady adaptací. Mimo jiné i té komiksové, která u nás poprvé vyšla v roce 2008. Po dlouhých, předlouhých devíti letech se komiks Mikea Careyho dočkal dotisku a my se tak můžeme konečně znovu vypravit do fascinujícího dobrodružství Richarda Mayhewa a Dvířky v Podlondýně.

Představovat Neila Gaimana fanouškům fantastiky je asi zbytečné. Tento autor se těší enormnímu zájmu fanoušků a podařilo se mu získat bezmála kultovní status. Ostatně, není se co divit – v jeho portfoliu najdeme takové legendy, jako jsou Koralína, Kniha hřbitova, komiksový Sandman, Američtí bohové, či právě již zmíněné Nikdykde.

A právě tento příběh, který vznikal souběžně s televizním scénářem pro seriál z produkce BBC, se rozhodl do komiksu převést i u nás dobře známý Mike Carey (má za sebou třeba sérii Lucifer, či aktuálnější Mezi řádky). Zatímco Carey se postaral o samotný scénář komiksu, vizuální stránku si vzal na starost Glenn Fabry, s jehož kresbou jsme se mohli setkat například na obálkách Preachera, v sériích Judge Dredd, Sláine a řadě dalších.

S adaptacemi známých románů to není nikdy jednoduché, Mike Carey stál před skutečně velkou výzvou. Naštěstí se svého úkolu zhostil více než se ctí a i když se patrně nezavděčí úplně všem fanouškům, Nikdykde v komiksové podobě dopadlo výborně. Je samozřejmě jasné, že komiks nemůže obsahovat úplně vše, co knižní předloha, přesto si troufám tvrdit, že se Careymu podařilo perfektně vystihnout samotné poselství i vyznění příběhu.

Setkáváme se tak s nudným londýnským úředníčkem Richardem Mayhewem, jenž jednoho dne udělá osudnou chybu, která jeho život převrátí zcela naruby. Tou chybou byla pomoc  zraněné dívce, která “vypadla ze zdi”. Když se Richard druhý den probudí, zdá se, jako by nikdy neexistoval – nikdo ho nevidí, jeho byt není jeho, ani jeho vlastní přítelkyně ho nepoznává. Jedinou nadějí na návrat do “normálního” života je najít tajemnou dívku, které pomohl. Tou dívkou je Dvířka, jenž sloužila jako klíč do tajemného Podlondýna, do kterého Richard nevědomky otevřel dveře…

Neil Gaiman v tomto příběhu vytvořil fascinující svět, který vás naprosto uhrane. Díky Careymu a především pak Fabrymu získává tento bizarní a fascinující příběh reálnější kontury. Co se týče scénáře, více méně mu není co vytknout. Už samotná předloha byla naprosto úchvatná a nepostrádala takřka nic. Najdeme zde akci, napětí, originální kulisy i zajímavé postavy, které dokáží zaujmout. Toto vše se podařilo Careymu přenést do svého scénáře. Půlka úspěchu tedy zaručena, zbytek již záležel čistě jen na Fabrym a jeho kresbě.

Právě v kresbě se nachází pro řadu čtenářů kámen úrazu. Jednak oproti knižní předloze ztrácejí možnost představit si Podlondýn podle svého a za druhé nemusí Fabryho kresba sednout úplně všem. Nejčastěji zmiňovanou výtkou je barevná paleta. Fabryho Nikdykde je skutečně hodně barevné a možná by neuškodilo přidat na temných odstínech, přeci jen samotné vyznění příběhu je také více ponuré. Jinak je však kresba excelentní a Fabry naplno popustil uzdu své představivosti. Díky statusu “komiksové legendy” se však nezdá, že by Fabryho kresba vadila větší části čtenářů. Ano, je to možná něco trochu jiného, než jakou má běžný Gaimanův fanoušek představu. Na druhou stranu, právě v tom tkví jedinečné kouzlo komiksu, kdy jeden příběh může v různých rukou vyznít zcela jinak.

Minimálně je však důležité poděkovat Crwi, že se po dlouhých letech rozhodla tento komiks dotisknout a fanoušci tak nemusí shánět Nikdykde za ceny vyšroubované do nebes, alespoň na nějaký čas.